Subjektiv

Mladá Shizuru již od mládí dokáže vidět různé duchy a další nadpřirozené bytosti, což je sice znepokojivé, ale vcelku se s tím dá žít. To její mladší sestra Mizuki je na tom hůř. Duchy sice nevidí, ale oni velmi dobře vidí Mizuki. Přitahuje je... řečeno venkovskou mluvou: "Jdou po ní jak slepice po flusu." To člověka dvakrát nepotěší, ale pokud máte schopného dědu, který věcem mezi nebem a zemí rozumí, dá se i s tímto handicapem nějak žít.... Mokke je epizodický seriál. Jde o jakési Mushishi pro mladšího diváka. V každé epizodě se řeší nějaké setkání s jednou nadpřirozenou bytostí, která obvykle má choutky na Mizuki, nicméně pravidlem to není. Svět nadpřirozený je však v tomto seriálu v mnoha případech jakousi alegorií či chcete-li zhmotněním běžných lidských starostí. Může jít o tíhu zodpovědnosti, touhu být výjimečný, touhu po lásce, rezignaci na život. Zde tyto běžné lidské stavy nabývají podobu příšer, které člověka posednou a ztrpčují mu život. A člověk je zažene ve chvíli, kdy v sobě najde vnitřní sílu, např. přijme zodpovědnost. Z toho důvodu je seriál nevhodný pro milovníky Ockhamovy břitvy. Ostatní se však mohou pobavit směsicí mytologie, nenáročné psychologie a nepříliš objevných, ale přesto v podstatě platných moudrostí. Seriál je dosti vážný (nikoliv smutný) a jako takový nenabízí žádný humor a fanservis. S ohledem na žánr a cílovou věkovou skupinu má i psychologicky dobře propracované postavy. Lepší ***.

Bamboo Blade je naprosto obyčejný seriál o slečnách, které navštěvují klub Kendo. Jako oddechovka může posloužit, ale myslím si, že anime může nabídnout kvalitnější seriály, jedno zda v nich bude hlavním tahákem sport, humor či slečny. Slabé ***.

Kekkaishi jsou mistři speciální techniky Kekkai, která spočívá ve vytváření bariér. Pomocí těchto bariér Kekkaishi bojují proti všelikým monstrům. Dva znepřátelené klany Kekkaishi, Sumimurové a Yukimurové, společně chrání místo zvané Karasumori, místo se zvláštní mocí, ve kterém se síla nadpřirozených bytostí násobí a projevy této síly temní. Karasumori se sice dá přeložit jako Les Vran, ale po lese ani památky, stojí tu totiž střední škola. Není proto divu, že hlavní odpovědnost ochrany Karasumori leží na 14-letém Yoshimorim Sumimurovi a o dva roky starší Tokine z rodiny Yukimura. Verdikt - Seriál má tři základní vady. Za prvé je v něm zpočátku velmi mnoho hloupých komediálních výstupů, za druhé je plný různých fillerů a další zbytečné omáčky, která je navíc naprosto bez chuti a konečně neslané, nemastné postavy, zvláštěpak ty hlavní. Dochucení v podobě různých provařených klišé (mamoru, trénink atd.) také zážitku moc nepřidá. Snad bych měl být v hodnocení mírnější, neboť Kekkaishi zjevně míří na mladší publikum... ale... byl bych jen za předpokladu, že by nebyla přepálená stopáž. Lepší **.

Vítejte ve světě, ve kterém k neuúčinějším zbraním patří zmražené ryby, prsa a pozadí, ve světě, ve kterém učitelská lesbická domina ovládá své studenty pomocí německých árií, ve světě, ve kterém vás stárnoucí úředník propíchne metrovým mobilem, křičíc přitom, že se jmenuje Oda Nobunaga (japonský feudální pán, který na konci 16.století započal proces sjednocení Japonska, kvůli krutosti přezdívaný "Král démon"), ve světě, ve kterém se narcista s rozštěpenou osobností může transformovat na svojí transvestitní mahou shoujo verzi, ve světě, ve kterém je člověk, který vždy jednu větu řekne anglicky a další japonsky, jedno s kým mluví, ve světě, ve kterém nejlepší výzvědnou službu světa mají japonští bezdomovci. Vítejte ve světě Cutie Honey: The Live. Jestli se vám v něm bude líbit, to se nedá dopředu říct. Děj - Zločinecká organizace známá jako Panther Claw páchá po světě různé odpornosti. V současné době provozuje v Japonsku sázky, při kterých umírá spousta nevinných lidí, kteří ani netuší, že se účastní nějaké hry. Banditům vše hladce prochází až do chvíle, kdy se na scéně objeví Kisaragi Honey, dívka, která se umí transformovat na Cutie Honey, roštěnku v přiléhavém oblečku, která všem nakope zadky. Postavy, herecký projev, kostýmy - Postavy jsou úžasné a zároveň naprosto strašné, ubohé a pitomé. Sama Honey je děsivě inteligentní a přitom se chová hůř než pětileté děcko, její projev je šíleně infantilní, rádobyroztomile žvatlá, má přehnaná kawaii gesta... Všem postavám bez výjimky chybí propracovaná psýché, ale to nevadí, důležité je, že mají nějakou naprosto debilní vlastnost, které se můžete smát nebo nad ní kroutit hlavou. Naprosto nejlepší jsou bezpochyby záporáci. A kostýmy... ty jsou tak dokonale přeplácané, že je radost na to pohledět. Dvě samice v koženém obleku, jedna modrá s modrými vlasy, druhá červená s červenými, lesbická domina v jakémsi skoro až jokerovském obleku s maskou pantera, dáma, které z břicha létají rakety, bělovlasá bohyně zmaru... Už kvůli nim stojí za to se na Cutie Honey: The Live podívat. Souboje - Střelené jako všechno ostatní. Směs wire-fu, pošahaných gagů a supernatural. Bojuje se vším možným: střelné zbraně namísto ruky, rapír, bumerang-meč, platýz, úhoř, mořská hvězdice, břity ukryté v nohách, vlasy, ňadra, jeřáb... Humor - Pokud bych měl shrnout, jaký je humor tohoto seriálu jedním slovem, řekl bych: "Trapný." Neskutečně trapný. Ale občas se mu člověk zasměje, snad i v souladu s tím, co autoři zamýšleli. Verdikt - Seriál s dětinským příběhem, s trapným humorem a přece hodný podívání. Už jen kvůli tomu, abyste poznali něco nového. Nevím nakolik je takový seriál standardem mezi live-action anime. Možná je výjimečný, možná je docela obyčejný, netuším. Ale věřím, že jsem viděl něco, o čem normální Evropan ani nesní. Stal jsem se zasvěceným. Díky hovadině, na kterou budu s láskou vzpomínat. Pokud se však chcete podívat i vy ostatní, mám pro vás dvě POZOR! Je dobré nebýt v anime začátečníkem (domněnka). Může způsobit závažný pokles inteligence (jistota). Ale stejně musíte aspoň chvilku vidět, i když budete zaručeně trpět. Prosté ***.

Před dvaceti lety vstoupil do sluneční soustavy obří objekt známý jako Thanatos a zlikvidoval planetu Pluto. Není divu, že jej lidstvo začalo považovat za hrozbu. Organizace známá jako ISDA přistoupila k práci na D-Project, který je plánem ochrany Země. Před dvěma lety při havárii raketoplánu zahynula rodina Kamishiny Jina. Jen on přežil. Nyní se setkává s tajemnou dívkou Toou, po které ISDA velmi touží. ISDA nyní disponuje draky, bytostmi neznámého původu a obrovské moci, kteří vypadají jako lidé. V "rituálu" Resonance se drak podřídí lidským pánům, dragonautům, členům speciální jednotky uvnitř ISDA. A uvnitř ISDA zřejmě není vše tak, jak by mělo být. Přišel čas rozplést tajemství ISDA, Toy, draků a Thanata... Postavy, motivace - hlavní kámen úrazu - Postavy v seriálu nejsou příliš zajímavé, a ani propracované. Mají zálibu v ohraných proslovech na téma lásky, vůle, nenávisti či přátelství. Nejhůře pak dopadají postavy záporné (přesněji "záporně jednající"), které jsou neskutečně otravné a jejich uvěřitelnost je velmi, velmi nízká a jsou plné klišé. Např. princ Asim - k zápornému jednání má stokrát viděný důvod, nesleduje žádný pořádný cíl a neustálé říká, že láska je nesmysl. Kdyby se řeklo, že ho v mládí upustili na hlavičku, jistě by to bylo originálnější. Ani vývoj jednotlivých postav a jejich vztahů originalitou nesrší. Nejstrašnější jsou proměny Kazukiho, Jinova kamaráda z mládí. Označit je za absurdní, pitomé, na hlavu postavené a patetické je eufemismus. Thanatos - I chování tohoto objektu je IMHO velmi odfláknuté. Jeho obyvatelé či on sám něco chce/chtěji. I přes obrovskou moc si to není schopen vzít. Pak se ovšem v jeho "hlavě" něco přepne a on se rozhodne jednat (následuje SPOILER). V tu chvíli připomíná děcko rozšlapávající mraveniště. Chce totiž zničit Zemi. Má jistě větší moc než mravenci, ale žádnou moudrost. Ovšem jako nemoudří jsou tu kupodivu představeni lidé, kteří se snaží své mraveniště chránit. Což se jim samozřejmě podaří tím, že ukážou Thanatovi "lásku", kterou chudáček neznal. Já vůbec nechápu, proč by se něco jako Thanatos mělo o lidstvo zajímat. (konec SPOILERU) Verdikt - Anime, které zpočátku má jistý spád a napětí, ale postupem času začne člověka ubíjet nepřesvědčivým jednáním postav, nelogičností celé zápletky a klišovitými dialogy. A pozor, obsahuje obrovská prsa. Slabé ***.

Takisawa Noboru se v nové škole ještě ani nerozkoukal a již byl bit jak žito. V téhle škole se totiž všechno, ale opradu všechno řeší pomocí pěstí. Nedá se nic dělat, je třeba trénovat a postavit se do ringu... Kratičké OVA, které si chvílemi sice zdařile střílí z bojových žánrů, ale po většinu času jen stereotypně předkládá hloupé souboje. Lepší *.

Pět let ležela Asumina maminka v komátu po tragické havárii kosmické lodi. A po těch to pěti letech umírá. Krátce po její smrti stále malinká Asumi potkává Lion-sana, ducha se lví maskou, který v ní živí touhu po hvězdách, touhu stát se "řidičem rakety". A Asumi opravdu na splnění svého dětského snu pracuje... Na rozdíl od novějších komediálních Rocket Girls, které mají podobný námět, je Futatsu no Spica laděno vážně, melancholicky, s důrazem na psychologii postav a se snahou učinit seriál uvěřitelnější. Musím uznat, že se tvůrcům poměrně dařilo, nicméně... Problém jednotlivých příhod ze života Asumi a jejího okolí je v tom, že tvůrci příliš toužili představit život z té nejpozitivnější stránky a tak vždy poskytují rozhřešení, odpuštění a pochopení tam, kde by se ho v reálném životě nedostalo. Seriál, který hodně sází na psychlogii postav tím nutně ztrácí. Balancuje tak na hraně mezi dětstvím a dospělostí, což mně úplně nesedlo. Krom toho mě ani příliš nebavily různé výcvikové sekvence. Lepší ***.

Za mrknutí *, bez mrknutí.

Nebýt v seriálu Choco, šlo by o vcelku obyčejnou záležitost ze života jednoho středoškoláka. Choco tu však je a tak si divák všednosti moc neužije. Choco totiž spoustu věcí nechápe. Co je to lež, proč se stydět za nahé tělo, že muži a ženy se koupou odděleně apod. Přesto všechno není Chocosis zběsilou smrští gagů (také tu nějaké jsou, o tom žádná), ale spíše sladkým vyobrazením jedné netradiční sourozenecké lásky.

Nebohý středoškolák Tsukune se dostane na školu, do které chodí jenom strašidla. Jako člověk příliš nezapadá. Ovšem každá ženština v čele s prsatou upírkou Mokou po něm touží. Rosario + Vampire je jedno z řady naprosto ubohých echci. Každý díl se řídí stejným schématem a navíc je toto schéma samo o sobě neskutečně pitomé. Posuďte sami: Nejdříve dojde k setkání Mako a Tsukuneho, při kterém Mako touží po jeho krvi. Pak jde po Tsukunem nějaké monstrum. Vše se stupňuje, až dojde k fyzickému boji, během něhož je odstraněn "seal" v podobě kříže na Mokině hrudi a následuje transformace na drsnější formu Moky, samozřejmě s vyvinutější hrudí. Ve své drsné podobě Moka vše záhy vyřeší a díl můžeme ukončit nějakou rozkošnou "erotickou" nehodou, ale spíše se použije tahanice mezi hlavními hrdinkami o Tsukuneho. Jedna prsatá hrdinka je málo, časem tedy přidáváme další. Opepříme kalhotkami... ale sakra někdo odšrouboval víčko. Nevadí, kalhotek není nikdy dost. Aby si na své přišli i pedofilové, podstrčíme jednu nevyvinutou lolitku. Díl či dva s plavkami nesmí chybět. Nakonec jemně dochutíme řádně provařeným ecchi humorem. Přejeme příjemné zvracení.