jane1106

Že by nejlepší animáky byly ty, kde se vůbec nemluví?!:)

Panejo, Conrad Veidt 20 let po ztvárnění svého somnambula má neuvěřitelné charisma! V této klasice v pravém slova smyslu je pro mě Humphrey až 3. nejpřitažlivější muž! Jinak, co dodat - člověk se v tom může začít rýpat ze všech stran, ale film je nabitý nezapomenutelnými scénami, má povedené dialogy i zajímavé postavy, je to řemeslně skvěle odvedená práce. Romantika neromantika, myslím, že i kdyby tam nehrála takovou roli, film by na mě stejně zapůsobil. Takže všechny ty vavříny chápu a ráda se ke Casablance kdykoli vrátím.

Vůbec z toho nemám špatný pocit, nicméně jsem se v kině poměrně nudila. Špína Londýna předminulého století je ztvárněna opravdu věrohodně, triky se též povedly. Hlavní herecké dvojce nelze nic vyčíst (pro mě nejlepším Sherlockem odpovídajícím idee vytvořené knižní předlohou zůstává hallmarkovský Matt Frewer, Downey Jr. je ale uspokojivý a jeho detektiv mi tak trochu připomíná kombinaci Jacka O´Neilla a Jacka Sparrowa). Mark Strong byl uhrančivý a jeho Blackwood se klidně na plátně mohl zdržet déle. Zápletka mě v podstatě zklamala nejvíce. Divákovi je jasné, že vše musí stát na reálném základu a nějaká magie ve skutečnosti nebude hrát roli. Takže z finálního rozuzlení mi bohužel brada nespadla. Celkově mě v podstatě odrazoval ten soudobý hollywoodský koncept - padouch chce ovládnout svět, zdánlivě ovládá nadpozemské síly, dva hlavní hrdinové se špičkují a pošťuchují, k tomu se přimíchá nějaká ta hezká ženská, nakonec přichází racionální vysvětlení a přichystá se živná půda pro další díl. Nic nového pod Sluncem. Předvídatelné. Guy Ritchie však celek alespoň oživil zábavnými zpomalenými etudami představující Holmesovy geniální dedukce, svižnými akčními scénami, a co je velmi důležité: nadhledem. Skvělou práci odvedl Hans Zimmer na soundtracku a velmi příhodně byl do filmu zakomponován irský tradicionál Rocky Road to Dublin, který jsem si zamilovala. Závěrečné titulky opravdu povedené. Velmi hezkých 70%.

Pokračování Královny Alžběty ve mě bohužel budí dojem dokonale formálně předimenzovaného filmu. Při sledování jsem tím dosti trpěla a několikrát měla tendenci hned jít a hodnotit odpadem. Jedná se totiž o tak nechutně popkornovou podívanou, až běda. První výtku mám k hudbě. Ta sice sama o sobě není vůbec špatná, jenže po celou stopáž neúnavně burácí, na dynamice nepolevuje ani ve scénách, které jejímu tempu vůbec neodpovídají. Okamžik ticha, aby člověk pohledal, ale kdo ví, možná se jen snažili odvést pozornost od plytkých dialogů. Nejlepší kousky soundtracku pak zazní až během závěrečných titulků. Další problém mám s Clive Owenem. Jeho přičmoudlá postava piráta mě rozhodně žádným charismatem k zemi nesrazila, naopak, ta role se mi zdála nudná a nezajímavá, bez výraznějších emocí, zkrátka kde nic, tu nic. Jak už zde kdosi zmínil, vztah s Alžbětou nefunguje a když se při bitvě s Armadou začal rozcapovat na lodi, houpat na laně a házet hrdinské obličeje před kamerou, bylo mi fakt blivno. Těch WTF záběrů bylo v bitevní sekvenci více (skok bělouše do vody), ale většinu si jich opravdu vyžral sám. Otravná je na tomto snímku celkově prvoplánová snaha ohromit krásou kostýmů a snad až příliš okázalých prostor, navíc již v předešlém díle mě Kapur silně odradil svým sklonem k patosu. Hlavní hrdinka vyzrála, vyspěla ve schopnou a silnou panovnici, zároveň však přichází rozpolcenost a odcizení divákovi. Jediné, co mě zaujalo byla užitá španělština ve scénách s králem Filipem a postava Marie Stuartovny (skvěle ztvárněná Samanthou Morton), která by si zasloužila více prostoru. Jinak tento film - fakt nic pro mě!

Forman se Laclosovy předlohy chopil malinko volněji a ve více komickém tónu než Frears, což není na škodu. Přesto pro mě však adaptace druhého jmenovaného vítězí, na čemž má velkou zásluhu především geniální herecké obsazení, jenž stoprocentně souzní s mými představami o oněch charakterech z literární předlohy. Colinu Firth má do úlisnosti a zároveň podivné přitažlivosti Malkovichova Valmonta daleko a navíc mu nesedí paruka. Annette Bening je má velká oblíbenkyně, v roli jí to náramně sluší, ale co naplat - v roli Merteuil je pro mě jedničkou Glenn. Stejně to cítím i co se týká ostatních vedlejších postav. Jinak je ale Valmont velmi příjemná barevná kostýmní podívaná, narozdíl od NZ více hudební a rozverná, navíc skvělé scény z opery nezapřou, že režisér má na svědomí geniálního Amadea. No a jak už to bývá zvykem, kde je Forman, nesmí chybět Vincent Schiavelli - zde v nenápadné, ale milé roli věrného sloužícího madame de Rosemonde.

Ze začátku možná trochu těžkopádná a rozpačitá komedie, když se ale rozjede, opravdu stojí za to. Nevím, jestli jsem při sledování měla zrovna nějak vhodnou náladu, nicméně bavila jsem se skvěle. Originální námět, skvělý ,,teplý" soundtrack (HOT CHOCOLATE!;) a k tomu mí oblíbení sympaťáci Robert Carlyle a Tom Wilkinson na palubě? Úspěch zaručen! A na to jejich představení bych si s největší radostí koupila lístek.

Realismus ve své nejčistší filmové podobě. Skvělá kamera, boření iluzí o světě (i když hrdinka ani divák takového filmu stejně asi žádné nechovají), herecký koncert Fassbendera a Jarvis (dokonale zvládnutá milostná scéna!). Veškerý strach, napětí i vzrušení jsem prožívala spolu s Miou. Žádný falešný sentiment, melodrama, nebo něco podobného, zkrátka Andrea Arnold odvedla vynikající práci. K dokonalosti zde chybí opravdu málo, v podstatě ani nevím, proč neudělím plné hodnocení - asi jen proto, že je podobným filmům nejsem zvyklá dávat. Velké a příjemné překvapení! 85%

Velmi neotřelé, temné, originální vyprávění o lásce, která nezná hranic. Řekla bych, že se jedná o jeden z němých filmů, který osloví asi nejširší spektrum současných diváků. To především díky únosné stopáži, neokoukanému (a poněkud zvrácenému) příběhu a samozřejmě geniálnímu herectví Lona Chaneyho, které je na tom všem snad úplně nejlepší. Mužskému oku jistě zalahodí také ještě mladičká Joan Crawford.

Unylá a nudná komedie (?!), kde se podstatně více než hokej řeší trapné milostné problémy obyvatelů aljašského městečka a permanentně kecá o sexu. No a pak se všichni usmíří, obejmou a dojdou k názoru, že vůbec nevadí, že NY Rangers neporazili, hlavně, když mají jeden druhého. Tuhle pitomost bohužel nezachránil ani Russell (i když mu beranice na hlavě opravdu sluší), za pozornost však stojí alespoň nádherná severská krajina a Burwellova hudba.

Půvabná groteska, která nestřílí gagy zrovna jeden za druhým (primární pozornost je soustředěna na vyprávění příběhu znesvářených rodů), každý z nich je za to ale skutečnou perlou (kůň s dámskými šaty navlečenými na pozadí:D). Nechybí technické vymoženosti (roztomilý bicykl, rozhrkaný vláček), divoké akrobatické kousky (v tomto případě na pokraji vodopádu), ani roztomilé zvířectvo (oslík, kůň, psík). Mimochodem, v Zajímavostech je chybka, Joe Roberts byl herec, nikoli herečka - zde hraje hlavu Canfieldovic rodiny, otce dívky, kterou ztvárňuje Natalie Talmadge, první Busterova žena.