Hubert Deschamps

Francouzský herec Hubert Deschamps pocházel z Paříže a narodil se do umělecky založené rodiny, jeho otcem byl významný historik umění Paul Deschamps (1888-1974). Hubert původně studoval malířství na École des Beaux-Arts, v závěru druhé světové války krátce sloužil v armádě a v posledních bojích roku 1945 byl vážně zraněn do nohy, což mu působilo celoživotní problémy s chůzí. Po demobilizaci pak zakotvil u divadla.

Nejprve začínal v kabaretech, po setkání s Jeanem Dasté s ním několik let hrál mimo Paříž, od roku 1949 byl pak členem divadelní společnosti Grenier-Hussenot a s tímto souborem vystupoval v Théâtre de la Renaissance a Théâtre de la Porte Saint-Martin, byl přizván i ke spolupráci se slavným Théâtre National Populaire a s ním hrál na legendárním festivalu v Avignonu (Molièrova hra Lékařem proti své vůli), později účinkoval také na festivalu v Carcassone. Po šesti letech opustil soubor Grenier-Hussenot a nadále působil v různých uskupeních a vystupoval v řadě pařížských divadel, kromě masově zaměřeného bulvárního repertoáru znovu hrál i v klasice (Višňový sad, 1955; Zkrocení zlé ženy, 1957). V této době ale již velkou část jeho uměleckých aktivit zabíral film.

S filmem začal Hubert Deschamps spolupracovat počátkem padesátých let, úplně poprvé se mihnul v kriminálce NÁBŘEŽÍ GRENELLE (Quai de Grenelle, 1950), z pozdějších významnějších filmů připomeňme poslední film slavných amerických komiků Laurela a Hardyho LAUREL A HARDY ZDĚDILI OSTROV (Atoll K, 1951), kde se s řadou dalších francouzských herců objevil jen v epizodním výstupu. Později odehrál pestrou přehlídku vedlejších rolí v mnoha dodnes známých filmech, z těch nadčasových uveďme alespoň Renoirův FRANCOUZSKÝ KANKÁN (French Cancan, 1954), kde hrál číšníka Isidora. Již v této době se před kamerou několikrát setkal i se začínajícím Louisem de Funèsem.

Význam Huberta Deschampse jako filmového herce začal stoupat díky spolupráci s předním tvůrcem francouzské nové vlny Louisem Malle. V jeho filmu VÝTAH NA POPRAVIŠTĚ (Ascenseur pour l’échafaud, 1958) hrál zástupce prokurátora, ve větší roli kavárníka Turandota se pak objevil v dalším Malleho slavném filmu ZAZIE V METRU (Zazie dans le métro, 1960). Potřetí se s Louisem Malle setkal u filmu BLUDIČKA (Le feu follet, 1963), mezitím několikrát točil například s Georgesem Lautnerem, navázal spolupráci také s televizí a měl účast i na několika tehdy oblíbených povídkových filmech.

Během padesátých a šedesátých let točil Hubert Deschamps několik filmů ročně, často se ale jednalo o průměrnou komerční produkci, dnes často neznámou. Z další spolupráce s Louisem de Funèsem můžeme připomenout komedii TETOVANÝ (Le tatoué, 1968), kde hrál profesora Mortemonta, později se jako prodavač objevil po boku J. P. Belmonda ve filmu MUŽ Z ACAPULCA (Le magnifique, 1973). Jedinou hlavní roli manžela umírající ženy odehrál v Pialatově dramatu OTEVŘENÁ HUBA (La gueule ouverte, 1974). Mezitím rozšiřoval svou filmografii i v televizi, velkou roli pana Tupmana, přítele titulního hrdiny, hrál v seriálu KRONIKA PICKWICKOVA KLUBU (Les aventures de Monsieur Pickwick, 1964), později v historickém seriálu RICHELIEU (1977) ztvárnil postavu maršála La Force.

Přes časté natáčení pro film a televizi se Hubert Deschamps nevzdával ani divadla, s Rosy Varte hrál v roce 1968 ve hře Král Ubu, později se ale objevoval spíše v osvědčených fraškách francouzských králů divadelní komedie (G. Feydeau, E. Labiche). Z další práce pro film připomeňme velkou roli psychicky narušeného vraha, po němž pátrá Annie Girardot ve filmu NĚŽNÉ KUŘE (Tendre poulet, 1978). S Annie Girardot se v témže roce v menší roli hotelového recepčního setkal v komedii JEDEN HOT A DRUHÝ ČEHÝ (La zizanie, 1978). S režisérem tohoto filmu Claudem Zidim pak natočil další dodnes známé filmy jako INSPEKTOR POPLETA (Inspecteur la bavure, 1980) nebo NENAPRAVITELNÍ (Les sous-doués, 1980).

Práci pro divadlo uzavřel účastí na festivalu v Ramatuelle v Čechovově Višňovém sadu v roce 1988, mezitím odehrál několik dalších podružných filmových a televizních rolí. V devadesátých letech se již zdržoval spíše v ústraní, do jeho soukromí krutě zasáhl destruktivní požár bytu v roce 1996, při němž vzala za své jeho bohatá sbírka (Deschamps byl znám jako stoupenec monarchie, po otci zdědil lásku k francouzským dějinám a byl sběratelem historických předmětů). S materiální i finanční podporou po požáru přispěchali dávní přátelé z hereckých kruhů, například J. P. Belmondo nebo Claude Rich. Hubert Deschamps zemřel následkem infarktu 29. prosince 1998 ve věku 75 let. Až po smrti přišel do kin poslední film s jeho účastí CESTA DO PAŘÍŽE (Le voyage a Paris, 1999), kde hrál vedlejší roli obuvníka. Celkově natočil Hubert Deschamps přes 120 filmů, jeho umělecký profil doplňuje i více než osmdesát televizních rolí.

Pavel "argenson" Vlach