type_B

Amíci, Arabáci a Boží zásah shůry - no síla!

"... a tak má mluvit básník," dodávám jako echo se závěrečnými slovy dokumentu. Co dodat? Snad jen: S Kunderou se jděte bodnout. Ten rozhodně není nejzajímavějším autorem české poválečné literatury.

3 s poukazem na to, že není pravděpodobné, aby někdo šachovou partii odhadl (natož vypočítal!) přesně dopředu. (Ale zde se jako ve většině filmů/knih, které počítají s diváky neovládajícími hru v šach, samotná hra trošku mytizuje.) A nevím, jestli se jednalo ještě o povědomí o egu, nebo o symptomy schizofrenie. V tom bude velký rozdíl.

Chytře udělaná komedie o ničem.

perfo... perforace cinefilního střeva?? -- copak to z něj asi vyteče?? aha, improvizační video---

Tento film jsem dostal od ledního medvěda nádavkem k Samurai Shamploo. Předlouho jsem se odhodlával si jej pustit, přece jen, tři hodiny čistého artu je jen pro silné povahy! (A člověk tak materialistický a nízký jako já na art moc netrpí.) Není tak úplně pravda, že by divák ve výsledku věděl úplně vše - tato nedořečenost potom zakládá odlišné možnosti interpretace. (Nejsem znalcem japonské kinematografie, ale nepodobá se tento princip nápadně jistému Kurosawowu snímku?) Otázka, na kolik je hlavní postava zodpovědna za své jednání a nakolik je vláčena osudem za pačesy, je pro mě dominantní. První polovina filmu mi plynula jen pomalu. A to přesto, že je v mnoha ohledech polovina první expresivnější - a jak naznačil Artran: záběry na moře, bouři, starou ženu z Hory strachu a živelnou prostitutku v sobě mají ohromnou sílu. Zato druhá polovina mě od začátku uhranula svou psychologickou vypjatostí. Nejsem zběhlý v této kinematografii a japonskou kulturu nijak zvláštť neznám, přesto si troufám tvrdit, že mi tento film nebyl nesrozumitlený, ač není triviální. Je to snad společnou řečí umění, která je univerzální? [Poslední otázka je klišé určené mým náctiletým intelektuálním obdivovatelkám ze zdejší databáze, v jejichž čele stojí sotva vyvinutá mladičká niethustra.]

Stíny vesnicí se ploužících postaviček se na okamžik znovu rozhořely jasným plamenem, aby opět pohasly. A ten plamen, jasný coby ocas vlasatice, osvítil bědnost jejich životů, již povýšili na domnělou ctnost. A ubírají se svými marnými životy dál jako kometa do mrazivého kosmu.

Proč probůh ta rozdělená okýnka? 2012-02-05 viděno podruhé. Okýnka mě štvala ještě víc než napoprvé. Jestliže jsem se napoprvé ptal 'proč', musím odpovědět, že proto, že ve filmu není jediná scéna, která by byla napínavá, atmosférická, prostě na kterou bych se rád podíval. Ani jedna scéna, která by stála za to, aby pokryla delší časový úsek a celý obraz. A co víc: Všichni herci se tváří jako kyselej citrón, zápletka je blbá, výkony herců jsou blbé, dialogy postav jsou blbé, detektviní linie je příšerně nudná, nezajímavá a klišovitá, psychologie postav nepřesvědčivá. Je to prostě celý na hovno a ty vyjebaný okýnka tomu nasazujou korunu. Omlouvám se, že jsem sprostej, ale tahle rádoby akční kamera, nebo co to skara je, mě teda naštvala!

Tento film je jako víra hlavního hrdiny. Ze začátku je tu pořád samá tma a pak se objeví pár světlých momentů. Ve výsledku nabubřele okázalá pozérská fantasy, které dominuje stokrát ohraný motiv vývoje postavy od zlé přes kajícnou zpět k militantní. U Ramba se to bere jako část legendy, ale tady je to akorát tak směšné. Některé scény jako podříznutí chlapce pak vyznívají zcela svévolně a hloupě. A teatrální gesta hlavního hrdiny filmu nijak nepřispívají. Po princi z Persie, kterého jsem před nedávnem viděl, další velkorozpočtová nabubřelá kravina. P.S.: Třeba Isherwood a Djkoma měli na mysli tu písničku "... středověk neskončil, středověk trvá..."

Klišé. Nuda.