Gilmour93

Abracadabra, I sit on his knee. Presto chango and now he is me.. Porucha mnohočetné osobnosti je zabalena do psychologického thrilleru a hlavní postava se při tom každou druhou scénu nedívá do zrcadla? Originální, vhodným způsobem komorní a herecky precizní. Od Meredithova cool agenta, přes neukojenou Švédku Ann-Margret, až po „dvojroli“ sira Hopkinse (našeptávače naplněného drátky a cynismem namluvil sám, v dabované verzi se toho chopil Vočko Szyslak). I když určitě není rád, že za něj někdo mluví, troufám si říct, že by Fats milerád pozval na pivo Chuckyho..

Tradiční western, v němž hudba dělá z dramatických scén teatrální a v jeho středu exoticky působící pistolník, co předčasně vystoupí z dostavníku ve zkaženém městečku. Udělal to, protože: a) chce vypsanou odměnu, b) má zálusk na paničku jednorukého kovboje (tzn. oboje je snadný cíl), c) chce místní poučit o předsudcích a rasové nerovnosti a předchozí body oželí v rámci své cti. Správnou odpověď už tak nějak od začátku tušíte, takže si můžete vychutnat elegantního páva Yula Brynnera, jak dává lekce ve francouzské výslovnosti, střelbě dle školy Riviery Kida a rovnosti charakteru a ještě při tom brnkáním na cembalo snižuje prašnost v klínech místních vdov a nespokojených manželek. Je smutné, že jeho osvěta nepřinesla žádné plody a Američané mají doteď bordel v tom, na čích životech vlastně matter..

Trénink na únos navnadí, aby pak Sluizer několikrát přiblížil k divákovu ciferníku děj napuštěný chloroformem. Akční chatařské finále, které nenázorně ukáže, kdo tady má jako jediný překvapivě koule, je pak už jenom snůškou žánrových klišé. Navíc nepomůže skutečnost, že profesor Bridges pojal svou roli s paranormálními aktivitami ve věži poněkud nestřízlivě a Goldsmith nedostal prostor k výraznosti. Alespoň, že se při vzpomínce na Únos z ´97 s Kurtem Russellem nabízí návod, jak se zbavit nepohodlné partnerky. Vezměte ji na výlet po Státech v červeném Jeepu Cherokee. On už ji někdo unese..

„Most of us spend our entire lives in hiding..“ Koncept Apocalypse Now, kdy kambodžskou džungli nahrazují nejvzdálenější prostory naší sluneční soustavy. Škoda jen, že cesta tentokrát není i cílem, ale jen cestou k cíli. A až u něj člověk pozná, že když za hranicemi svého orbitu hledá něco, obyčejně nalezne všechno.. Co se týká audiovizuální stránky, tak platí, že: (¾Nolan + ½Zimmer) + van Hoytema = (Gray + Richter) + van Hoytema..

Řešte po telefonu únos dcery, když jsou indicie umístěné na místech, že by si i otec Fura nablil pod latexovou masku.. Souostroví Helgoland v Severním moři a zasněžená krajina přinášejí skandinávský feeling, neobvyklá součást thrillerů (signál nabitého mobilu) zase perfektní scénu pitvy po telefonu. Směrem k finále se sice začne docela hodně kombinovat, ale „suspension of disbelief“ stihne využít setrvačnost. Vrtulníkový epilog budiž roztomilá béčková třešnička na napínavém a zároveň zábavném dortu..

Nezletilý vyrovnávající se se ztrátou, smrt přemožitelná jen ve snu. Sled často docela bizarních výjevů (ataky stříbrné koule, místnost s portálem), při kterých podružný děj ustupuje moci surreálna a phantasmických syntezátorů. Všechno to píchání na hřbitově, podivínský basketbalový pivot v čele pohřebního ústavu, zombie trpaslíci v kápích či bramboro-mrkvový dětský příkrm namísto krve budiž součástí tváře. Ta sice není dvakrát důvtipná, ale Coscarelli do ní vtiskl rysy, které jsou místy černé jak ten Plymouth Barracuda..

Pekařský výrobek a primitivní hry ve jménu sledovanosti, Vláďa Železný by se nad těmi koláči rozplýval.. Dystopické ultrabéčko o zábavě lůzy, do kterého Glaser údajně nedostal tu hloubku, s kterou si hrál Bachman na kinga. Nevadí! Máme tady famózní ústřední hudební motiv, co připomene Colombierova L' Alpagueura, tak akorát povrchně nakousnuté téma mediální manipulace s davem, sympaticky se to neostýchá brutality, nechybějí Arnieho trademarky (doutníček, slib návratu, něco těžkého přes rameno, herecký projev fošny) a na úrodnou půdu padne i pár steroidových frků. A byť to bylo divadýlko na druhou, jako bezprecedentní bonus guvernér Minnesoty ošklivě zmastí guvernéra Kalifornie! Please Stand By..

Důstojnost. Udržet si ji, nebo ji někomu naposledy dopřát. To je osudný Dallas 1963 z perspektivy vedlejších postav. Na tom minimálním prostoru je jedinou zajímavou úlohou Oswaldův bratr Robert, jeho pošahanou matku nebo „filmaře“ Zaprudera, který trpí, jak kdyby mu odpravili jediného syna, bych v tomto podání klidně oželel. Ruční kamera měla přiživit tu atmosféru náhlého chaosu, ale mně spíš přišla jen jako tvůrčí berlička, která tu celkovou monotónnost nijak nenarušila. Škoda, že doktor Zac v rámci resuscitace nezazpíval. Kennedy by se zvedl a odešel po svých..

Ač odehrávající se v Mexiku a v prostředí salin, nemastné, neslané. Přesolená stopáž, okruh podezřelých je spíše úsečka o dvou bodech a do diváckých ran se dostává sůl v podobě žánrových klišé (detektiv zvenčí se škraloupem z minulosti, vykecávající se vrah). Loutkové vsuvky jsou fajn a na konci se možná skutálí po tváři slaná slza dojetí, nicméně má očekávání, že by se to mohlo zařadit po bok La Isla mínima, byla poněkud přehnaná..

Náročná noční šichta, která má pro někoho charakter iniciační a pro jiného až na jednu záchrannou misi okorale rutinní. Thomas Jane dává tu mentorskou roli mazácky (jeho pracovně-životní moudra měla mít v policejní radiokomunikaci vlastní kódová označení), občas probleskne nějaké slovo do pranice k současným „blue lives don´t matter“ náladám a celkově se ukáže, že na té profesi v časech, kdy pytel hrubne a záplaty se zjemňují, je černobílé jen to služební auto. Škoda, že je Souza režisérský rook. Ayer by to poslal o level výš..