JFL

Stejně uhrančivá imprese tripu, života a paměti jako jsou úvodní titulky dokonalou impresí Tokia. Kameraman Benoît Debie nemá ve své branži konkurenci a je dobře, že se najde režisér jako Noé, který mu doslova dává křídla.

Esenciální 80's camp. Vše, co lze od osmdesátkové teen komedie s vše říkajícím názvem očekávat, je zde: spontánně se obnažující blond děvčata a hlavní hrdinské trio tvořené šviháckým lamačem srdcí, nesmělým nerdem, který ve finále zaskóruje, a prdícím tlusťochem, jenž má roli hlavního sympaťáka. Všichni samozřejmě zběsile přehrávají, aby umocnili karikaturnost postav a dali tak náležitě nadsazené vyznění zastřešující rebelii vůči rodičům a přímočaré adoraci videoher. "Joysticks" je lůno, z něhož vzešly retro fláky jako "Bikini Shop" nebo "Parker Lewis musí vyhrát".

Ve své době vyhledávaná zábava, dnes již provinilá rozkoš a camp jak brno.

Tuctový nezávislý film stojí na slibném nápadu, ale je realizovaný s typickým alibismem nezávislých filmů, které se snaží svou vykonstruovanost maskovat za dojem realismu. V tomto případě toho tvůrci zkoušejí dosáhnout tím nejokatějším způsobem: řada lidí v jenom prostoru mluví přes sebe, všichni se neustále hádají a překřikují. Dalším prostředkem k dosažení rádoby realismu, který je zde nesoudně zveličován, je nekonečné žvástání , které relativizuje naprosto vše, což ale má spíš za následek, že se všechny postavy ukazují jako egocentrická hovada. Samozřejmě nesmí chybět užívání drog značící alternativnost a nevázanost hrdinů. Tento styl indie filmů byl osvěžující v 90. letech, kdy do kinematografie vnášel nové prvky a jistou uvolněnost, ale dnes působí zastarale, naivně a především trapně.

Nenápadité mainstreamové překopání Romerova geniálního díla nikdy nemůže být znepokojující, neboť namísto drásavé vyšinutosti originálu dosazuje pouze tuctová schémata. Lze se bát či cítit napětí, když je od začátku jsané, že kdykoli jsou postavy v nesnázích, přispěchá v poslední chvíli hrdina na pomoc či když každá napínavá sekvence skončí lekačkou? Řemeslně sice bezchybný film, ale to z něho mimořádné dílo v žánru nedělá, a to ani v oblasti remaků. 5/10

Na první pohled mainstreamová romantika ozvláštněná pouze o to, že hlavní protagonistky jsou lesby. Jenže právě v tom spočívá subverze snímku - že si osvojuje postupy tradičního mainstreamového žánru, ale realizuje v nich příběh homosexuálů. Lesby a gayové (kteří jsou na rozdíl od leseb zobrazeni jako tradiční vedlejší směšné figurky) zde vystupují jako naprosto samozřejmé figury, nad jejichž existencí a žiovotním stylem se nikdo z hetero postav nepozastavuje.

Emily Watson v krajně schematickém a exploatačně prvoplánovém melodramatu na téma těžkého života ve stalinském Rusku. V poslední třetině se film zvrtne do naivity, kde hrdinka v gulagu získává nový smysl života staráním se o spoluvězně a mezi tím vede zamilované tlachty s tamním doktorem.

Chlapík unese hrstku lidí, zabarikáduje se s nimi v posledním patře starého paneláku a nutí je hrát si s ním na rodinu. Úsměvný snímek s nadsazenou premisou sice na jednu stranu demytizuje instituci rodiny a útulného domova, ale současně oslavuje mezilidské vztahy nesvázané tradičními společenskými normami.

Parodie na klasické brakové kriminálky s Jerrym Cottonem, které vznikaly v Západním Německu v 70. letech. Tentokrát je vyprávění pojaté ve velkém stylu (áčková forma a výprava, natáčené v New Yorku), ale film právě troskotá na tom, že campovitost brakových originálů převádí do precizního blockbusterového stylu a ten doplňuje o občasné pitvoření a přehrávání. Výsledkem je prapodivný hyprid, který funguje spíš jako praštěný akční film než parodie. 5/10

Nenáročný midcultek podle pravdivé události o tom, kterak náckové na Olympiádě 1936 v Berlíně ve snaze, aby nezvítězila za Německo židovská přebornice ve skoku vysokém do týmu atletek jako konkurenci nasadí transvestitu. Vyprávění (faktograficky pochybné) oddaluje odhalení pohlavní identity konkurenční sportovkyně, čímž vytváří absurdní situaci, neboť divák tváří v tvář evidentně mužskému tělu a obličeji v dívčích šatech nedokáže pochopit, jak žádná z okolních postav ani na chvíli nezpochybní, že by šlo o ženu. Jenže stačí se podívat na fotku reálného předobrazu a nelze než uznat, že v tomto ohledu film odpovídá realitě.