mArcElkrIz

Tahle kombinace mne strašně lákala: giallo, koketování s psychedelií 60-tých let, fantomaticky zdánlivě chladný výraz Jean - Louis Trintignanta a režie muže fascinovaného ženskou smyslností. Ale nějak to nefunguje. Kolem žen se vše točí i napětí se se dočkáme, ale film nemá patřičnou gradaci. A psychedelické záběry a stavy hl.hrdinů nevytváří mysterióznost jak bylo zřejmě režisérovým záměrem. Naopak vytváří zmatek a silně narušují napětí. Škoda. Za 2,5* díky slibnému začátku.

Tentokrát více krimi podoba gialla. Ostatně, to z tohoto snímku dělá jeden z těch "přístupnějších" i mimo fanoušky žánru. Tím ale v žádném případě nechci říct, že se jedná o nějaký čajíček. Naopak, způsob provedených zločinů nepatří mezi běžné a už sám o sobě je velmi mysteriózní záležitostí, počet obětí taky vzrůstá... Velkým kladem je i výběr představitele hlavní postavy. Giancarlo Giannini má přeci jen charisma a hlavně během celého filmu opravdu "hraje" (což v rámci gialla není zrovna pravidlo). Další potřebné znaky žánru jsou pak naprosto vzorové - atmosférutvorná hudba, krásné ženy, vrah, jehož vidíme jen jako siluetu, či sledujeme jeho ruce a postupné rozplétání okolností kolem zločinů. A proč tedy mluvím o tom, že tenhle snímek může zaujmout i diváky, kteří zrovna nejsou kovanými zastánci žlutého napětí? Protože gore scény nahradil vkusně natočený způsob vrahova počínání, protože dojde i na honičky po střechách... Jen škoda, že odhalení vraha nebylo žádným velkým překvapením a jeho totožnost se dala předpokládat již od počátku. S dobrým vypointováním by mířil snímek nad 4*.

Opravdový klenot na poli českého kriminálního filmu. Od prvních minut se vkrádá myšlenka na francouzskou novou vlnu (nějak se mi ke konci stále více vybavoval Louis Malle, ale jak už tu napsal Enšpígl, Henri Verneuil atd. určitě sehráli důležitou úlohu). Ač vypadá v první polovině vše jasné, rozehrává se velmi zdařilá rošáda, kdy se jednotlivé postavy navzájem podezřívají a spolčují. Film neobsahuje hluchá místa a děj má opravdu spád - úvodní loupež, havárie, zastřelení klíčové postavy... Trojice Matyáš, Adamíra, Kryzánek je zcela klíčová a to především vizuálně. A závěrečná smrt posledního držitele lupu je dokonale ztvárněna - tím mne režisér Polák přesvědčil, že by se u tohoto snímku polovičatosti prostě nedopustil. Tleskám... zasloužených 4,5*

Tenhle film mne velmi potěšil. Příjemná giallo variace - pomalu plynoucí děj, houstnoucí atmosféra a opuštěný zámek. Pravda, na dechberoucí hororové momenty nedojde či gore scény, ale přesto se napětí stupňuje. Vlastně to má náladu podobnou Wallaceho detektivkám. Čínský sluha, vzteklý pes, ztráta paměti, krásná žena, přítel z minulosti. A tak rozplétáme záhadu společně s možnou obětí. ...a parádní basová linka v titulní melodii. Zkrátka velmi dobré 3,5 až 4*.

Opravdu dobré giallo. Ač nebyl konec tak překvapivý, jako u Martineho prvotiny, napětí bylo přítomné až do úplného závěru - a to , že samotný závěrečný boj byl bez klasických atributů, jako je děsuplná temná a tmavá atmosféra a stovky "lekaček", tím si mne Martino dokonale získal. Skvělé byly i rychle se střídající prostřihy jednotlivých záběrů v první půlhodině snímku. Standartně se odvíjející detektivka tím začínala nabírat na spádu a člověk tušil, že se blíží něco děsivějšího, než pojišťovací podvod. Skvělých 4,5*.

Jeden z nejsilnějších kořenů "temných" autorů a žánrů Edgar Alan Poe pohledem dvou ďábelských filmařských očí - Romera a Argenta. Romerův pohled mne nějak míjí a prošumí. Ale Argento! Atmosférická estetika - vrchovatá míra hry s barvou (večerní rozhovor skvělého Harvey Keitela se svojí partnerkou, kdy v černém pokoji září fotografova modrá košile; noční průchod městem; "koupelnová" scéna a řada dalších, kdy se dočkáme čisté hry s černou, červenou, modrou a žlutou...), využívání detailů na potlačeném pozadí (kapky, korále...), bledá až bílá tvář fotografovy partnerky, charismatický obličej HK snímaný s citem pro stíny podtrhující Kietelovy rysy a ve "správnou chvíli" pohyb (nájezd) kamery korespondující s pohybem očí či chůzí. A k tomu svižný děj, reálně působící triky, opět hlavní postava z uměleckých kruhů... A hlavní klad. Samotný Poe. V jeho díle je kromě tajemna, poetiky a osudových žen obsažena i velká dávka černého humoru, což se podařilo i v tomto snímku dokonale propojit. Především skvělé narážky na tvorbu E.A.P. - jméno ústřední postavy (Usher), jeho přítelkyně Annabel (báseň Annabel Lee), barmanka Elizabeth (opět stejnojmenná báseň), dokumentování na prvním místě činu (Poeovské kyvadlo), oběť snažící se dostat ze svého uvěznění-hrobu (tentokrát sama kočka prodírající se ven po vzoru Madeline Usherové) a v neposlední řadě samotný portrét E.A.P. na mezipodestě schodiště. Ale určitě najdete ještě řadu dalších. A pak je tu Poeova obliba v řešení zločinů (někdy mám pocit, že právě tohle je ten pravý otec gialla - takové Vraždy v ulici Morgue obsahují snad všechny prvky žánru). Shrnuto, podtrženo, tohle se Argentovi opravdu povedlo a pro mne vůbec jeden z jeho nejvydařenějších počinů. Těch 5* je zkrátka za povídku Černá kočka.

Herecký koncert Fanny Ardant... Už od prvního, velmi realisticky ztvárněného zločinu a následném rozhovoru sekretářky se svým šéfem, jsem si říkal, že tohle bude skvělá záležitost. A ano!!! Vím, že už to tu psali ostatní, ale ten film je opravdu neskutečně vtipný, napínavý, tak akorát tajemný a hlavně svižný. Takhle má vypadat loučení. Hluboká poklona pane Truffaut...

Velmi dobré zpracování městské legendy o Jacku Rozparovači. Prvotřídní je především atmosféra temného města a ústřední dvojice (Christopher Plummer a James Mason), která se nejen doplňuje v dedukcích, ale i vtipně "špičkuje". A pak David Hemmings v roli policisty. A hlavní klad? Napětí. I když už ten příběh znáte, stejně Vás v těch uličkách mrazí...

Napětí již od začátku. Tak už jen za to měl u mne Argento bod. Noční jízda ve vlaku s modrou obálkou (tady si myslím, že neudělal Argento botu ve scénáři: vrah už tam byl, když jí volal - sledoval jí již od útěku z domu), přítelkyně na nádraží a music by Goblins. Opravdu napětí. Skvělá scéna s rudým běhounem v divadle (škoda jen příliš "umělé" labutí šíje - ostatně i u dalších gore záběrů byla přílišná vyumělkovaná detailnost spíše negativum) a opět Goblini. Dětská říkanka, stará vila s živým plotem, policie jen tak okrajově - a tak nám rozplétá záhadu senilní s pamětí bojující Max von Sydow. No a hlavně, stále se něco děje - probíhají další zločiny, noří se další detaily, střípky do sebe zapadají. Zkrátka, pravá giallo atmosféra je tu přítomna. A i když byl vrah snadno odhadnutelný již od druhé třetiny, napětí si snímek udržoval až do konce. A jestli jsem se nepletl, použil tam Argento i vcelku dost nadsázky. Hláška : "a to je snad už všechno" v závěru filmu, byla prostě kouzelná. Za 4*

Měl jsem tuhle kriminálku v paměti z dětství a vím, že mne ta atmosféra ve školním věku ohromila. Bezmoc, úzkost, férově nekompromisní a drsný Lino Ventura a nádherná Marlène Jobert, zvláštně působící detaily - zmiňovaná choroba malé holčičky přiblížená pouze porcelánovou pletí a modrými pilulkami, soused z vysokého domu obdivující mravence a jejich komunitu, plošné zátahy v kinosálech. Děj proudí pomalu, objevují se až nezvykle poetické prvky (většinou díky jisté romantické naivitě postavy ztvárněné M.Jobert), dostáváme se stále blíž k místu poslední adresy důležitého svědka. Vše vypadalo tak banálně. Přitom tragické vyústění se zdá být nevyhnutelné. A samotné zakončení případu není pointou filmu, pouze posledním vodítkem k vyřčení otázky, zda právě tohle mělo smysl. Jen škoda, že v poslední době uváděné kopie jsou s novým nadabováním z roku 2003. V každém případě za 4,5*.