闘牌伝説アカギ 闇に舞い降りた天才
Mahjong Legend Akagi: The Genius Who Descended Into the Darkness
Obsahy(1)
Mah-jong je hra, která se nejčastěji hraje s rodinou či přáteli, také se však hraje v temných koutech společnosti. Nangou je gambler, který dluží přes tři miliony jenů. V poslední zoufalé situaci se pokusí zbavit se dluhů. Rozhodne se vsadit svůj život během hry mah-jongu s jakuzou. Naneštěstí, jak hra pokračuje, Nangou není schopný vyhrát a smrt se k němu přibližuje. Když se zdají být všechny naděje ztraceny, hru nečekaně přeruší Akagi Shigeru, mladý hoch, který je na útěku před policií. Neschopen obrátit vývoj hry ve svůj prospěch, Nangou za sebe nechá hrát Akagiho poté, co ho v rychlosti naučí pár pravidel. Členové jakuzy se pouze usmívají, když vidí Akagiho usedat ke hře. Avšak, brzy se přesvědčí, že Akagi je rozený gambler, jenž se nezalekne ničeho, ani smrti. Akagimu je předurčeno stát se legendou. (Jigvell)
(viac)Recenzie (2)
Je deštivá noc a v jedné zastrčené místnosti se právě odehrává partie mah-jong. Na jedné straně Nangou, který touží vyhrát dlužné tři miliony, na druhé straně yakuza, která Nangoua neschopného placení při jeho prohře jistě zabije. Nangouův osud visí již na vlásku, když z ničeho nic vstoupí neznámý mladík, který se představí jako Akagi. "Hrál jsi někdy mah-jong, chlapče?" zeptá se Nangou. "Ne," odpoví Akagi. Nangou však cítí v Akagim hráčský talent, vysvětlí mu základní pravidla a dí: "Hrej!" A Akagi hraje - tvrdě, riskantně, sebevědomě a hlavně úspěšně. S každou hrou je lepší a lepší... Akagi - Akagi je chladnokrevný ďábel. Nemá strach riskovat, každou chvilku nepozornosti potrestá švindlováním, neustále zvyšuje sázky a snaží se protivníka psychicky rozložit. A právě tyhle chvilky mohou být zajímavé i pro člověka, který mah-jong pramálo rozumí. Jeho protivníci však nepředstavují bandu neschopných ubožáků, to by byla nuda... Na druhou stranu, Akagi je vykreslen do značné míry je skrze hru samou. Poskytne to oněm sice překvapivě hodně informací, ovšem dokonalé prokreslení charakteru to není. Vzhledem k tomu, že je v podstatě jedinou postavou, o kterou se dá sledování seriálu opřít, je to málo.Kresba - Je velmi odlišná od většiny anime, jako nejpodobnější se mi jeví seriál Kaiji. Skoro karikaturní kresba, tlusté linky, výrazné nosy, rty, brady... Vhodné k vyjádření špinavého prosředí hráčských doupat. Příjemné oživení v dnešních dobách velmi podobných stylů kresby v anime. Mah-jong - Nebudu tu popisovat hru, jíž nerozumím, spíše ji přirovnám k pokru. Nikoli snad kvůli zásadní podobnosti v pravidlech, spíše v přístupu hráčů, v psychologii, kde důležitou roli hraje blafování, schopnost neztratit nervy apod. Problém - Těžko uvěřit ve sled náhod, které vedou k vítězství Akagiho v situacích, ve kterých byla jeho šance na výhru mizivá. Z počátku jsem to autorům žral, od desátého dílu už o mnoho méně. A v těch chvílích utrpěl hlavní prvek, který mě těšil - atmosféra. Ta skutečně hraje hlavní roli pro člověka, který nedovede ocnit Akagiho genialitu prostě proto, že nerozumí mah-jongu. Atmosféra je podpořena vhodnou hudbou, hlasitými údery hracích kamenů apod. Atmosféra však člověka nezabaví po 26 dílů. A tak se časem vše stane sledem Akagiho drtivých pečlivě vykalkulovaných vítězství. Žel ve hře, kde značnou roli hraje i náhoda. Ach, kéž by tvůrci Akagimu dali poznat chuť porážky nebo alespoň dali divákovi pocit, že může prohrát. Ztráta kouzla, která přišla v polovině, stála Akagiho mé dobré hodnocení. Druhá půle nebyla slabší, jenže já už jsem nedokázal najít důvod proč ji sledovat. Přesto jsem to ale do konce dojel. Málokdy jsem se tak přejedl prvku, který mě zpočátku bavil velmi a ke konci vůbec. A k tomu neústalé přehnané zírání ostatních postav na Akagiho génia. ***. ()
Snad první anime, kde se ani vzdáleně nemihne ženská postava a není to shonen-ai. To ale vůbec nevadí a i když se to ke konci trochu protahuje, určité napětí si to zachovává pořád. Napětí nutítcí pouštět další a další díly. ()