Pevek2

Katell Quillevere je podle mne jeden z nejvyraznejsich talentu francouzske kinematografie. Un poison violent je elegantne natoceny film, ale sily predchoziho kratkeho filmu L´Imprudence (Neopatrnost) bohuzel nedosahuje. Trochu za to muze i lapsus v zobrazeni liturgie na uplnem vrcholu filmu. Jinak ale nenapadne odstinene postavy, ktere se perou s vlastnimi predstavami i temnymi strankami cely pribeh skvele tahnou a skvela je i pointa.

Tentokrat jsem to sezral i s navijakem a to presto, ze se posledni tretina odehraje prilis podle pravidel a konvenci. Ale, ze uvidim cachry s filmovou reci jak od Godarda ve filmu s Brucem Willisem, ze jeste neni Leto s Monikou mrtve a ze v americke detske romanci najdu vyzralou lasku a nebude to vyznivat trapne a ze to vsechno navrch bude hrave a zabavne... A taky mi nikdo nevymluvi, ze neexistuje nejaka tajna dohoda o cem cela soutez v Cannes bude. Nejdriv to byl vznik a konec sveta, letos zase variace na tema laska.

Podivuhodny film. Nektere sceny jsou genialni, nektere vtipne, ale celou dobu vladne takova jakasi az hrabalovsko-bunuelovska krasa. A eroticke napeti, ktere se obejde bez standardnich figlu. Skoda ale ze tomu kvuli delce v nekterych fazich pada retez.

Mimo jemne naznacovaneho pribehu, ktery je spise zaminkou pro jine uvahy, folklorniho zobrazeni me ten film fascinuje vynikajici praci s casem, ale hlavne s prostorem. Jak Kiarostami vytvori prehledne krivolaky svet kurdske vesnice, jak dokaze vytvorit orientaci v postavach, ktere casto nejsou ani videt je skvele. Navic si u toho jeste udrzi svuj styl. Mistrovske dilo.

Co z tohohle filmu dela zazitek 1)V naznacich, jednodusse az hypnoticky postavene strhujici drama 2) I kdyz to tak vubec nepusobi, je to natacene statickou kamerou. Lahudka. 3) Rytmus. Jeden z nejlepsich filmu, ktere jsem videl

Je to narodovecke dilo se vsim vsudy. A to vcetne zanru, protoze ani pribeh ani drama se nekona, za to se dockame nekolik na sebe navazujicich zivych obrazu na tema Lidic. Tomu je prizpusobena i barevna stylizace, hudba i celkove podivny zvuk a herecke vykony. A k obrozeneckemu duchu patri i schematicke ukazani Nemcu. Ne, ze by v tom pribehu nebyli za zapornaky, ale takhle se to nedelalo ani v padesatych letech.

Neverim na horor pro deti, neverim na vysoke kontrasty a sedou kameru, neverim na bandu klise a rychly strih. A vlastne me docela stve, ze se tohle vsechno bere jako norma toho, co musi deti videt. A ani ten pribeh neni nic moc.

Po prvnich 10 minutach se mi zdalo, ze se Renais formalne i myslenkove vycerpal. Nastesti to nebyla uplne pravda. Film je to genialni, pro me ale presprilis dokonaly...

Mohlo to byt klidne o deset minut delsi ve smyslu doznivani pribehu. Me nejvic oslnila uplna beznost a zaroven zajimavost zapletky, divci sneni a jeho naraz na realitu. A taky rytmus a hudba filmu. Ale nejvetsim skvostem je tu Annais Demoustier, ktera cely film tahne, ne poprve, takze si myslim, ze o ni jeste uslysime...

Pod jakoby klasickym vypravecim modelem se skryva velmi aktualni meditace o moci, o prilis rychle provadenych reformach i o uskalich manipulace. Myslim, ze to ze na scenari jako dramaturg pracoval von Trier se projevuje prave v poslednim jmenovanem aspektu. A pritom tyhle vsechny roviny zustavaji srozumitelne a atraktivni. Navic je to skvele zahrane a natocene. Jak je rytmicky sestrihany tanec Struenseeho s kralovnou, je uplna slast.