noriaki

Líbila se mi režisérova práce s postavami. Dvojka hrdinů působí prvoplánově sympaticky, ale zvlášť u Chema je jasné, že to bude v nitru pořádný úchyl. Ángela za ním nijak zvlášť nezaostává, takže nějakou dobu není jasné, kam se děj nakonec zatočí. Druhá polovina už je trochu roztahaná a spoléhající na schovívavého diváka velkoryse přehlížejícího diskutabilní rozhodnutí a pár vyložených kravin, jenže téma je tak šokující a atmosféra tak hustá, že jsem Amenbárovi rád všechno odkýval. Scéna v garáži je herecký a scenáristický majstrštyk.

Andor není nijak výjimečně dobře zrežírovaný, ani patřičně epický. Děj obsahuje absolutní minimum dechberouích scén, a ve skutečnosti se toho během dvanácti epizod moc nestalo. Dvě, možná i tři by šly zkrátit do jedné. Jenže i tak je to dost možná nejlepší Star Wars od Pomsty Sithů. Andor je totiž pocitvé řemeslo. Postavy působí opravdově, dialogy nejsou jen moralizující fráze a všechno je patřičně odžité. Když vedoucí denní směny na pátém patře udělí rozkaz, víte, že o něm přemýšlel a chápe jeho důsledky. Udělal na mě větší dojem, než kdokoliv z rádoby osudových, ale zoufale papírových charakterů z Epizod VII až IX.

Hraje v tom Richard Burton s Marcellem Mastroiannim, hudbu složil Ennio Morricone a odehrává se to za Druhé světové války. Je tedy jasné, že úplné bláto to být nemůže. Přesto si myslím, že s podobným kalibrem měl George Cosmatos natočit něco mnohem působivějšího a atmosféričtějšího. Jestli jeho jméno neznáte, tak to byl režisér druhého Ramba. Na Stallloneho exhibici jeho schopnosti stačily, a z této spolupráce vnikl jeden z nejlepších akčních filmů všech dob. Působivé druhoválečné psychologické drama ale bylo mimo jeho dosah.

The Doors mám hodně rád, ale Jim Morrison pro mě žádnou superhvězdou není. Na jejich písních mnohem víc oceňuji melodie než texty, a o jeho povaze si myslím svoje. Nemůžu ovšem popřít, že ho Val Kilmer zahrál naprosto fantasticky. Oliver Stone vystoupil ze své režisérské škatulky, a natočil uměřenou a neangažovanou, ale přesto velice přesvědčivou reklamu na šedesátá léta. Tuhle atmosféru by si měl užít i ten, kdo dobovou hudbu zrovna nemusí.

Království nebeské si dlouho neslo pověst výborného filmu zaříznutého nemilosrdným studiem. Do kin dorazil brutálně osekaný sestřih, takže zamýšleně hluboký a etikou protkaný příběh nezaslouženě vyhořel. Dlužno dodat, že původní verzi jsem neviděl, takže dobovou legendu potvrdit nemůžu. Musím ovšem uznat, že režisérský sestřih dává vzpomenout na ty nejlepší historické velkofilmy všech dob. Vyprávění bravurně zvládá přechod mezi davovými a komorními scénami, aniž by upadalo tempo. Postavy mají dostatek prostoru aby působily plasticky, ale zároveň se ze snímku nestalo konverzační drama. V nefér srovnání s tématicky (trochu) příbuzným Návratem krále epos Ridleyho Scotta propadá, ale pořád je to špičkové řemeslo, které se prakticky netočí.

Každý představitel Bonda má alespoň jednu skvělou bondovku. Pierce Brosnan měl to štěstí, že jeho byla hned ta první, protože v době svého nástupu měl hodně těžkou úlohu. Tradiční nepřítel v podobě Sovětského svazu zmizel, a stejně jako politická situace, procházel hlubokou transformací i akční žánr. Bondovky vždycky stály tak trochu mimo čas, ale vnější vlivy úplně ignorovat nemohly. Daltona spláchla snaha konkurovat Arniemu a Slyovi, takže to chvilku vypadalo, že se špiónská dobrodružství přežila. Jenže v době Zlatého oka už kariéra obou superhvězd zamířila prudce dolů, a objevili se noví hrdinové. Šarmem sršící a vždy elegantní James Bond nebyl sice sarkastický a upocený John McClane, ale byl mu určitě podobnější, než nabušený kulturista s obří krochnou. Bondovky chytly druhý dech, a ukázalo se, že když Connery utáhne film v šedesátkách, jeho slabší kopie to zvládne i v devadesátkách.

Líbilo se mi, jak se tam demolují ty Renaulty. Mimo tohle a několik slušně nasnímaných, skvěle vymyšlených mlátiček toho ve filmu moc nebylo. Děj jeden přímočaře od bodu A do bodu B, ale i když neoplývá kudrlinami a odbočkami, občas mi chování postav unikalo. Spoutaný maník se nechce nechat odvést, ale proti záchraně vehementně protestuje. Černošská policajtka občas pomáhá, občas překáží a občas vyloženě škodí. První díl byl jako zjevení a ten druhý je pořád solidní řemeslo, ale přece jenom jsem čekal trochu víc.

Jestli chcete vidět pohodovou vánoční komedii, a nemáte duši abyste ocenili Lásku nebeskou, nebo smysl pro humor aby vás pobavil Sám doma, tak je tohle asi nejpřístupnější možnost. Na mou svatou pětici nejlepších vánočních filmů ztrácí prakticky ve všem, ale když to porovnám s věcmi jako Rolničky, kam se podíváš, tak je to pořád slušná zábava.

Režie přesná, herci skvělí, atmosféra nadprůměrná, ale stejně mě to nebavilo. Harrison Ford má pravdu, tohle se v originále nemělo jmenovat Zběsilost, ale Umírněná zneklidněnost, protože tempo je docela pomalé. Bohužel díky němu nevznikl pečlivě vystavěný paranoidní thriller, ale spíš lehce roztahaný a vzhledem ke zúčastněným bolestně průměrný film.

Celý film se odehrával ve vlaku, ale ani to mě nepřinutí, abych mu dal víc než dvě hvězdičky. Mimořádná událost má chytrý nápad a slušnou režii, jenže oboje devalvovala urputnou touhou být za každou cenu vtipnou společensku satirou. Ani nevím jestli mě víc štvaly chodící škatulky kterým režisér říkal lidi, nebo šroubované dialogy trhající uši. Jestli si někdo myslí, že člen začínající rokové kapely bude mluvit takhle, tak je blázen. Ve finále film nefunguje ani jako chytrá reflexe - protože je dost pitomý, ani jako absurdní komedie - protože je příliš angažovaný, ani jako odpočinková veselohra - protože není vtipný.