Tosim

Dívám se, že jsem asi jeden z mála, kterému "stačí" Fincherův cit pro řemeslo, Fassbenderovo úsporné herectví a až hypnotická atmosféra, prokládaná několika krvavými, ne však bezúčelnými scénami. Ale jo, jsem ochoten souhlasit s tím, že smysl snímku vyšumí poněkud do ztracena. 70%.

Here I Still Am. Vím, asi trochu nadsazuji, ale po skončení poslední řady jsem si uvědomil, jak mi Koruna bude neuvěřitelně chybět. Jistě, v průběhu let narážela na své limity "fiktivního vyprávění podle skutečných událostí," ale přistihl jsem se, že by mi opravdu nevadilo, kdyby tento systém byl doveden k dokonalosti - třeba několika řadami navíc a zobrazením úplně každého okamžiku, který byl pro Windsory a 20. století zásadní - osobně bych se přimlouval za udělení vyznamenání pro Beatles. Každopádně, dobrý nápad je rozdělení poslední série do dvou částí, konec Diany zobrazen s téměř chirurgickou přesností, konec řady byl zajímavě udělám ve stylu "mládí versus stáří" a člověku běžely hlavou všechny události, které se staly až do přelomového roku 2022. Na jeden z nejlepších seriálů minimálně posledních deseti let - bude mi chybět!

Ty vtipný situace hrajou naprosto skvěle.

Sin in the pyramid, if you want, yeah. Pokud někdo pátrá po filmu, který mu objasní důvody dívek, které do téhle branže přicházejí, měl by se snad podívat na nějaký dokument. Její tělo pracuje s jemností, náznaky, téměř neznatelnými souvislostmi a metaforami (akvárium). Motiv vody a jiných tekutin je prostě všude. Snímek zkrátka spoléhá na lidskou vnímavost. Není to film pro každého, ale zároveň žádná artovka. Užijete si dril ze sportu, i animální nadšení z tělesnosti a nezávislosti, za kterou se ale těžce platí. Chválím tvůrkyně, že to takového těžkého úkolu šli, i když na mě měl také menší dopad. Nebudu je ovšem peskovat za to, že vše, co chtěli říct, nestrkají divákům až pod nos. 70%.

Samozřejmě, jistá míra autenticity se tomu upřít nedá, Tofi ještě v té době předváděl něco, čemu se dalo říkat herecký výkon, ale všechny ty otravné a archaické socialistické reálie svým balastem tak zamořují všechno ostatní, že se přes to prostě přenáší jen stěží.

Jeden z prvních kusů, ve kterém Haas hrál s Mandlovou, začátek spolupráce, která byla hodně podobná a zároveň v mnohém tolik jiná - on je nesmělý, nebo něčím hendikepovaný, ona krásná a ze začátku nedostupná, takže se do ní hned zamiluje a dělá vše pro to, aby dostupná byla. Mnohé staré filmy z předválečné éry stárnou, jiné jen málo, a to je přesně případ těch Haasových. Já, jako punner, si užívám hlavně jeho brilantní slovní komiku - a vzhledem k tomu, že některé vtipy jsou řečeny jakoby mimochodem, vyplatí se dobře poslouchat. Vše samozřejmě korunují Fričovy režijní nápady, situace, které připomínají němou grotesku a také scény, které reflektují i ostatní Haasovy snímky a tím pomrkávají i na diváka. A, CO BUDU ZPÍVAT!

Pohádky Macourka a Vorlíčka z devadesátých let jsou už léta obestřeny takovou aurou negativních reakcí, že jsem se vážně bál na jakoukoliv podívat. Ovšem po Novém roce a Vánocích, tom čase "povinných pohádek" jsem se dostal k Jezerní královně a zjistil, že je to solidní podívaná, ve které je sice méně českého vtipu, ovšem vyskytuje se (Jan Hrušínský), má solidní hudbu Ondřeje Soukupa, zajímavý vizuál (barevné filtry) a je pozoruhodnou parafrází Labutího jezera. Za mě spokojenost, 70%.

Hudba Dalibora Jandy se mi místy i líbí, a označení "hudba Dalibora Jandy" je v tomto případě na místě, protože v osmdesátých letech patřil (ve středním proudu) k nemnoha muzikantům, žádným "navedeným pumprlíkům," potažmo volům ve stáji Janečků a jim podobných. Sympatický chlap, u něhož dvojnásob zamrzí, že si moc neuvědomuje (nebo je to fakt symptom konce osmdesátek?), že i jeho socialistická cenzura víceméně semlela, ačkoli zpíval "jen" o "holkách a životě." Škoda, Václave.

Smith, starej dobrej Kevin Smith. Pár jeho zásadních fláků mi ještě chybí a Flákači byli jedním z nich. Na jeho projektech z devadesátek je poznat, jak jsou nezávislé, dělané v podstatě na koleni, ale o to víc jsou kurevsky vtipné a plné všemožných narážek, přesně proto jsme si pana KS před lety tak zamilovali. Navíc Claire Forlani, přímo k pomilování, je jak třešnička na dortu, jen sezobnout. -TY, NAROZDÍL ODE MĚ, BYS ZMLÁTIL NĚČÍ BABIČKU NEBO TŘEBA I CELEJ DOMOV DŮCHODCŮ, KDYBYS VĚŘIL, ŽE TO DĚLÁŠ Z NĚJAKÝHO PRINCIPU. -JO, ALE MUSELI BY BEJT FAKT STARÝ.

Tenhle díl mě dostal tou scénickou hudbou v bondovském stylu a v poslední třetině jsem konečně pochopil, proč tam je. :-D