type_B

Jistá nejmenovaná dáma se zálibou v psychickém týrání mé osoby mě donutila se na tento psychologicky vypjatý film s depresivním podtónem v závěru dívat. Ještě, že jsem měl po ruce Hjelmsleva.

Dvě zviezdy za hudbu, která se mi líbila. S předlohou se co do kvality naprosto nedá srovnávat.

Socmuzikál :)

Prostředí pěkné, děj je strašná slátanina bez vnitřní logiky.

Těžce nefungující film.

Oslava povrchnosti.

Mě tenhle dokument nijak nepohoršuje. Nepřijde mi nijak zvlášť zaujatý, i když některé otázky zpoza kamery si mohl režisér nejspíše ušetřit, což by kvalitě pořadu asi přispělo. Když opomenu formální stránku věci, přijde mi obsah zajímavější než u většiny televizních pořadů vysílaných ve stejném čase. Místy byl pohled na účastníky zájezdu "ROH" takřka komický, probíhající zábava jako by patřila do jiného světa. (Zde bychom se ale stejně tak dobře mohli zeptat, jestli pohled na několik desítek lidí ze starších generací, kterak se drží za ruce mezi nohama a poskakují na palubovce tělocvičny za zvuku dvou elektronických varhan, není sám o sobě směšný. A to bez nějakého ohledu k ideologickým konotacím.) Dokument poodhalil psychologickou motivaci aktérů - a to jednak majitelů cestovky, a jednak turistů. Je škoda, že ji však dokument nijak dále nerozvíjí a nepojmenovává. Co však nedělá dokument, můžeme se pokusit rekonstruovat, byť jen velmi nepřesně a hrubě, my. Začněmě u majitelů cestovky: Je evidentní, že z jejich strany jde o čistě utilitární snahu vyrejžovat peníze, i když personál cestovky uvádí argumenty typu: "Už deset let netancovali. Vyhasínají. Dnes se o lidi nikdo nestará. Atd," a staví se tak do role zachránců či snad přímo kamarádů. // Jakkoli nechci účastníky zájezdu nějak znevažovat, osobně nerozumím důvodu, proč si podobný typ zájezdu, jinak řečeno trávení svého času, někdo vůbec vybere, a proto si musím klást základní otázku: Co se jim na tomto druhu zábavy zdá přitažlivé? Jak se někteří vyjádřili, jde o dobré naplánování celého pobytu, program, kolektivní zábavu a možnost nerozhodovat sám za sebe. Teď půjde z mé strany o čistou spekulaci, ale tipnul bych si, že právě možnost nerozhodovat sám za sebe a přenechat jakékoli rozhodování na vůli organizítorů, je velmi uvolňující. Že se i dnes někdo účastní zábavy, která jeví jako z Marsu, není zas tak nepochopitelné: Staré normy chování a hodnoty jsou u některých lidí stále fixovány. Závěrem bych chtěl říci, že já účastníky tohoto "povedeného" zájezdu nijak nesoudím, jsem spíše na rozpacích z poznání, že moment, kdy se rozpouští vlastní individualita, je pro některé vítaný a přináší jim potěšení. [Teď uvažuju o tom, jestli tohle nechtěl dokument nějak podprahově vsugerovat. No, jenže pár takových lidí jsem skutečně poznal, takže to pro mě není úplně nemyslitelné a vzhledem k charakteru zájezdu mi tenhle předpoklad přijde i oprávněný.]

Můj tip: Gattch.

I lepší povídky jsou dost ordinérní.

Chcu toho plyšáka... jestli máte a dáte, pište do počty... Tolik k mému návratu (nebo snad pouze objevenému sklonu k silné infantilitě?) do dětství, jenž se odehrál 17.5. .. a trvá. :)