Pevek2

Vyborne natocene, celou dobu ostre, jen ten konec mi prijde po tom vsem takovy nejaky navodny.

Má to poměrně jasnou filmovou řeč (která by klidně mohla vypadat, jako kdyby někdo zkřížil Mallicka s Bressonem- při všech protikladech, které si kdo umí představit) a přirozené herce. Celé to ale shazuje nejasný záměr, ale hlavně zjednodušení fragmentárních dialogů až na kost, takže se spolu postavy občas baví, jak kdyby četly z prvních dvou kapitol učebnice angličtiny, což nejednomu začne lézt na nervy.

Chaotický střih, kýčovité barvy, nejasná režijní koncepce a tlak na melodrama pohřbily něco, co klidně mohlo být zajímavým příběhem.

U Stareho domu je pro me zakladni pocit hluboke melancholie a pak to, ze cely ten pohled je neuveritelne holcici. A to mi nezkazi ani prepjata Geraldine Chapline, ani to, ze jsou nektere zvraty silne ocekavatelne.

Film ale ze všeho nejvíc připomíná svoji hlavní hrdinku Jasnu, když vypráví o tom, jak měla poprvé penis v ústech svým kamarádkám. V jejich očích má pofiderní náskok, který jí v jejich očích dodává prestiž. V explicitním zobrazení téhož má Maja Miloš nepatrný náskok oproti konkurentům také, minimálně proto, že se také proto o jejím debutu mluvilo a mluví. Uvidíme, jestli se časem ve svých výpovědí obejde bez této efektní berličky směrem k jasněji profilované výpovědi, nebo jestli se vrátí do starých kolejí toho, za co se schovává stejně jako její hrdinka. Na druhou stranu ale otvira palcive otazky a v nekterych scenach dokaze byt Klip tak krehky a presny, ze by to do nej nikdo nerekl.

Surrealismus pro děti. S nervnim soundtrackem

Epicky vecernicek, ktery je skvele dramaturgicky postaveny. Zejmena uvodni opakovacky jsou skvele. Aby ne, kdyz to delal Edgar Dutka. Bavilo me to jako dite a bavi me to i ted. Jako dite jsem ocenoval, ze narozdil od jinych si tvurci udelali prostor na velky romanticky pribeh. A navic je to jedinecne "militaristicke" s drobnou ironii.

Poeticke, nesmirne vtipne s opakujicimi se motivy. Zmatlikove obrazky k tomu nadherne pasuji. Za nejlepsi povazuji zajice cenitka a hajnou, ktera se zdravi s pumpou. A na zaver je surrealisticky heavy-metalovy koncert v hajovne, kde i hlucha hajna slysi kazde slovo.

Ma to naprosto skvelou a skvele natocenou prvni tretinu. Kdyz jsou deti ve skole, je film zajimavy, ma skvele odpozorovane detaily a klade zajimave otazky a otevira nenasilne temata. Pak je jaro a deti pres hrbitov dojdou k ohni, kde se nic nedeje a radoby moudre mluvi dospeli. To pak jednoho zamrzi, ze to nezustalo v tempu a stylu prvni tretiny.

Sepsano podle popularni ucebnice Syda Fielda o tom, jak se ma psat scenar. Postavy delaji rozhodnuti, tak ze si podle nich muzete ridit hodinky. Ale jinak se jim moc verit neda, i kdyz se o to desne snazi. Je to dokonce pitomejsi, nez se to na prvni pohled zda.