Subjektiv

I když je tento kratičký filmeček animovaný a z Japonska, rozhodně nejde o žádné anime. Jednoho dne dva sourozenci najdou na autobusové zastávce knihu, z které po jejím otevření vyroste babylónská věž. A to je teprve začátek dobrodružství, v němž se dají rozeznat některé biblické příběhy. Vše bohužel končí stejně tak náhle, jak začalo, bez nějaké zapamatovatelné pointy.

Do dobrodružného seriálu Terra e... jsou vcelku nenásilně vpravena témata ekologická, politická a především sociální. Mantisem zmíněná nová rasa Mu ovládá telekinezi, telepatii a je jí vlastní dlouhověkost. Stát, sjednocené lidstvo vedené superpočítačem Velkou Matkou (analogie s Velkým Bratrem je namístě), existenci Mu před řadovými občany tají, stejně jako boj za vyhlazení této rasy. Mu mají jediný azyl, kosmickou loď Shangri-La, která by je měla dopravit na Zemi, kde snad konečně budou mít klid. Poloha Země však byla v průběhu staletí zapomenuta... Kostra napínavé dobrodružné space opery poskytuje autorům možnost klást si různé závažné otázky. Je možné soužití dvou diametrálně odlišných ras? Dokáže člověk sám sobě být dobrým vládcem? Je pro lidské štěstí potřebná svoboda? Odpovědi na tyto otázky jsou podány snad až příliš idealisticky a navíc bez nějakého hlubšího rozboru. Uvážím-li však žánr seriálu, nemůžu být nespokojen. Napětí, několik zajímavých postav, nečekané obraty děje (některé samozřejmě očekávané, ale poměr je dobrý :) ), slušná grafická stránka, to vše vytváří seriál, na který stojí za to se podívat. Prosté ****.

Vedle Lemova Ijona Tichého je Ládínek se svou nafukovací raketou dalším baronem Prášilem kosmického věku... S pocitem nostalgie jsem po letech zasunul do mechaniky originální DVD a nestačil se divit, že seriál, který jsem miloval jako dítě, je úžasně přitažlivý i pro dospělého. Ládínek a ti, s kterými se potkává, ze sebe sypou vtipné hlášky, které často odhalují absurdity lidského života. Nebojím se říct, že jde o jeden z nejlepších animovaných seriálů všech dob a IMHO snese srovnání i se žlutou rodinkou či Futuramou.

Boháči nechodí na koncerty, do divadla, ani do kina a v žádném případě na fotbal. Sex je nebaví, všechna dobrá vína již vypili, každou zemi navštívili. Aby zahnali nudu, která je s vlastnictvím velkého množství peněz zřejmě nutně spojena, pořádají taškařici, již zvou Bus Game. Pod vidinou zisku peněz nalákají tři mladíky, kteří bojují proti dalším trojicím o jakési disky s pochybným obsahem, pravděpodobně pornografií. Naše hlavní trojka, nikoliv švédská, jsou samozřejmě bišíci, pravděpodobně přebytky z nějakého shounen-ai, kteří byli narychlo vybaveni drsňáckou povahou, jež se z nich co chvíli odlepuje. S výjimkou jednoho, který je idiot a rádobyidiot v jednom (a taková kombinace se málokdy vidí). Společně tedy bojují v této hře... bojují a bojují, pak bojují a pak už je konec (i když to vlastně žádný pořádný konec není). Velmi promyšlené, že? Lepší *.

Jeden pes a několik fen společně zahrabali kost. Po třech letech jim však vyhládlo a tak čli kost vyhrabat. Ale ouha, kost jim vyhrabal jiný pes a oni ho teď budou muset vystopovat a kost mu vzít... Aha, tak to prý nebyli psi, ale lidi. Taky to nebyla kost, ale time capsule. Ale v zásadě na tom nesejde, leda byste milovali velmi krátké sukýnky. "Roztomile" naivní OVA o pátrání po zakopaném "pokladu", kterým jsou přece společně prožité chvilky a vzpomínky na ně. A kdo ví, co se z toho pokladu vyklube.. Nějak mě to nedojalo. Nevím kde je zakopán pes. *

Toto třídílné OVA navazuje přesně tam, kde skončila druhá série. Sakura, Sayoran, Kurogane, Faye a Mokona se dostanou do postapokalyptického Tokia sužovaného kyselým deštěm a nedostatkem pitné vody. Tohle OVA je pravým opakem fillerů, je nacpané důležitými událostmi a dozvíme se leccos o Sayoranovi, Fei Wongovi, ale i Kuroganem a Fayeovi. To vše v animaci o poznání plynulejší. A právě díky animaci a ději dávám stejné hodnocení jako původním dvěma sériím. I přesto, že Mashimo je přeci jen lepší při vytváření atmosféry pomocí hudby. Slabší ****.

Kite se nám osvobodil od sexu, k cudnosti má však stále daleko. Nemohu to vnímat jako posun k lepšímu, protože v původním Kite měl sex jakous takous funkci - dokresloval postavy a budil atmosféru špíny. Nyní se ukazují kalhotky a prsa jen tak pro nic za nic. Hlavní hrdinka Monaka je nyní jen trapnou vražedkyní vrahů, patetickou nablblou, a co hůř, chvílemi rádobykomediální Nemesis. Kam se však hrabe na svého tatíka kosmonauta, který již přistává na Zemi s tou "nejchutnější" zápletkou, jakou si divák dovede představit. Ano, jde o mandelbrotem zmíněná zmutovaná monstra. A aby byl zahnán hlad pro klišé, tak (SPOILER) oním mutantem není nikdo jiný, než Monačino fotřisko samo. Hádáte správně, je tu verze klišé zvaného: "hlavní hrdina musí zabít milovanou osobu". (KONEC SPOILERU). K zástupu hloupostí patří ještě Monačin šéf, přiteplalé oslizlo, které musí urážet široké spektrum lidí, od homosexuálů (které evidentně, ač možná nezáměrně, zesměšňuje) po puritány. Katastrofa je zažehnána několika zdařile naanimovanými přestřelkami. Lepší *.

Hack nám v tomto díle nepřibral jen třetí rozměr (je 3D), ale také zesládl a zpatetičtěl, více se v něm křičí a bojuje, méně mluví a přemýšlí. Vizuelně sice hloubku získal, myšlenkově ji ztratil. Propracované postavy z hack//sign jsou zřejmě nenávratně pryč. Je to škoda, the World mám rád, ale... v nejlepším se má přestat. Slabé ***.

Překvapivě o dost rozdílný děj, což znamená, že ti, kteří již viděli seriál mají důvod se podívat i na film. Ti co seriál neviděli na druhou stranu asi budou mít problém s vcítěním se do postav. Postavy totiž se zkráceným dějem poztrácely většinu své plasticity, jejich motivace jsou nedostatečně osvětleny, jejich vztahy se až na výjimky nevyvíjejí. Příkladem budiž Nagisin zájem o divadlo. Nevíme proč je pro ni tak důležité. Nevíme, proč je Nagisina hra o tom, o čem je (pokud pomineme fakt, že se v ní díky tomu zhlédne Tomoya). Nevíme o postavách spoustu dalších důležitých věcí. Jediná drobnost, ve které film překonává seriál, je vztah mezi Tomoyou a jeho otcem. Slabší ***.

Středoškolák Tarou byl v dětství spolu se svou sestrou unesen a od té doby ho za sna budí noční můry. Jeho sestra při únosu zemřela, případ nikdy nebyl uspokojivě vyřešen. S psychickými problémy, které Taroua trápí, mu pomáhá uznávaný psycholog... Ghost Hound - po jisté době opět seriál, který se mi nehodnotí snadno. Má bezpochyby skvělou atmosféru, dobře napsané postavy a poměrně netradiční zápletku. Na druhou stranu zachází budování atmosféry někdy tak daleko, že se děj chvílemi neskutečně vleče. Zpočátku mi to nevadilo, ale ke konci jsem s tím už měl problémy. Psychologie - Psát o GH a nezmínit se o psychologii je asi nemožné. Nemám teď na mysli psychologii postav, která se tu samozřejmě vyskytuje a má i úroveň, ale psychologii jako vědu. Musím se přiznat, že zpočátku mi množství termínů vlastních skutečně vědecké psychologii imponovalo. Metoda postupného vystavení, falešné vzpomínky, Post Traumatic Stress Disorder... Navíc všechnu tuto psychologii servíruje psycholog se zjevem a chováním studené leklé ryby, což jsem kvitoval s povděkem, neboť takovou postavu v anime běžně nepotkáte... Postupem času jsem se však musel začít ptát, zda-li to množství psychologie má v seriálu svojí funkci. Odpověď je: "Myslím že má, ale množství je přehnané." Nakonec jsem začal pochybovat i o vědeckosti předkládané psychologie. Pohlédl jsem tedy zběžně na jejich životopisy či práci a zjistil, že leckterý v GH citovaný vědec je považován za kontroverzního. Trošku mě to zamrzelo, poněvadž GH je v tomto ohledu natolik ambiciózní a sugestivní, že už to nezvládnu považovat za prostou uměleckou licenci. Slabší ****.