Subjektiv

Zlá všemocná společnost Daiwa Industries, která již dlouho měla Japonsko v hrsti, ho před 10 lety naprosto uzavřela světu. Informace, kterých ven proniká zoufale málo, naznačují, že je třeba do Japonska vyrazit. Úkol to není lecjaký a tak se jeho provedení ujme speciální americká vojenská jednotka SWORD, jejímž členem je i vojanda Vexille. Těžko říct, co SWORD v Japonsku, které již dlouho vládlo robotickým technologiím, může čekat. Laskavé přivítání to zřejmě nebude... Vexille je další z řady filmů, který se snaží upozornit na nebezpečí zneužití technologie a moci. Z myšlenkového hlediska nepřináší film nic nového a staré nenabízí v příliš promyšlené podobě. Divák rozhodně nebude zmítán otázkami, vždyť hlavní záporák je mu představen jako šílenec a tudíž vše, co dělá je šílené a o šíleném je přeci marné a zbytečné přemýšlet. Divné je, že má tolik oddaných poskoků. Šílenství je laciné vysvětlení jeho motivací, které mohly být poměrně komplikované a zajímavé. Ovšem čekat takovou věc od filmu, který staví na akci v podobě různých honiček, úniků, vniků, přestřelek či výbuchů v CGI hávu, to by asi bylo zhůvěřilé. Akce je... no akční, není marná, ale je to jediné, co film táhne někam nad kategorii "špatný". A tak film o zneužití moderní technologie je dílem, které samo zneužívá moderní technologie k nenáročnému bavení nenáročného diváka. Ještě štěstí, že i takového diváka v sobě kus mám. Slabé ***.

Komentář obsahuje SPOILERy. Přiznám se, že pták, který obětuje (doslova) svůj život iluzi letání a který ví, že jde o iluzi, mi nedokázal příliš učarovat. V dnešní době, která staví o velmi velký kus cesty srdce před mozek, prožívání před přemýšlení, mě dojetí takovým hrdinou nepřekvapuje. Heslo: "Vidět Paříž a umřít," se nám přetransformovalo na: "Vidět fotografii Paříže a umřít." Výtvarné pojetí je otřesné, stejně jako doprovodná hudba. Opravdu jsem obdivoval jen kiwiho vynalézavost, s jakou svůj klam o létání stvořil.

Dva chlapci a bývalý klavírní virtuóz, pro které hra na klavír znamená o mnoho víc, než pro nás obyčejné smrtelníky. Nejdříve bych vyzdvihl, že se tu hraje na klavír. Na to bychom neměli zapomínat. Jeden klučina hraje skvěle, protože ho k tomu od mládí nutili, druhý, protože pro něj byl klavír hračka. Virtuóz nehraje, páč si zlomil pařátu. Nicméně hře na klavír může učit. Film pro nás objevuje žárovku, či vlastně jiný Edisonův vynález, přesněji je to citát a ten zní: "Člověk by neměl dělat to, co má rád, ale měl by mít rád to, co dělá." A také se v něm hraje na klavír. Chlapci si utřídí myšlenky, proč vlastně hrají na klavír (to se hodí, hrajete-li na klavír) a co jim vlastně hra na klavír přináší a co od ní očekávají. Klavírním nadšencům doporučuji, aby si koupili a) klavír, b) CD s klavírním koncertem, c) vstupenku na klavírní koncert, nikoliv tento film. Těm ostatním film také nedoporučuji. Průměr za slabé ***.

Superdimenzionální pevnost Macross (to zní děsivě, že?) si to během návratu na Zemi rozdává s bandou destrukcechtivých mimozemšťanů, kterým se z nějakého důvodu hnusí, že lidé jsou malí, zpívají a muži a ženy jsou spolu. Tak jako zpěvačka Minmay a pilot mechu Ichijo. Ale lidé jim jistě ukážou sílu lásky, krásy a kultůry... nebo tak něco. Mezi souboji mechů a absurdními důvody mimozemáků se občas objeví i vcelku citlivý romantický moment, který ovšem film zachránit nedokáže. Slabé ***.

Iblard Jikan bohužel působí spíš jako promo nějakého studia, které chce ukázat, co všechno umí nakreslit a naanimovat. Velmi podrobně nakreslená či spíše namalovaná pozadí s minimem pohybu, velmi plynulá a přirozená animace postav, vody či rostlin. Výtvarný styl bych popsal následovně... Je to jakoby si Makoto Shinkai řekl: "Já teď budu tak trochu impresionista." Přiznám se, že mně se tenhle druh výtvarna až tak nelíbil, střídmější kompozici, střídmější použití barev, to bych rozhodně uvítal. Nicméně to je individuální záležitost. Kromě řemesla není na tomto snímku co hodnotit. Řemeslo je to sice zručné, ale ke spokojenosti mi to nestačí. Navíc 30 minut na takovou exhibici je moc. Slabé ***

Je deštivá noc a v jedné zastrčené místnosti se právě odehrává partie mah-jong. Na jedné straně Nangou, který touží vyhrát dlužné tři miliony, na druhé straně yakuza, která Nangoua neschopného placení při jeho prohře jistě zabije. Nangouův osud visí již na vlásku, když z ničeho nic vstoupí neznámý mladík, který se představí jako Akagi. "Hrál jsi někdy mah-jong, chlapče?" zeptá se Nangou. "Ne," odpoví Akagi. Nangou však cítí v Akagim hráčský talent, vysvětlí mu základní pravidla a dí: "Hrej!" A Akagi hraje - tvrdě, riskantně, sebevědomě a hlavně úspěšně. S každou hrou je lepší a lepší... Akagi - Akagi je chladnokrevný ďábel. Nemá strach riskovat, každou chvilku nepozornosti potrestá švindlováním, neustále zvyšuje sázky a snaží se protivníka psychicky rozložit. A právě tyhle chvilky mohou být zajímavé i pro člověka, který mah-jong pramálo rozumí. Jeho protivníci však nepředstavují bandu neschopných ubožáků, to by byla nuda... Na druhou stranu, Akagi je vykreslen do značné míry je skrze hru samou. Poskytne to oněm sice překvapivě hodně informací, ovšem dokonalé prokreslení charakteru to není. Vzhledem k tomu, že je v podstatě jedinou postavou, o kterou se dá sledování seriálu opřít, je to málo.Kresba - Je velmi odlišná od většiny anime, jako nejpodobnější se mi jeví seriál Kaiji. Skoro karikaturní kresba, tlusté linky, výrazné nosy, rty, brady... Vhodné k vyjádření špinavého prosředí hráčských doupat. Příjemné oživení v dnešních dobách velmi podobných stylů kresby v anime. Mah-jong - Nebudu tu popisovat hru, jíž nerozumím, spíše ji přirovnám k pokru. Nikoli snad kvůli zásadní podobnosti v pravidlech, spíše v přístupu hráčů, v psychologii, kde důležitou roli hraje blafování, schopnost neztratit nervy apod. Problém - Těžko uvěřit ve sled náhod, které vedou k vítězství Akagiho v situacích, ve kterých byla jeho šance na výhru mizivá. Z počátku jsem to autorům žral, od desátého dílu už o mnoho méně. A v těch chvílích utrpěl hlavní prvek, který mě těšil - atmosféra. Ta skutečně hraje hlavní roli pro člověka, který nedovede ocnit Akagiho genialitu prostě proto, že nerozumí mah-jongu. Atmosféra je podpořena vhodnou hudbou, hlasitými údery hracích kamenů apod. Atmosféra však člověka nezabaví po 26 dílů. A tak se časem vše stane sledem Akagiho drtivých pečlivě vykalkulovaných vítězství. Žel ve hře, kde značnou roli hraje i náhoda. Ach, kéž by tvůrci Akagimu dali poznat chuť porážky nebo alespoň dali divákovi pocit, že může prohrát. Ztráta kouzla, která přišla v polovině, stála Akagiho mé dobré hodnocení. Druhá půle nebyla slabší, jenže já už jsem nedokázal najít důvod proč ji sledovat. Přesto jsem to ale do konce dojel. Málokdy jsem se tak přejedl prvku, který mě zpočátku bavil velmi a ke konci vůbec. A k tomu neústalé přehnané zírání ostatních postav na Akagiho génia. ***.

Je tomu už 14 let, kdy Montekové vyvraždili klan vládnoucí rodinu Capuletů. Celý až na pár služebníků a dceru Julii. Ta se po letech chápe meče, připravena zbavit Monteky neprávem nabyté moci a osvobodit město Neo Verona od útlaku. Jasnou motivaci však Julii zkazí její setkání s Romeem Montekem. Romeo totiž neodpovídá její představě zhýralého tyranského synka, naopak je laskavý, odvážný spravedlivý a citlivý. Že se do sebe zamilují, je jasné už z názvu seriálu... Snad nejklasičtější tragédii o zapovězené lásce anime háv poměrně sluší. Že se děj odehrává na létajícím kontinentu, že se všichni prohánějí na pegasech a Julie je velmi emancipovaná, to všechno jsou jen drobnosti, na které se dá snadno zvyknout. Postavy jsou dvojího druhu. Ty hlavní jsou prokresleny poměrně věrně - na konci příběhu dobře chápeme, proč jsou jaké jsou a jednají tak, jak jednají. Postavy vedlejší jsou kolikrát jen do počtu a z nich nejhorší jsou postavičky komické, jimž vévodí Willy, karikatura samotného Williama Shakespeara. Naštěstí je nepodařených pokusů rozesmát diváka poměrně málo, i když je to hlavně tím, že samotných pokusů o vtip je poměrně málo. Snad jen na začátku jich je příliš. Ostatně prvních zhruba pět dílů je obecně slabších. K postavám bych měl jednu výtku, jen málo z nich je nečernobílých a jen málo z nich prochází nějakým závažnějším vývojem. Přesto i postavu nejzápornější se tvůrci poměrně úspěšně snažili předložit jako pochopitelnou. Celý seriál je jasně zaměřen na dospívající publikum, což já osobně kvituji trochu s nepovděkem, ale těžko to tvůrcům vyčítat. Pro ty, kteří by si chtěli říct: "Tohle nemám zapotřebí, Romea a Julii už znám," musím poznamenat, že seriál se předlohy příliš pevně nedrží a jeho vyznění v závěru je... řeknu jen, že je jiné. Horší ****.

Fantasy anime odehrávající se v předrevoluční Francii, to by mohlo být něco pro mě, říkal jsem si. Asi by tomu tak i bylo, nebýt několika vad, které už zdařile vypíchla Natascha. V seriálu je spousta zbytečných postav i událostí, které akorát natahují děj. Ušetřený čas by přitom šlo vhodně využít k hlubšímu prokreslení postav, které po větší propracovanosti přímo volají. Přesto všechno není Chevalier špatný seriál. Jeho hodnocení je oproti jiným anime sériím horší prostě proto, že se tu náhodou sešlo několik trochu přísnějších hodnotících. Lepší ***.

Tento pořad si klade za cíl objasňování či alespoň seriózní pátrání po odpovědích na "nejvýznamnější a také nejzáhadnější otázky ze světa vědy, umění a společenského života". Cíl jistě chvályhodný, ovšem cesta, kterou se k němu autoři tohoto seriálu hodlají dobrat, ta vede do pekla. Vše je určeno už volbou hlavního odborníka na záhady, vrchního blábolila - pana Jiřího Maška. Tento pán provozuje internetový magazín www.osud.cz, ve kterém se lze dočíst spoustu zajímavých faktů (česky se jim říká výmysly), např. že KGB sestřelila raketoplán Challenger pomocí Teslovy houfnice. Občas dělá i předpovědi budoucnosti, zatím bohužel neúspěšně. Nelze se tedy divit, že magazín www.osud.cz získal v roce 2002 stříbrný Bludný balvan. Bludný balvan je (anti)cena, kterou každoročně uděluje Český klub skeptiků Sisyfos jedincům, kteří významně přispěli k "k matení české veřejnosti a rozvoji blátivého způsobu myšlení". Očekávám, že za rok 2007 bude jedním z laureátů Česká televize, a to právě za pořad Detektor. Sám jsem zatím viděl pouze jeden díl (edit - nyní již 4), prostudování internetu mi nicméně potvrdilo, že ostatní jsou zrovna tak pošahané. Opravdu musíme sledovat pořady, ve kterých jsme přesvědčováni, že Američané experimentovali se zneviditelňováním lodí, přičemž jednu náhodou teleportovali? Co víc, musíme je platit z koncesionářských poplatků? Kromě toho, že pořad prezentuje úplné hovadiny, v něm bohužel vystupují i skuteční vědci a odborníci. Ti mu pak dodávají punc korektnosti a vědeckosti. Co na tom, že to, co říkají, pramálo (ba vůbec) souvisí s tím, co říká pan Mašek. Ono, když se to dá za sebe, tak to přece musí souviset, že jo? Takže vlastně musí s panem Maškem souhlasit, že? Doufám, že takhle většina národa nemyslí. Mám podezření hraničící s jistotou, že třebas takový ing. Slezák, jehož jsem v pořadu zaregistroval, vůbec netušil, na jakém paskvilu se to podílí. To leccos vypovídá o serióznosti autorů tohoto pořadu. Občas při udílení hodnocení odpad mívám výčitky svědomí, je mi líto autorů, kteří se možná vážně snažili, aby to či ono dílo bylo dobré. Dneska ani náhodou - odpad, odpad, odpad, lhát se nemá. P.S. - V díle o kamenných koulích nám autoři slíbili, že ukážou druhou stranu pravdy. Konečně se přiznali - každý přece ví, že druhá strana pravdy je lež. P.P.S.: Po zrušení je mi trochu smutno, vždyť některé díly byly i přes svou blbost velmi zábavné. Pardon, byly zábavné pro svou blbost.

To se tak ve středu večer podívám, na co že ten bydla kouká v telce a ono tam běží něco zajímavého... Dokumentární cyklus, ve kterém jsou diváku představeny rekonstrukce skutečných soudních líčení. Dozvíme se, jaké všechny důkazy byly třeba k tomu, aby byl pachatel odsouzen podle práva, dále jak se tyto důkazy shromažďují, hodnotí... Lepší než drtivá většina detektivek a určitě poučnější. Podle práva se nezaměřuje jen na právo trestní, ale i na spory občanskoprávní.