JFL

Mohlo to být mnohovrstevnaté vážné vyprávění pro děti (což možná platí o předloze), ale místo toho film jako schyzofrenik na drogách hekticky přeskakuje mezi hutnou atmosférou a imbecilně rozjařilou hovadinou, která se snaží děti oblbnout střečkováním a žbrbláním. Dobrodružství sov pojaté jako bombasticky patetický akčňák na pomezí Hvězdných válek, Pána prstenů a Transformerů spíš než podívanou pro děti skýtá provinilé potěšení campu. Mýtus Zacka Snydera coby zručného adaptátora tímto snímkem padl, zůstává už jen statut fanatického inscenátora dokonale vycizelovaných záběrů pro masturbační orgie filmových fandů.

Stylem evidentní kopie "vietnamských" filmů Tranha Anh Hunga, či loňského Adrift, ale zatímco v nich ospalý povrch dával nahlédnout dynamiku vztahlů a konfliktů skrytých v nitru postav, zde divák sleduje pouze galerku postav a jejich obyčejné každodenní osudy. Na pohled příjemné a blaženě zastřené melodrama ze současného Vietnamu.

Skrumáž motivů, které by mohly zavdávat k tuctové festivalové exploataci (šikana, Afrika, rozklíženost tradiční rodiny), utváří v kontextu současné naddimenzované evropské tvorby až nevídaně komplexní film, který se s přehledem vyhýbá jakékoli prvoplánovosti či jalové doslovnosti.

Famózní koláž zápaďácké akce, bravíčkovských fotorománů, post-totáčové exploatace a bollywoodu. Jestliže "Nahota na prodej" byla zrcadlem doby, pak žánrově vycizelovanější flák Dušana Rapoše je teenagerským vlhkým snem stejné éry. Paľo Habera dostál svému vzhledu českého Dempseyho, Helena Růžičková spojila svou image českého Buda Spencera s aluzí na samotného Bruce Leeho (viz traktát "Buď jako voda") a Láska šialená je cringe vypalovačka jak žádná jiná.

Nesoudržný pokus o mix řady hororvých motivů svůj neúspěch maskuje hutnou atmosférou a výpravou, která se vyznačuje každodenní omšelostí. Jenže právě snaha nacpat do jednoho příběhu co nejvíce žánrových schémat ústí v rozpadlý scénář, který postrádá jakoukoli vnitřní logiku s výjimkou trucovité umanutosti tvůrců, že postavy se budou řídit jejich pokyny a ne rozumem. 3/10

Doris Dörrie viděla "Příběh z Tokia" a aktualizovala ho pro současnou dobu. Její melodrama je na rozdíl od Ozua emocionálně křiklavější a je z něho znát přílišné povrchní okouzlení Japonskem. Nicméně charismatický a uvolněně bezprostřední lesbický pár Nadja Uhl-Birgit Minichmayr představuje v jinak strnule přímočarém díle milé překvapení.

Průhledně efektní film, který poutavé reálné téma zpracovává přílišně dramatickým způsobem. Mezinárodní úspěch ale ukazuje, že tento kalkul tvůrcům vyšel.

Ryzí absurdita postavená na doslovném realizování slovních hříček.

Uondaná evropská festivalovka, která se tváří alternativně a anti-sentimentálně, ale v základu je krajně konformní a v zásadě tradicionalistická. Vyprávění má nakročeno na skvělé bizarní situace, ale vždy před výstředností uhne k povrchnímu sentimentu.

Předvídatelně tuctový "americký nezávislý film" o rázovitých figurkách a polopatických moudrech o životě.