Petr Wajsar je český hudební skladatel a hudebník, jehož hudba se pohybuje na pomezí několika hudebních žánrů. Se skládáním začínal jako dítě, přičemž, jak sám vzpomíná v pořadu Karla Šípa Všechnopárty, zpracovával tehdy mj. aktuální politická témata, jako třeba v písni o tehdejším iráckém diktátoru Saddámu Husajnovi („Strýček Saddám zuby brousí, směje se a lidi rdousí“). Sám přitom pochází z hudební rodiny, kdy jeho otec hrával coby baskytarista v kapele Petra Nováka a maminka (za svobodna Mazánková) zde též byla zpěvačkou. I sám Petr Wajsar ovládá hru na baskytaru, vedle toho se ale už od dětství učil hře na klavír.
V roce 2000 absolvoval obor skladba a aranžování moderní populární hudby v rámci oddělení populární hudby na Pražské konzervatoři, kde se mu věnovali Angelo Michajlov, Milan Svoboda a Michal Pavlíček. Ve studiu kompozice pokračoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze u Stanislava Jelínka (1999–2000) a na HAMU u Václava Riedlbaucha (2000–2009).
Jako kytarista a zpěvák působil Wejsar v letech 2004–2007 v Originálním pražském synkopickém orchestru Ondřeje Havelky. Ten mu pak o deset let později dal příležitost podílet se po hudební stránce na jeho filmovém debutu Hastrman. Již předtím měl však Wejsar možnost napsat hudbu např. pro televizní pohádku Pravý rytíř či film Můj vysvlečenej deník. Jeho scénická hudba se pak uplatnila též v několika divadelních inscenacích (např. „Ze života hmyzu“, „Hamlet“). Je též autorem muzikálu „Pornohvězdy“ (2010), v němž zazní celá škála hudebních žánrů, od popu přes klasický valčík k operním áriím a budovatelské písni. Získal za to nominaci na Cenu Alfréda Radoka.
Wejsarova hudba je vskutku rozmanitá. Zahrnuje artificiální vážnou hudbu, alternativní jazz i již zmiňovaný pop. Populární hudbu skládá pro autorské soubory, ve kterých působí (HI-FI, EwaVe, Mandelbrotovy kostičky, Skety). Právě ve vokálním ansámblu Skety nabíral své muzikantské zkušenosti „Skety představují moderní a capellu. Je to sbor lidských hlasů a používáme kytarové krabičky na elektronické změny hlasů,“ vysvětluje Petr Wajsar.
Ač sám o sobě říká, že je „pravověrný rocker“, je schopen se vypořádat i s takovými výzvami jako skládat pro Pražské jaro na zadání: Napište něco, co by připomínalo Průvodce mladého člověka orchestrem od B. Brittena. V oblasti vážné hudby se přitom může pyšnit mj. i ocením Ochranného svazu autorského Nejhranější mladý skladatel vážné hudby za rok 2008. Mezi jeho koncertní díla patří např. skladby Beránek měsíc pro ženský sbor, smyčcový orchestr, bicí nástroje a elektroniku, emitgaR, skladba pro klavír a smyčcový orchestr, Signály pro vokální kvarteto, dechové kvinteto, bicí a elektronickou stopu, Africa pro symfonický orchestr, Mirrors pro dvě smyčcová kvarteta či z posledních let třeba Folklórní inspirace pro saxofonové kvarteto.
Svou hudbu skládá Wajsar většinou u počítače. „Byl jsem jeden z prvních lidí, kteří využívali počítačovou notaci, vždycky mě to bavilo. Notační programy člověka nutí přemýšlet víc orchestrálně. Napíšete věci, které by na pianu nešly zahrát,“ vysvětluje v rozhovoru s Lucií Výbornou pro Český rozhlas.
Honza "HonzaBez" Bezděkovský
