mArcElkrIz

Tak tady se ten muzikantský život podařilo skvěle vystihnout - Matula udělal neskutečně skvělou tečku za svojí režijní filmografií. Marián Zednikovič v roli "svobodného" člověka, pro něhož je autenticita jeho hudby (vlastně smysl jeho života) naprosto zásadní. Jasně, pro okolí (příbuzné a dokonce i spoluhráče) až přílišný svéráz, šílenec, velké dítě. Ale bez takových lidí by nebylo té pravé "svobodné" muziky... A hlavně se u Volné nohy pobaví i ti, jimž je jazz či jakýkoli jiný nestředněproudý žánr cizí. Naprosto skvostné hlášky a situace a všudypřítomné nakažlivé zapálení pro věc hlavního hrdiny. Zasloužených 4,5*

Ani se nedivím, že ne každému se tenhle snímek zamlouvá. Už v době vzniku předlohy byl autor tvrdě kritizován za "nechutnost" celého díla. Ostatně, v tomle snímku, zasazeném do neidentifikovatelného času a prostoru, se dočkáme víceméně všech drastických způsobů pomsty a obětování uvedených v předloze. Větve místo odťatých rukou, znásilnění, pokrm z nejbližších... Hranice mezi dobrem zlem ve své největší obludnosti. Hodně silný film, ale ten, kdo si jej našel podle označení na CSFD jakožto válečného filmu, nebude zřejmě nadšený...

Opravdu mistrovský kousek. Od úvodní sekvence s přijíždějícím kočárem do internátního zařízení kdesi na samotě v lesích bylo zřejmé, že tohle bude snímek především o atmosféře. A přiznám se, že jsem byl překvapen, protože režisér nenechal vše jen na samotném kouzlu prostředí a mizejících dívek, ale dokázal využít mnohem víc - nekompromisní a nezvykle přísná, a dle svého přesvědčení spravedlivá, ředitelka, skupina pomocnic z řad spolužákyň v rolích samozvaných trýznitelek, personál již od pohledu značně podivný, dospívající "romantický voyeur" syn ředitelky... Skvělá hudební složka se spoustou ruchů, nočních neidentifikovatelných zvuků a šumů. A i když předvídatelná, tak mistrně vystavěná pointa. Tleskám.