mArcElkrIz

Na scénu se zatopenou místností nikdy nezapomenu. Tohle opravdu nebralo konce a tep se mi zrychloval a zrychloval. I kdyby nic jiného, tahle scéna pro mne znamenala jeden z vůbec nejděsivějších okamžiků ve společnosti Daria Argenta. Celé je to jeden velký sen - Lynchovská rudá opona s černobílou podlahou zde mají spoustu starších bratříčků a sester. Absence logického vysvětlení mi zde opravdu nechyběla. Podobné vize si pamatuji z dětství, kdy se člověku mlelo ve snech všechno z pohádek a různých vyprávění příbuzných a stmelilo se to v jeden obrovský obraz a člověk se budil s hrůzou. Beru ten film jako velmi vydařenou vizualizaci zlého snu přenesenou na plátna kin. Nic míň - nic víc.

Herecký koncert Gary Oldmana. Kriminalista, jež se náhle ocitá v roli myšičky, s níž si pohrává neskutečně manipulující kočka Lena Olin. Skvělý snímek čerpající z prvků noir s padnoucí hudbou, temnou atmosférou, černým humorem a gradací. Díra v zemi plná peněz, křepčící Gary, ďábelská a smyslná protivnice, scéna v autě s efektivním unikem spoutané do prázdné městské čtvrti, prohnilé ruce zákona a ustřelená paže podsvětí. A především vizuální dotaženost. Naivní mladičká milenka? Manželka s rodinným fotoalbem? Smyslná zničující smršť Lena Olin? Víc a víc prachů v úkrytu na zahradě? ...tak zase za měsíc, až se rozletí dveře, a třeba se objeví...

Jsem rád, že nálepka horor od tohoto snímku zmizela. Tenhle film je čisté komorní drama střetu lidí dvou odlišných světů, dvou specifických kultur. To, co jedněm připadá jako přirozené, druhé popuzuje a nutí konat v rámci svého pojetí dobra. A protože jsme uprostřed lesů, je každý z aktérů sám zákonem i soudcem. Temný snímek s úžasnou zelenou barvou lesů, skvostným Gary Oldmanem, pečlivým výběrem lokací jednotlivých scén a dějem budícím různé (a chápu, že velmi protichůdné) emoce. Po prvním shlédnutí za 4, po druhém za 4,5 a po půl roce po třetím za 5 hvězdiček.

Protože je to nádherná pohádka. A protože jsem ji viděl už tolikrát a stále mne dokáže strhnout. A pro ty barvy, zastavený čas, lidskost a posledních 9 minut... Skvělé.

Tenhle snímek jsem shlédl zcela náhodou u přátel na konci 80-tých let a zasáhl mne a lapil v době, kdy jsem přecházel ze základky na střední a plul na vlně rytmů The Doors, Velvet Underground či Rolling Stones, pohlcen Andy Warholem, Buroughsem... Atmosférické dílo No.1. A Jane Birkin jako třešnička na dortu. Osudová věc. A ať mi nikdo něříká, že neběžel tenhle snímek v hlavě Oskara Petra, když psal text pro první album Marsyas: ...a shledávám, že je tu všechno jak má být / Park je na místě, vodotrysk funí, prská / Vlhko nenuceně usedlo si na mou hlavu / Pár lidí opodál si snídá, tiše spolu hovoří / Na kurtech posvátný klid / Čaj o páté, jak má být / Loudá se host poslední / Já čekám, co se nesní, co se sní...

Skvěle vykreslená atmosféra jednotlivých sociálních vrstev, kterých se týká tato detektivka, je největším kladem snímku Paní z neděle. Morriconeho dokonale padnoucí melodie, pro někoho zřejmě pomalý a nudný děj - pro jiné naopak gradující těžkou atmosféru rozplétání celé záhady, prvek krásných žen, ne zrovna obvyklý nástroj pro vraždu, několik opravdu tajemných momentů a hlavně i určitá dávka humoru a nadsázky. Velmi milé překvapení - 4.5 hvězdičky.

Tak hodnocení za 3,5. Mysteriózní složka je v tomto giallu drobet potlačena složkou detektivní (hororová, nebo alespoň navozující strach a napětí je taky vcelku v pozadí - nepočítám-li samotné znázornění způsobu vražd), což by samo o sobě nebylo na škodu, ale právě z pohledu detektivky je zde spousta drobných nejasností, které nakonec z mojí pozice hodnocení trochu sráží. Mám na giallu rád právě to, že je většinou možné logicky docházet k závěrům vedoucím k objasnění záhadných událostí (nejčastěji vražd) a že se tak děje v duchu klasické anglické detektivky - Agatha Christie, A.C. Doyle či ve vysoké úrovni práce s indicií pokračující série Midsomer Murders. Právě posledně jmenovaný příklad mi nejvíce toto Dallamanovo giallo připomínal. Jasně, pachatel se dal odhadnout již hodnou chvilku před koncem, ale každý není Sergio Martino, aby Vás ohromoval sérií stále vzrůstajících vypointování. V každém případě zatím to lepší, co jsem v giallu zhlédl.

Giallo, které mi tedy příliš nesedlo. Nejen, že jsem měl stále neodbytný pocit, že sleduji parodii (křečovitě přehnané výrazy), ale nějak zmizel i okamžik napětí či navození mrazivého pocitu nejistoty a hrůzy. Jasně, vraždy probíhají, sexuální podtón je v míře vrchovaté (ale erotické napětí navozující scény opět nefungují), scénárista se nám snaží předhodit pár indicií (ale jsou buď okaté a nebo zase až příliš vykonstruované). Celkově hodnotím za 1,5 a to jen díky několika věcem, které dle mne řadí tento snímek nad hodnocení nejnižší - dobře obsazená hlavní postava Dr. Lyutak a vcelku povedený námět, který by si zasloužil zatraceně lepší zpracování.

Colin Firth se v tomto snímku s temnou atmosférou staví tváří tvář předsudkům, strachu a spiknutí. A co víc, máme tu krásné a smyslné ženy, tajemné vraždy, špínu, chudobu a nemoce na jedné straně, do nebe se tyčící hrad a bujarý život vyšší společenské vrstvy té doby za mohutnými zdmi na straně druhé. Skvělá atmosféra a opravdu vkusně vybrané lokace.

Na tento snímek jsem narazil zcela náhodou a byl jsem velmi mile překvapen. Dokonalé kloubení humoru, napětí a špetky mystična. Corbucci využil cenné italské devizi, totiž žánru giallo (několika jeho znaků - gore scénám se vyhnul způsoby vražd nevyžadujícími barvu krve) elegantního Mastroianniho nechal pro tentokrát zcela záměrně v roli staromládeneckého učitele a milovníka hudby, jehož postava v kombinaci s půvabem Ornelly Muti působí karikaturně outsidersky. V každém případě sledujeme společně s touto dvojicí stopy vedoucí k rozpletení několika víceméně záhadných vražd a jejich pozadí. Zkrátka, komedie, u které se vyplatí i sem tam si něco zadedukovat ;-)