Réžia:
Jindřich ProcházkaKamera:
Petr KožušníkHrajú:
Dalibor Janda, Jiřina Jandová, Jan Krůta, Josef Vlček, Miloš Skalka, Richard Genzer, Xindl X, Jiří Burian, RaegoObsahy(1)
Dalibor Janda, výrazná osobnost naší populární hudby, který je na scéně již více než padesát let, oslavil letos v březnu sedmdesáté narozeniny. Jeho nezaměnitelný chraplavý hlas jej vynesl na počátku osmdesátých let na vrchol pop music, víc než deset let pak patřil k nejhranějším a také nejprodávanějším interpretům a jeho hity se hrají dodnes. Dokument Dalibor Janda – oheň, voda, vítr sleduje životní cestu chlapce z malé moravské vesnice Drahotuše, který si i přes nedůvěru okolí nakonec třikrát došel pro Zlatého slavíka. A cesta to nebyla jednoduchá – Dalibor, tehdy ještě Václav, místo kariéry zpěváka začal svou cestu coby pracovník letiště Ruzyně. Velké zklamaní mu pomohla překonat jeho životní láska Jiřina, se kterou se v práci seznámil. Ambiciózní Václav se však nevzdal, založil kapelu, a postupně se přes vystupování v pražském klubu Alhambra, nahrání prvního hitu Dívka z prázdné tramvaje, dostává do hledáčků slavných textařů. Navazuje přátelství s Honzou Krůtou, který se posléze stává jeho dvorním textařem a autorem Daliborových největších hitů, jako je "Jahodový koktejl", "Kaskadér" apod. Další úspěchy na sebe nenechají dlouho čekat, přichází vítězství Děčínské kotvy a později i ocenění největší – Zlatý slavík – hned tři roky za sebou. Jenže z vrcholu následuje strmý pád – Sametová revoluce nebyla jen politická, ale i kulturní. Všechno minulé najednou přestalo mít ve společnosti místo a spousta umělců, včetně Dalibora, se s tím musela vypořádat. Dokument citlivě hovoří nejen o náročné cestě zpátky na podia, o tragédiích všedních dnů, ale i o největší tragédii, kterou může člověk zažít – ztrátě syna. (Česká televize)
(viac)Recenzie (12)
Dalibor Janda je sympaťák, ale tenhle lehce nepřehledný dokument o jeho životě navíc v naprosto fádní formě se bohužel nemůže rovnat modernějším konkurentům jako byl třeba Meky (2020). Tohle je jen pro nostalgiky a fanoušky. Ovšem to nejlepší info, je, že to byl snad jediný osmdesátkový československý zpěvák hlavního proudu, který nikdy nepřevzal ani jednu zahraniční písničku na rozdíl od ostatních. Prostě frajer! ()
Hudba Dalibora Jandy se mi místy i líbí, a označení "hudba Dalibora Jandy" je v tomto případě na místě, protože v osmdesátých letech patřil (ve středním proudu) k nemnoha muzikantům, žádným "navedeným pumprlíkům," potažmo volům ve stáji Janečků a jim podobných. Sympatický chlap, u něhož dvojnásob zamrzí, že si moc neuvědomuje (nebo je to fakt symptom konce osmdesátek?), že i jeho socialistická cenzura víceméně semlela, ačkoli zpíval "jen" o "holkách a životě." Škoda, Václave. ()
Vzpomínám, jak jsem jako malá holka hodiny sedávala v obýváku před gramofonem a pouštěla si z desek jeho písničky. Přitom jsem si ho pořád prohlížela na obalech těch dvou LP, byly to Hurikán a Kde jsi. Obdivuju i mou maminku, která jako fanynka Karla Gotta vydžela tuhle mou každodenní zálibu, ostatně musela to být ona, kdo desky koupil, a vím, že kromě “Všeho na Mars” se jí také líbila. Krásná je každopádně “Kde jsi” (trochu naivně jsem stále čekala, kdy se ta ženská konečně objeví ve dveřích) a “Oheň voda vítr”, tam jsem měla radost, že máme cosi společného, když i on nosí na krku známku blíženců…malá zamilovaná holka jsem byla. Teď po letech mám stále z těch dvou písniček husinu po celém těle a fakt si je užívám, plus ještě “Padá hvězda”, ta je boží. V jeho písničkách se mi líbí takové ty hudební drobnosti, nevím jak to popsat, ale hudební prvky, na které vždycky čekám a jsem z nich hotová. Je zkrátka svůj a jedinečný v tomhle. Stejně jako lidé v dokumentu jsem pátrala, co je to ta “kličkovaná” a domnívala se, že je to něco s klikama od dveří a chtěla se tu hru naučit... Z dokumentu jsem měla příjemný pocit. Je to velmi milý a pohodový chlapík se skvělou přátelskou povahou, který musí být vnitřně velice silný. Moc mu přeju, aby se mu dařilo, a to po všech stránkách. Pro mě to byl “jen” pěkný chlap, co krásným hlasem zpívá nádherné písničky. Teď, díky dokumentu, už se mi i “zhmotnil” a vidím, že je to prima člověk, který má talent, má to, co dělá rád, má rád lidi, dokázal zvládnout událost v jeho životě, kterou bych já zvládnout určitě nedokázala a společně se svou fajn ženou a dcerou jdou životem dál. Moc jim to přeju a ať jsou šťastní. ()
Vyrostl jsem na jeho prvních třech albech, která mi nikdy nezestárla. Na konci 80. let býval největší popovou hvězdou a mrzí mě, jak se jeho kariéra i tvorba zlomila. V zapomnění měli upadnout jiní interpreti. Naštěstí byl v posledních letech rehabilitován a i na koncert jsem si tak mohl zajít. A dokument mi udělal radost. Na druhou stranu by si určitě zasloužil lepší péči. To zásadní v něm sice je, ale hlubší emocionální zážitek se jaksi nekoná. Mustr těchto televizních medailónků se bohužel dvacet let nezměnil. ()
Dalibor Janda a jeho písně patří k hudebním klasikám 80. let. Já osobně u dokumentů oceňuji vždycky komplexnost a otevřenost. To vše zde najdeme. D. J. navštíví stará místa, přičemž ho doprovází jeho dcera. Zavzpomíná a s ním i staří známí. Nechybí připomenutí jeho začátků, ale i současnosti. A nutno dodat, jelikož nejsem jeho skalní fanoušek, že mě překvapilo, s jakými všemi současníky spolupracoval. Nevyhne se ale ani tragické sebevraždě syna. K dalšímu nepříjemnému tématu patří dočasná ztráta popularity po revoluci, to jsme my Češi, když do pytle tak hromadně a se vším a ne rozlišovat barvy, ale jen černá a bílá. Podle všeho je Dalibor celkem fajn chlap, který si na nic nehraje a to je vždycky příjemné zjištění. ()
Reklama