In Memory of My Father

Tuctový nezávislý film stojí na slibném nápadu, ale je realizovaný s typickým alibismem nezávislých filmů, které se snaží svou vykonstruovanost maskovat za dojem realismu. V tomto případě toho tvůrci zkoušejí dosáhnout tím nejokatějším způsobem: řada lidí v jenom prostoru mluví přes sebe, všichni se neustále hádají a překřikují. Dalším prostředkem k dosažení rádoby realismu, který je zde nesoudně zveličován, je nekonečné žvástání , které relativizuje naprosto vše, což ale má spíš za následek, že se všechny postavy ukazují jako egocentrická hovada. Samozřejmě nesmí chybět užívání drog značící alternativnost a nevázanost hrdinů. Tento styl indie filmů byl osvěžující v 90. letech, kdy do kinematografie vnášel nové prvky a jistou uvolněnost, ale dnes působí zastarale, naivně a především trapně. (09.12.2010)