Réžia:
Stéphane RobelinScenár:
Stéphane RobelinKamera:
Dominique ColinHudba:
Jean-Philippe VerdinHrajú:
Daniel Brühl, Geraldine Chaplin, Jane Fonda, Claude Rich, Pierre Richard, Gustave Kervern, Guy Bedos, Lionel Nakache, Philippe Chaine, Caroline Clerc (viac)Obsahy(1)
Annie, Jean, Claude, Albert a Jeanne jsou nerozlučnými přáteli více než čtyřicet let. Když jim paměť i srdce začínají pomalu vypovídat službu a na obzoru je přízrak domova důchodců, vzepřou se a rozhodnou se žít společně. Nápad je to přinejmenším bláznivý. Avšak i přesto, že občasné neshody probouzí staré a zasuté vzpomínky, začíná se tu nádherné dobrodružství – společný život v komunitě. V sedmdesáti pěti letech! (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (94)
Dobrý ročník pod jednou střechou. My už jdeme do finále, přátelé. Ten čas tak nějak plyne a my s ním. Přelet rozmarných let, perlivý šum vín. Zalito barvami perliček podzimu života. Dokud nespadne poslední list ze stromu, poslední opona, neunikne našemu zraku ani sluchu dotek s dobou, žádoucí vnitřní síla. Zkušení herečtí matadoři umně c/í/tí umění stárnout ve víru ve víru dohlédnout až za obzor, neomezenou pomoc, stisk rukou. ()
Neskutečně příjemný a citlivý film o stárnutí a o přípravě na smrt. Nikoliv morbidní ani tragický, nýbrž civilní a úsměvný pohled nabízí skupina perfektně zahraných staříků, kteří už nemusí řešit ambice, mladické nerozumy a hrůzu ze stárnutí, ale pouze to jak strávit poslední chvíle vesele, společně a u dobrého jídla. Všechny stařecké rozmary a choroby jsou podány s takovou lehkostí až diváky příliš netrápí a přes mnohá chvíle dojetí jde o zábavný a veselý film, který vám zpříjemní celý den. :) ()
Jeden z mála francouzských poetických filmů, ve kterém mě nechytla ani atmosféra, ani nálada, ani humor, ani všeobjímající radost ze života. Všechno vyjmenované režisér zakomponoval, svědomitě piplal a za pomoci skvělých herců rozvíjel. Díky nim jsem ještě v první polovině doufal, že si všechno sepne. No nesepnulo. Alespoň jsem zjistil, že Jane Fonda je krásná i po sedmdesátce a Pierre Richard ze svého komediálního talentu neztratil vůbec nic. ()
Když už jste příliš starý na to, aby vás zatkli na demonstraci, je to s vámi asi dost špatné. Tohle je celkem příjemný film o pěti lidech, kteří už mají ty nejlepší roky za sebou a čekání na smrt si chtějí zpříjemnit, jak jen to jde. Nechtějí dožívat, ale chtějí žít. Bohužel přece jen tomu něco chybí. To, že jsou zde herecké legendy především z Francie, Jane Fonda je trochu výjimka (mimochodem to skutečně mluví ona, nejedná se o dabing, francouzštinu totiž ovládá plynně), byl potenciál obrovský, ale bohužel zůstal nevyužit v příběhu, kterému přece jen chybělo více nosných scén. Téma samo o sobě přitom dostatek prostoru poskytovalo. I těchto filmů o seniorech se diváci celkem snadno nabaží, když jich bude pořád více. ()
,,KDYBYCHOM ŽILI SPOLEČNĚ, TAK BYCHOM TYHLE PROBLÉMY NEMĚLI..…“ /// Když se důchodcům zdá, že jsou víc mrtví než živí, nastal čas začít přemejšlet, co udělat s rokama, který jim zbejvaj. Tihle vytvořej kamarádskou komunitu a všech 5 spolu tak nějak žije. Vo zajímavý situace se stará hlavně P.Richard, kterýmu v hlavě začal bydlet ten divnej chlápek. Sympatická je J.Fonda, ale vlastně všichni tvořej celkem ucházející filmovej spolek, kterej by mohl napravit reputaci důchodců, který nás vobouchávaj v Kauflu. Lehce úsměvná, ale vlastně víc smutná výpověď vo jedný etapě života. Víc nemá smysl řešit. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nadešel čas, abych se povohlídl(a) po nějakým veselejším modelu rakve. 2.) Neláká mě domov důchodců (ani Michala, Markétu, Olina, Ilonu…). 3.) Zabejvám se studiem starců. 4.) Thx za titule ,,jvps“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (3)
- Podľa vlastných slov režiséra bola z pätice hercov jednoznačným ťahúňom Jane Fonda (Jeanne), ktorá veľmi ovplyvnila silu celej skupiny. (Zdroj: ASFK)
- Při prvních zvěstech o filmu s ním byli spojování herci Jeanne Moreau a Jean Rochefort. Ani jeden z nich se však nakonec natáčení neúčastnil. (Fugas.cz)
- „Keď som začal písať scenár, často som si spomenul na svojich prastarých rodičov, a na to, keď som ako tínedžer sledoval, ako stárnu a ako sa mení ich zdravotný stav. Pamätám si, ako moji starí rodičia netušili, ako sa o svojich stárnucich rodičov postarať, pretože na túto situáciu neboli vôbec pripravení," prezradil režisér Stéphane Robelin. (Zdroj: ASFK)
Reklama