Tajný policajt

Tak tohle byla sranda srandoucí. Fakt jsem se bavila a "řehotala" jako blázen. Opravdu vynikající a skvěle zpracované. Těch hlášek, co by z toho bylo!!! Pfúúú!!! Ventura a Darc jsou bezkonkurenční! Mireille je v roli vdovy naprosto rozkošná a pan Ventura se často i směje (byť často ironicky), což je poněkud mile neobvyklé. A i ostatní agenti se vybarvili dokonale. Zkrátka nadlehčená kriminálka, která si dělá legraci sama ze sebe. A dělá to velice dobře. Na stáří filmu vůbec nesejde. (25.11.2011)

Královsky jsem se bavil ve filmu plném tajných (mnohdy i supertajných a nejtajnějších) agentů, snažících se dostat plány na nejrůznější atomové zbraně. A protože obchodník se zbraněmi je již po smrti, je potřeba přesvědčit vdovu, aby všechny materiály předala francouzské tajné službě. Jenže o materiály mají pochopitelně zájem i agenti z ostatních zemí... (31.05.2009)

4 špioni a jeden kontrašpion usilují o dědictví po zemřelém obchodníku se zbraněmi. Evropští agenti společně bojují proti americkému agentovi, jenž neustále zvyšuje svoji nabídku. A při tom všem panuje nehorázná sranda. Když během poklidné večeře zaútočí asijské komando na hlavního hrdinu, pronese vdova se zasněným pohledem: "No neříkala jsem, že je milý?" Samozřejmě v momentě, kdy většinu Asiatů kontrašpion Francis pomlátí. A mimochodem, Ventura se prakticky celý film usmívá. (17.04.2011)

Mireille Darc je náramně půvabná jako mlčenlivý inventář při destruktivních rvačkách na zámku, v hotelích a vlacích. A úplně kouzelná ve scéně, kdy se stoickým klidem překračuje pobitý čínský gang a říká k tomu větu: "No dobře, když nikdo nechce moučník, já si jdu lehnout." Překvapivě svěží zábava i po více než půl století s vtipnými figurkami špiónů (Michel Blanc, Bernard Blier). Pointa úsměvná, ne však kulervoucí. Takový to jako když v čokoládě čekáš na ořech a on tam není. (13.02.2015)

Snad v žádné jiné šedesátkové komedii kromě Kubrickova Dr. Divnolásky jsem neviděl tak osobitou černobílou kameru, jako ve dvou filmech Georgese Lautnera (tím předchozím jsou Povedení strejcové). Řada invenčních záběrů, mezi nimiž dojde i na hru se zrcadlovými obrazy nebo zakompovanou fotomontáž (např. během představování jednoho z agentů), povyšuje tuto špionážní komedii na ojedinělý zážitek... prakticky už od první vlakové scény a záhy velmi hravých úvodních titulek. Vizuál zachraňuje dojem i v případě několika slabších míst, jež většinou probíhají za přítomnosti neskutečně otravné postavy ruského špiona v podání jako vždy přehrávajícího Francise Blanche. Blanchovo výstředně expresivní herectví mě tradičně iritovalo, naproti tomu Lino Ventura dokázal ztvárnit komickou postavu obdivuhodným civilním způsobem. Ventura překvapuje opět odlišnou hereckou polohou, než jsme zvyklí, a ukazuje, že mu není cizí ani suchý konverzační humor, postavený zde na sérii ironických dialogů se starým společníkem (v úvodě v restauraci s Noëlem Roquevertem), ostatními špiony (s Bernardem Blierem byl už Lino sehraný díky Povedeným strejcům) či krásnou slečnou ze zámku (Mireille Darc), doplňuje ho pravidelně o své vtipné pohledy a s neskutečným nadhledem si ještě vedle toho vychutnává i groteskně akční scény, v níž poráží všechny ty Japonce a jiné nepřátelské agenty. V tomto směru jde navíc o zdařilou parodii na akční filmy o nezničitelných hrdinech, velmi pěkně s ironií vypointovanou v závěrečném kongresu voušáčů. K nezapomenutelným gagům patří i počínání agentů, když po příchodu do svých bytů musí čelit nebezpečným nástrahám. Méně Blanche a více nůžek během závěrečného střihu, zbyla by z Tajného policisty špičková komedie. I v tomto případě do jisté míry zbyla, akorát bez páté hvězdičky z mé strany. 75% (07.11.2020)