All We Know Is Everything Will Turn Out Well
Obsahy(1)
Tématem filmu je svobodný lidský život, nezávislý zevnitř i zvnějšku, který v dokumentárním chvalozpěvu představuje několik, osobním zaujetím a citovým prožitkem spojených výjevů, v jejichž středu stojí režisérčiny děti a také přátelé a blízcí, mimo jiné Karel Schwarzenberg, Dáša Vokatá, Jim Čert, Stanislav Penc nebo John Bok, které film svazuje neviditelným poutem, připomínajícím, že člověk nemůže uniknout své době, ale že v ní může žít po svém. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (7)
Opitý Ivan Martin Jirous hajluje, hrá na klavíri a zúrivo sa bije za svoju pravdu, Jim Čert bylinkárči, knieža Karel Schwarzenberg pôsobí, že má všetko na háku, John Bok s humorom a nasadením opisuje boje proti policajným sviniam, rovnakým včera i dnes, ďalší názorne ukáže záhadu obrazov počas párty na statku, Dáša Vokatá hovorí o padajúcich stodolách a rozpadávajúcich sa stavbách.... Obrazy žitia, spojeného priateľstvom, známosťou, minulosťou. Režisérka, doterajšou tvorbou zjavne osobne napojená na týchto ľudí, využila zábery z predchádzajúcich filmov a podopĺňala ich do celovečerného dokumentu, ukazujúceho odlišné spôsoby vnímania, hľadania, zábavy, lásky, žitia v tejto normovanej dobe. Miera osobnej zainteresovanosti bola tentoraz trochu na škodu, pretože zaujímavé pasáže striedajú tie, ktoré budú mať význam leda tak pre ukázaných, ich kamošov a príbuzných. Pre mňa nebola nosná inakosť, ale pocit, že drvivá väčšina vysloveného išla zo srdca, nebolo cítiť výkaly. Je to o pocite, lepšie to vyjadriť neviem. ()
Trochu dlouhé panoptikum notoriků a jiných ztracených existencí. To vše ve dlouhých záběrech, kde se často kamera točí v kruhu. Navíc režisérka přišla se super nápadem, že občas přes záběry pustí ještě jednu zvukovou stopu, což nejčastěji vedlo k tomu, že jsem se nedokázal soustředit ani na jednu polovinu informačního toku a neměl jsem z toho nic. Snad jen záhada deseti stejných obrazů mě chvíli bavila. ()
Mě se to líbilo, protože témata mi byla blízká. Tedy kromě šíleně dlouhého proslovu v úvodu. ()
Neskutečná amatérština, kde nefunguje vůbec nic. Kamera a zvuk = velká tragédie. Proč mám pocit, že je to tak špatně natočeno schválně? Oslavné ódy na Karla S. mimo jiné v době uznání samostatného Kosova. Karel si čte v letadle, na lavičce, je apatycký ale v roce 2008 ještě nespí jako dnes. Trapné svěcení hasičského praporu. Rád bych věděl, co si myslí kterýkoliv z obyčejných hasičů, kteří se museli účastnit této akce. Velký výskyt raplů typu John Bok, fešáků typu Brabenec, různých feťáků a rádobyumělců. Výchova dětí v podání opillého Magora. Oslava socialistického undergroundu, který už v dnešní době nemá co říct a je 25 let pasé. Tihle lidi budou vdžycky na okraji společnosti, žijí jen ze vzpomínek a nedokáží se ze svého opojení vymanit. Nechápu, jak tohle dílko může pochválit takový dokumentarista, jako je Vachek. Režisérka Papírníková se v „Průvanu“ projevila velmi nekomunikativně a nedokázala říct jedinou souvislou větu či kusou myšlenku. Zřejmě je to její image a divák si má z jejích útržků vět, nahodilých slov a citoslovců sám něco složit. Podle toho vypadá i ten „film“. Průvan jde pomaličku do kelu. Aspoň od té doby, co to vzala do rukou Piussi. Už jsme mohli vidět spoustu špatných filmů (hlavně dokumentů) – například slovenského onanistu, přehlídku českého pornoprůmyslu a teď oslava undergroundu. Snižuji hodnocení „Průvanu“ na 1 hvězdu. ()
Jako jednotlive casti skvele. Slepene dohromady mi to tak tak nesedi. Ale to neznamena, ze to neni zajimavy cyklus. ()
Nesmírně pozitivní film a hluboký pohled. Radost z toho, že jsem tento snímek mohl shlédnout snad ani nejde vyjádřit slovy. Skočila na mě přímo z plátna a nechce se pustit! Díky! ()
Tak připomíná mi to mládí a dobu, kdy jsem Pence též navštívila, ověšená batikou. Paměť doby nějaká. ()