jane1106

Vynikající dílo a pro mě nejlepší film Miloše Formana, který se mi drží na špici žebříčku odnepaměti. Originální pohled na dvě historické postavy, který se nemusí do puntíku zakládat na jejich skutečných životních osudech, aby byl působivý. Vynikající výkon F. Murray Abrahama (zasloužený Oscar), následovaný Tomem Hulcem. Jeffrey Jones v roli císaře Josefa II. je úchvatně flegmatický a jeho české: ,,No, a je to..." mě vždy rozesměje. K tomu nadpozemská a přesně umístěná Mozartova hudba, atmosférou dýchající pražské (pardon - vídeňské:)) ulice a okázalé kostýmy a interiéry, které svou barevností dokáží přenést do té správné doby a nálady. Mimochodem, jeden z případů, který raději zhlédnu v českému dabingu (ten původní). Osobně také dávám přednost kratší verzi před Director´s Cut. Jo a každého, kdo bude přede mnou remcat, že se Amadeus nezakládá na pravdě, osobně uškrtím!

Film mého srdce. Něco tak obrazově krásného (Deaknis!!!) a hudebně jímavého (Cave & Ellis!!!) se vidí opravdu ojediněle a jediný důvod, proč není Jesse v širší divácké oblibě, snad opravdu musí být jen nedostatečná vnímavost. A možná je to tak lepší, protože ty nejdražší klenoty nikdy nejsou dostupné pro všechny a to je činí ještě většími skvosty. Řeči o nudě si strčte za klobouk, Kdo se vydrží pozorně dívat musí ocenit geniální výkony, kde charisma odkapává z každého detailu na Pittův mrtvolně bledý obličej a rozpolcenost hýbe neupřímnou tváří Affleckova Forda. U filmů, jako je tento pochopíte, že není vždycky potřeba akce, aby se odehrávalo drama. Jestli si Dominik takový perfekcionismus udržel i v Killing Them Softly, budu mít nového režisérského boha.

S odhlédnutím od nesporné myšlenkové hloubky je Poslední pokušení jedním z nejskvostnějších, nejpodmanivějších, nejopojnějších audio-vizuálních zážitků vůbec. Ballhausova kamera je neskutečná, syrová a inovativní ve scéně ukřižování (snímání ze vztyčovaného kříže, nezvyklé rakursy, ...) a ve statických záběrech naprosto estetická. Na Dafoeův oduševnělý obličej bych se v tom nádherném rámování vydržela dívat hodiny a ani by nemusel promlouvat tím rozjímavě tlumeným hlasem. Jeho výkon je tady absolutní špička a vzpomínám si, že když jsem film asi pře dvěma lety viděla poprvé, nemohla jsem ho ještě dalších několik dní setřást. Co víc, od Gabrielova etnického majstrštyku si divákovo ucho nedostává šanci ani na moment odpočinout a celý snímek je tak bohatě zvukově nasycen, že vytváří totálně nepropustnou, hypnotickou atmosféru, která umožňuje velmi osobní zážitek. To vše v dokonalé režii mistra Scorseseho, a čert vem všechny klasiky "jeho" žánru, Mafiány a Kasina, pro mě je tenhle film vrcholem Martyho filmografie. Jeden z důvodů, proč milovat film.

Brilantně napsané charaktery, žádná falešná glorifikace amerického hrdiny, sonda do duše nováčka, který jako mávnutím proutku přichází o ideály a tváří v tvář realitě se staví po bok mužů, kteří se oprostili od všeho jiného a jejich jedinou starostí nyní je přežít 365 dní. Rozhodně nesouhlasím s názory, že je zde na první pohled jasné, kdo je ,,dobrý" a kdo ,,špatný", neboť v takovém pekle a při takovém psychickém vypětí se nelze divit v podstatě žádné reakci. Každý z nich se s danou situací vyrovnává po svém a i když to logicky vyústí v rozdělení na dva tábory, opravdu zde nejde o to, aby se divák rozhodoval, komu fandit. Další devizou jsou herecké výkony, Charlie Sheen si zde odbyl snad nejlepší roli kariéry. Willem Dafoe je jako obvykle vynikající, ale byl to nakonec Tom Berenger, který mě uvrhl v němý úžas - na jeho zjizveného, chladnokrevného seržanta Barnese nikdy nezapomenu a na určitou dobu se stal mou nejoblíbenější filmovou postavou vůbec (koho hlouběji zajímá jeho charakter a motivace, nechť si přečte znovelizovaný scénář Dala Dye). Za pozornost stojí i syrová kamera a slušnou katarzi si divák v závěru prožije za doprovodu Barberova Adagia.

Úchvatná válečná klasika. Okázalé bojové scény v první polovině přechází do takřka halucinogenního konce, který mi ještě umocnila brzká ranní hodina, kdy jsem se u více jak 3-hodinového Director´s Cut blížila do finále. Tenhle film má pro mě obdobnou audio-vizuální hodnotu jako Scorseseho Poslední pokušení. Zatímco to je postavené především na efektním propojení kamery, etnické hudby a hlasy z Ježíšova nitra, Apokalypsa těží primárně z šedesátkových vypalovaček, Murchových geniálních prolínaček, jenž na diváka spolehlivě přenášejí celé to šílenství v buši a z pohlcujícího komentáře Martina Sheena. Jinak plukovník Kilgore v podání Roberta Duvalla je opravdu kultovní postava...:)

Jsem už asi takový formalista, ale i další z mých úplně NEJ filmů patří mezi díla, kde se nemusí mluvit, aby divák cítil a chápal. Leone, Morricone a spaghetti western (v porovnání s kongeniálním režisérovým dílem ten romantičtější) v nejlepší formě.

Al Pacino a Robert de Niro jako rovnocenní profesionálové, byť každý na jiné straně zákona... Co se ale týče osobního života, mohou si v podstatě podat ruce. Výborně napsané nečernobílé postavy, oba herečtí matadoři v životní formě, stejně tak Michael Mann, který je opravdu mistrem realistické akce a jeho filmy mají vždycky "koule". Obsazení je celkově velmi zajímavé, příjemně mě překvapil, Wes Studi v "neindiánské" roli a Kevin Gage alias kovboj Waingro má ten nejďábelštější úsměv vyšinutého psychopata. Dlouhá stopáž mi u tak skvostného a zábavného díla opravdu nevadí. U závěrečného kdo s koho se emoce jen valí, mně pravidelně naskakuje husí kůže a nemalý podíl na tom má skvělý Goldenthalův hudební doprovod.

Al Pacino (v nezvykle vousatém balení) jako bývalý drogový překupník, jenž se po opuštění věznice vydává novou, sobě nevlastní cestou - cestou alespoň okrajově v mezích zákona. Ovšem co jednou systém pohltil, už tak snadno nepustí a Carlito Brigante, který vyznává naprostou loajálnost k přátelům, se znovu ocitá v hledáčku policie i mafie samotné... Carlitova cesta je výtečná gangsterka, která z mého pohledu má chyby (Briganteho snad až příliš naivní důvěra v Kleinfelda; od počátku je jasné, že Carlito nakonec zajde rukou Bennyho Blanca), ale na výsledném dojmu jí nijak neubírají. Nemalou zásluhu na tom mají brilantní herecké výkony (jako vždy suverénní Al Pacino si však tentokrát nezadá se Seanem Pennem, který naprosto exceluje, velmi mne zaujal i Viggo Mortensen), nervově vypjaté scény i nápaditá kamera (časté zrcadlové odrazy). To vše vyústí ve znamenitou finální honičku ve vlaku a později na nádraží a jímavý, byť očekávaný konec. Kromě toho je Carlito maximálně uvěřitelná osobnost se všemi silnými i slabými stránkami a gangsteři, kteří zde ve většině případů vypadají jako napomádovaní homosexuálové dokazují, že nebezpečí se ne vždy ukrývá pod slupkou tvrďáka s dmoucími se svaly. Hudba Patricka Doyla je nádherná a dojemná.

Tento velice nevšední a výborný film zraje při každém dalším zhlédnutí. Nevím, kterou složku mám vychválit více - originální, vtipný a zároveň mrazivý scénář, do jednoho dokonalé herecké výkony (zejména trio Carlyle, Pearce, Jones), tatranské lokace, šílený, místy absurdní a nesmírně návykový soundtrack Michaela Nymana a Damona Albarna, či absolutně ,,neženskou" a obdivuhodnou režii Antonie Bird? Tato krvavá a šťavnatá podívaná mi skutečně chutná čím dál více a zaujímá v mé TOP 10 čestné místo. Mimochodem, jsem jediná, kdo mezi Boydem a Ivesem chvílemi cítí vyloženě erotické dusno?;) Nezbývá než dodat... "BON APETIT!"