Gilmour93

American Beauty light (Thomas Newman included). Falší i dusnem naplněné americké předměstí a v něm uvědomělý hlas vypravěče glosující cestu nešťastných postav Antona Pavloviče Čechova vstříc úmyslně přehnané katarzi. Po rutině samolibosti a úzkostných stavů sice vyvře gejzír strachu, nezodpovědnosti, kajícnosti i vůle k razantním činům, ale vlastně jen potvrdí, že malé děti, ač hladové, nerady opouštějí své písečky.. Nebylo to dokonalé, ale hřála ta myšlenka, že víc než výhry, nebo prohry je v životě důležitější, jestli to byl dobrý boj..

I have promises to keep, but no miles to go before I sleep.. Emočně zabarvená rekonstrukce onoho dne, kdy skončil čas nevinnosti. Occamovou břitvou jsou odříznuty konspirační teorie a servíruje se spousta autentických záběrů a svědectví. Zajímavé informace podává bodyguard paní prezidentové, především tu o volbě limuzíny bez střechy, aby Jackie bližším kontaktem s publikem získala v Texasu nepříliš populárnímu vůdci nějaké politické body. Kdo čeká, že uslyší, jak Lyndon Johnson při improvizované přísaze říká Karlovo: „Tohle jsem opravdu nečekal.“, musí jinam..

„Don't worry, I'm not going to shoot you, Mr. Haines. It might disturb Mother.“ Super záběry (zírající Bruno mezi diváky pozorujícími hráče při výměně, ikonický shot škrcení ve skle brýlí) i motivy duality a „swap murders“ jsou postupně přebity naivitou. Od jistého okamžiku byl souboj tenista vs. psychopat už jen uměle udržován při životě a vše se stalo jakousi kolotočářskou zábavou, která sice umí napínat, ale rezignovala na chytrost. Mezi žánry by mělo být napsáno i sportovní, protože tady bylo víc výměn, než měl Bettany ve Wimbledonu..

Budoucnost je v dětech. Ano, dokud nevyrostou a neusadí se v nějakém patře.. Jinotaje se kupí, poselství se ztrácí. Ve skutečnosti to ale skončí jinak. Využije se kouř a komínový efekt.. Snad nebude reboot, kde na platformě místo jídla bude jen záchodová mísa bez systému splachování. Od takového desátého patra si to nechci ani představit..

Clint jako profesor zabiják, co pistoli nosí v igelitce, v rozčílení cení zuby a horolezkyně přivádí k vrcholu již v základním táboře. Kdo byl vlastně zneužit, si však kvůli svému pocitu neodolatelnosti vždycky uvědomí až s menším zpožděním.. Špatný scénář a hraní si na Flemingův svět při sáhodlouhých konverzacích s albínským šéfíčkem je vykompenzováno fetišistickými drobnostmi (krasavice Totem Pole v Monument Valley, Ford Bronco). Závěrečné odhalení je stejně hloupé, jako brát si do hor nekvalitní výbavu (byť je levná a vydrží do konce života)..

Nechci děti podceňovat, ale tohle není pro ně. Snový, lyrikou protkaný mýtus, který by se bez hudebního podkresu Vadima Petrova zhroutil. Takhle se hrdě tyčí nad klasickými formami studiových pohádek a ten fatalismus stejně jako oboustranné masky gardy knížete z Království Luny vám nedají vydechnout. Mimochodem, Jirka Bartoška je tu neuvěřitelný pussy hunter..

Když vás pojí jen vodka a antisemitismus, nemůže to dopadnout dobře. Křivdy z minulosti sebou nesou nenávist, nenávist přináší úpadek lidskosti. Tak spánek rozumu plodí monstra a prostředky, které nemohou být vysvěceny žádným účelem.. Od etnograficky pojatého úvodu, kdy už doutná ten primitivismus a zlo, až po inferno etnických čistek, které připomíná horečnatý sen plný útržkového vnímání a subjektivního měnění toku času, z toho čiší beznaděj. Smarzowski dobře věděl, že to téma je příď ledoborce..

Mohlo to být obstojné drama, kdyby to nebylo tak často k smíchu. Pasti líčící major, který nepochopí ani to, že jeho teleskopický obušek chce na masných výrobcích závislá vězeňská psycholožka, spousta neherectví, hudba jak ze sci-fi hororu, rozhovor na lavičce snímaný přes projíždějící auta, bachařka v důchodovém věku střežící těžké kriminálníky, prázdné hry na citlivost i drsnost. Pokud mezi tím trapným vyšetřováním bylo i něco o relativizaci pozice oběti, výše uvedené to zadusilo. Pro Jaškówa nevděčná role, s kterou ho lidé asi chvíli spojovali. Nejspíš ani nemohl požádat personál na benzince o klíč, že si chce skočit na malou..

Nejdříve sebestředný výstup s arogantním proudem moči a pak se s pokorou a smířlivostí na tom samém místě kruh uzavře. A teď tu o právníkovi, který mluvil pravdu.. V sebevykrádající tklivosti Thomase Newmana zabalená trivialita, která dokáže občas pobavit (vypointované zvracení před budovou soudu), ale jinak naráží na limity scénáře i Davida Dobkina. Výkaly na podlaze koupelny nestačí, Duvall i Downey by si zasloužili něco opravdovějšího..

Moverman v divizi zlých poručíků Abela Ferrary a Wernera Herzoga. Nesledujeme proces rozkladu, to nihilistické peklíčko ústředního dinosaura je konstantní. Mění se jen postavy kolem a to v rozsahu rezistence vůči působení paranoiou trpícího Davea Browna. Rudnoucí Harrelson ho dává neuvěřitelně, fungují i vedlejší role (Larson, Foster), škoda jen, že kamera, která má vnést syrovost a autentičnost tím, jak experimentuje s úhly, rotuje či snímá přes předměty, na sebe strhává až příliš pozornosti. „I want you to know, I never hurt any good people.“ - „What about us?“