La tarantola dal ventre nero

Na giallech mě vždycky baví takové ty tajemně honosné názvy a až humorné pointy, respektive důvody, proč se děje to, co se v nich děje. Jakoby v nich nebyl právě ten důvod, ta záminka, až tak důležitá, hlavní je odhalit pachatele (někdy až naprosto bez zjevných stop k němu vedoucích, fakt mi připadá, že tvůrci rozjedou krimi příběh a když už cítí, že by to mohlo skončit, tak si hodí kostkou, kdo by to z těch načrtnutých postav mohl být - podle toho pak vypadají i ty důvody) a to, proč to dělá je až vedlejší a prostě to jen nějak rychle vysvětlíme (pokud možno trošku bizarně, ulítle a humorně). Černé břicho tarantule je dostatečně akční, má zajímavé mordy, hezké ženy (včetně jedné bond girl), spád, syrovost, sedmdesátkovou auru, má prostě všechno. A pak se najednou odhalí vrah, tak nějak se zdůvodní jeho konání a všechno to nadějné a slibné na filmu spadne o kousek níž. Ale jo, už jsem dlouho žádné giallo neviděl a tohle bylo v mnoha směrech velmi slušné. (14.07.2015)

Slušné giallo, které ještě nestálo na přemíře zobrazování explicitních scén. Příběh se od ostatních žlutých kriminálek nijak neliší, snad kromě vraha, který ženské oběti nejprve paralyzuje jehlou a následně dodělává nožem. Bohužel tahle procedura je docela nevyužitá, mrtvol taky není moc a identita "tajemného" vraha je jasná od prvních minut. Naštěstí je tu sympatický detektiv, podmanivá hudba veterána Morriconneho, několik nahých dam, prohraný souboj tarantule s vosou hrabalkou a příkladná ukázka toho, jak se díky pavoukům dá úspěšně pašovat heroin... (04.03.2011)

Celou dobu jsem z vražedných hrátek podezříval Richarda Attenborougha. Inspirace světem zvířat byla od začátku zjevná, jen mi vrtalo hlavou, proč vrah nikdy nedotáhne svou práci k dokonalosti a do rozpáraných břich svých obětí nenaklade vajíčka. No, ale nelpěme na detailech, giallo je to povedené, přímé až strohé a překypující krásnými dlouhonohými divami, snad ani jedna žena se tu nedá označit za nehezkou či odpudivou, a to jsem sexista. Má úcta castingmajstrovi. (08.03.2015)

Velmi nadstandardní kousek , který diváka udrží v pozoru především díky skvělým vraždám krásných žen a tentokrát velmi zlověstné Morriconeho muzice. Zápletka není nijak geniální a rozuzlení mohlo být nápaditější ale dobová atmosféra a giallo trademarky fungují na jedničku tak není důvod tarantuly nedoporučit a nepokochat se další kvalitní Italskou záležitostí. (30.01.2011)

Umíte si představit situaci, že s někým vedete obšírnou konverzaci, zdárně chňápete význam všeho, co do vás druhá strana hustí, protože nejste žádnej blbec a v hlavě prostě tu průměrnou slovní zásobu máte, když najednou bum, podlomí se vám kolena, jelikož v rozhovoru někdo řekne giallo a vy netušíte která bije? Jo, možný je cokoliv, rozumbradů je všude dost, takže není od věci jejich řady doplnit a předcházet tak společenskému znemožnění. S klidným svědomím tak mohu všem hltačům tohohle žánru napsat, že na mě už jste krátký, neboť já mám povinnou návštěvu v těchhle neklidných vodách čerstvě za sebou. Klika, že Tarantola nejspíš obsahuje všechny potřebné ingredience, které bych měl znát, tedy kozy venku, pěkné baby, něco rozlitého kečupu, lehce depresivní kameru, šílený soundtrack (promiň, Ennio) a vraha, který překvapivě není zahradníkem .. tudíž jsem po dnešku poučen a dělám rovnou giallu pápá, protože mi to jednou bohatě stačilo .. (08.03.2015)