Alonzo, muž bez rúk

Překvapilo mě, že " The Unknown " nemá tak jednoduchej děj jak by se na první pohled mohlo zdát. Love Story, drama, horor, atmosféra a stupňující se napětí a bezesporu dokonalej výkon Lon Chaney(ho). Všechno tohle Tod Browning mistrovsky namíchal a vytvořil tak téměř excelentní kousek. Tu pravou třešničku která vyhoupla tenhle film do výšin dodala Alloy Orchestra v podobě kulervoucího hudebního doprovodu. DOPORUČUJU. Film ve stylu Browning(ových) " Freaks ". (27.01.2018)

Démonický Lon Chaney a na tu dobu nezvykle sexy Joan Crawfordová, to jsou hlavní atributy tohoto tragického a hrůzostrašného příběhu. Alonzo není žádný dobráček, klidně neváhá uškrtit potencíálního tchána, ale i tak ho chápu, že když si nechá odoperovat ruce kvůli nějaké cuchtě, aby vzápětí zjistil, že to bylo naprosto zbytečné, tak byl vytočený k smrti. Doslova. Fascinující jsou ovšem především záběry, kdy si Alonzo jen nohama dokáže zapálit a kouří, vyndá si z kapsy kapesník a otírá si oči, dává hlavu do "dlaní" - neskutečné a mrazivé. Je to jiné monstrum, než na jaké jsme v hororech zvyklí, monstrum o mnoho skutečnější - a o to znepokojivější. (16.06.2013)

(1001) Jeden z nejlepších filmů němé éry. Nebo mám spíš říct jeden z těch, které se mi líbily nejvíc? Místo toho radši řeknu, že Tod Browning je podle mě jeden z nejlepších režisérů počátku kinematografie. Zručnost jeho typu velmi oceňuji. Taky se mi hodně líbil hudební doprovod. Psýcha na druhou. I když netuším, jestli byl originální, nebo se jednalo o moderní dodělek. (18.12.2009)

Němá výmluvnost, která stojí hlavně na půvabu Crawfordové a Chaneyho nesporném charismatu i hereckém talentu. To co však tento film učinilo nesmrtelným přišlo až sedmdesát let po natočení. Právě tehdy se Alloy Orchestra odhodlali k nahrání jednoho z vůbec nejlepších hudebních doprovodů napříč celým spektrem pohyblivých obrázků a dodali tak zkrácenému sestřihu potřebný tah na branku i příval emocí a energie. A dali tak vzniknout zcela novému filmu. Lepšímu; dokonalému. (04.03.2010)

Mňa na nemých filmoch a ich objavovaní baví, že v nich nachádzam rôzne metafory a režisérske postupy, charakteristické pre modernejšie obdobia kinematografie. Vlastne ma udivuje, že dnes mnohí režiséri vo filmovom priemysle (podotýkam priemysle) na ne úplne zanevreli a to podľa toho, čo vidíme napríklad aj podľa jednoduchej metafory ľudských rúk a čo predstavujú v Alonzovi, je dosť zarážajúce, pretože by mali byť dnes omnoho mnohovrstevnatejšie. Ale dosť filozofovania. The Unknown je jeden z najtragickejších príbehov nenaplnenej lásky v histórii kinematografie, film, v ktorom stojí láska a nenávisť bok po boku a v ktorom sa tieto pocity menia z okamžiku na okamžik. Je to jeden z emocionálne najsilnejších filmov (minimálne) nemej éry a nikto sa ho nemusí vzhľadom na jeho krátku stopáž obávať, ako tomu častokrát pri medzititulkových filmoch býva. Keď sa tak nad filmami Toda Browninga a jeho hrdinami so zvláštnymi fyziognomickými vlastnosťami zamyslíte, tak bol takým súdobým Davidom Cronenbergom. P.S.: Joan Crawford bola nádherná, pred záverečnou trikovou scénou s koňmi by David Copperfield zbledol závisťou. (08.03.2013)