Pevek2

Impresionisticko existencialni road movie. Hlavni hrdina se vydava na cestu, aby dosel stesti, privedl si nevestu. V duchu hrdinskych eposu chce ziskat princeznu, kterou brani stvura a na konci potkava mudrce. Je to cele trosku posunutejsi nez tu nastinuji, ale to neznamena, ze nejak prehanim.

Mordýřské historky o prokletých místech dnešní rusi. Za největší nedostatek považuji nepřehlednost v určitých úsecích, která zabraňuje celkovému vnímání děje i postav.

Ten film je krasny jako cervanky nad panoramatem Bruselu z Kunstbergu, je svobodny jako noc nad Tervuren, ale hlavne je neskonale uveritelny. Skvele vybrana hlavni predstavitelka, skvele vybrane exteriery (Avenue de Louise, podchod u pasaze Ravenstein) a drobne detaily z nej cini podobny zazitek jako rane filmy bratri Dardennu. Jejich inspirace je patrna ve scene, kdy Rosetta tanci. Za hlavni klad ale povazuji, ze postavy Chantal Akerman jsou tak realne a tak hmatatelne, ze proste maji i sve adresy.

Divci svet, kteremu nerozumim a obcas ani radsi rozumet nechci. Ale presto ten film tahne a nezda se mi laciny.

Nocni cesta Evropou. Skvele plynouci, cas, prostor. Odlisnosti prostredi, dramaturgie. Uplne jina kinematografie

Šklovskij tvrdil, ze jednim z principu umeni je ozvlastneni. Rekl bych, ze s tim ozvlastnenim se to tady ponekud prehnalo. Ale ma to zrucnost a uplne spatne to taky neni.

Jauffret ma velmi nevtiravy a efektne realisticky styl. Tim, jak se z drobnosti pod tlakem stavaji velke problemy pripomina Rozchod Nadera a Simin, ale zda se mi, ze Na jih ma v sobe jeste cosi navic. At uz je to krajinou, herci nebo rytmem. Pozoruhodne je i prolinani nekolika pribehu. Narozdil treba od Inarrita tu vse funguje prirozene a diskutabilni je akorat Passolinim inspirovany zaver.

Jako jednotlive casti skvele. Slepene dohromady mi to tak tak nesedi. Ale to neznamena, ze to neni zajimavy cyklus.

Podle me preceneny film na hranici kyce. Chudoba v severnich Cechach neni sebespasitelna a jeji syrove/spinave zobrazeni taky ne. Formalne tam jsou podle mne nesmysly, i kdyz souhlasim, ze postava Tonika ma jakysi presah a vypoved. Ale Geislerove tradicne neverim nic. A za nejvetsi prehmat povazuji scenu, kdy se tem stanovi nahodny datum narozenin a upece se jim dort a v tu chvili se vraci jejich matka. Hned po sfouknuti svicek. To je totiz verna kopie skoro totozne sceny z Koljy, kdy prichazi pani Zubata z uradu socialni pece. Neverim, ze by to byla vykradacka. Spis je to podle mne ilustrace, jak moc maji cesti tvurci holywoodskou dramaturgii za nehty at si hrajou na alternativu nebo ne. Ano, Stesti je pro me jakesi hrani si na alternativu a tedy nepoctive. Navic po vybornych Divokych vcelach je to samozrejme zklamani.

Z hlediska vypraveni pribehu i zpusobu natoceni je to ponekud manyristicke. Ale ve srovnani s Amelii je to tak nejak opravdovejsi a obsahove cistsi.