noriaki

Dvě hvězdičky, a to ještě přidávám. Režie je veskrze mizerná, po nějaké poetické letní atmosféře není ani stopy, a pokud už se něco zajímavého děje, tak dojem pohřbívají špatní herci v dětských rolích. A těžko říct jestli za to vůbec mohli, protože díky prapodivnému scénáři působí jejich dialogy nepřesvědčivě šroubovaně. Buď jen tak poskakují po louce a sborově zpívají, nebo vedou dospělé řeči. Nuda, nuda, šeď, šeď.

Vynikající dokument s nezaměnitelným komentářem Wernera Herzoga. Tenhle příběh o obyčejném životě má takovou sílu, že i když je to skoro proti všemu co mám rád, tak jsem na tu hodinu a půl zatoužil žít v mrazivé pustině bez elektřiny, internetu, ústředního topení, knihovny a hospody. Jen pro ten pocit svobody a pro nádhernou přírodu.

Jeden z mála francouzských poetických filmů, ve kterém mě nechytla ani atmosféra, ani nálada, ani humor, ani všeobjímající radost ze života. Všechno vyjmenované režisér zakomponoval, svědomitě piplal a za pomoci skvělých herců rozvíjel. Díky nim jsem ještě v první polovině doufal, že si všechno sepne. No nesepnulo. Alespoň jsem zjistil, že Jane Fonda je krásná i po sedmdesátce a Pierre Richard ze svého komediálního talentu neztratil vůbec nic.

Klasická režimní agitka se vším co k tomu patří, od toporných hereckých výkonů, až po mizerné technické kategorie. Tahle není ani nezamýšleně vtipná, ani se neodehrává v atraktivním budovatelském prostředí, takže se nedá sledovat jako dokument. Nebýt nadčasového tématu globálního oteplování, díky němuž působí lehce kuriózním dojmem, tak by film nestál vůbec za nic.

O radosti ze života bez patosu, avšak trochu prvoplánově a povrchně. Možná je chyba ve mně, nebo v mém nepříliš ideálním rozpoložení, ale óda Stillerova óda se mnou prakticky nehnula. Nádherné krajiny působily jen jako efektní pozadí a sám Walter si kvůli svému chvatnému pátrání po ztraceném negativu nenašel čas na prožitek. Jen "scrolloval" fotku za fotkou, na každou dal like a hned zase dál, za dalším pomíjivým obrazem. Tohle stigma moderní doby nepřekonala ani levhartí scéna, ani lehce kýčovitý fotbalový zápas. Jestli chcete zažít to, co měl Walter Mitty předat a nepředal, tak si pusťte Pennův Into the Wild.

Tak jsem zase o zkušenost bohatší a vím, že vyprázdněná narace není nic pro mě. Tuším že to byl Alfred Hitchcock, kdo kdysi řekl "Filmy jsou život s vystříhanými nudnými částmi." Dumont tohle pořekadlo otočil, a Twentynine Palms jsou život s jenom nudnými částmi. Pokud byl jeho cíl vystihnout banalitu každodenní existence, tak uspěl na výbornou. Alespoň že režisér stříhal a občas "děj" ozvláštnil jinou scénou. Sice stejně nezajímavou, ale přece jen odlišnou.

Takhle zvrhlou detektivku jsem snad ještě neviděl. No, detektivku. Na řešení kriminálních případů taky dojde, ale ty jsou skoro podružné. Náplní epizod jsou černohumorné výměny mezi lehkovážným Jackem a upjatou Kate a kolem nich se točí všechno ostatní. Není to špatný koncept a protože má seriál jenom devět epizod, tak scenárista nevyplýtval nápady a udržel laťku hodně vysoko.

Tohle že byla první polovina 17. století? Poznat to bylo možná tak v kostýmech, a mimo ně jakoby prostředí mlýna vypadlo z vrcholného středověku. Kdyby tohle byla největší výtka co jsem měl na Krabata, tak by to bylo ještě krásné. Herci jsou dejme tomu, ještě slušní, ale scénář, atmosféra, gradace, všechno přinejlepším slabý průměr. Německá fantasy pohádka není ani chytlavá, ani neodsýpá. Začátek mě navnadil na temný příběh směřující k finální bitvě, ale jak čas běžel, tak pořád jen sliboval a sliboval a nakonec nic z toho. Závěrečná scéna působí nedomrle a jenom podtrhuje můj dojem z filmu.

Tuctová akční rubačka která si na nic nehraje a uspokojivě předvídatelně plyne od neoriginálního začátku, do stokrát omletého konce. Ne že by to vadilo, protože Statham dokázal podržet i horší scénáře. Ostatní herci s ním zdatně drželi krok. Franco se o záporáka snažil co mu síly stačily, i když jeho vzhled sympaťáka od pohledu hlasitě protestoval a Winonu Ryder jsem v její roli skoro nepoznával. Škoda jen, že slibovaná Rachelle Lefevre dostala mnohem méně prostoru než jsem doufal a nedošlo ani na závěrečnou romantickou scénu.

Jedničce jsem vyčítal že úplně rezignovala na vysvětlení reálií svého fikčního světa a to i když na nich stojí celá zápletka. Dvojka už nakousne jak politiku, tak sociologii, takže můžu s klidným srdcem říct, že si obojí představuje jako Hurvínek válku. Alespoň už smetánka Kapitolu nepůsobí jako hrstka zpovykaných a zážitkuchtivých aristokratů, ale vyprofilovala se do chladnokrevných bezskrupulózních totalitních byrokratů. Z Hunger Games se stala temná dystopie, což je určitě změna k lepšímu. A kdyby si scenáristé, nebo autorka předlohy dali větší práci a trochu obě strany promíchali, tak by byl dojem ještě lepší. Ostrá linie dělící postavy na jednoznačně kladné (obyvatelstvo Distriktů) a jednoznačně záporné (Kapitol) vyráží zápletce trumfy z ruky. Zaplaťpánbůh alespoň za toho jednoho odbojáře. Na bitvu v aréně dojde i tentokrát, ale i přes lepší režii je ještě méně působivější. Průměrné sci-fi s překvapivě nevýraznou Jennifer Lawrence a plochým Woodym Harrelsonem.