Francúzsky kankán

Čert vem příběh o založení Moulin Rouge, který je patrně zcela vycucaný z prstu a přináší jen povrchní historku. Kde z dnešního hlediska možná překvapí – ale možná taky ne, je to koneckonců francouzský film – velmi frivolní pojetí vztahů. A mě osobně rozčilovalo, jak se zde už obstarožní Gabin choval ke své mladičké milence jak rozvalený paša v harému. Taková vypulírovaná červená knihovna s několika zlomenými srdci a s cynickým pojetím lásky. Co mě však uchvátilo byly scény kankánu. Vířivé, barevné, plné energie. Dlouhé snímání hříšného a veselého, dovádivého tance. Ono udělat provaz z výskoku je fakt obdivuhodný výkon a ty holky to dělaly během tance a pak pokračovaly v reji dál. Za to dávám vyšší hodnocení. SHRNUTÍ: Kankán byl rock n roll secese (08.07.2022)

Pořádná kuriozitka a je zajímavě že ji má na svědomí zrovna encyklopední režisér Jean Renoir s hereckou ikonou Jeanem Gabinem. No ale kde jinde uvidíte Gabina se takto usmívat a dokonce i tančit? Celkem pěkně mu to sedlo, dokud se v závěru nepokoušel o válení se v křesle do rytmu, ale o tom radši nebudeme mluvit.  Film sám o sobě je občas dost debilní a samozřejmě zestárlý. Podobnou burlesku v dohledné době vyhledávat znovu nebudu ale tahle mě ani tolik neurazila. Nebyla to zas tak špatná filmová zkušenost, dalo se to CELKEM sledovat, místy to bylo poměrně milé. a jako taková fajnšmekrovina to k zavrhnutí není. A Renoirovi se nemůže upřít alespoň pěkný vizuál s krásnými restaurovanými barvami. Pokud jste někdy chtěli vidět film s  mnoha zvednutými nohami do kamery, tak vám prozradím, že tady máte tu možnost a vůbec nic za to nechci. Světe, nemáš zač a dobrou noc. (27.09.2019)

Od vskutku úplne obyčajného, nočného klubu, nachádzajúcom sa v Čínskom paraváne až vari po samotné otvorenie slávneho francúzskeho kabaretu Moulin Rouge (Červený mlyn), ležiaceho v parížskej štvrti Montmartre so záverečným, dekadentným prevedením čísla v podobe Francúzskeko kankánu, tak konkrétne toto všetko, mimochodom, obsahoval zrovna tento, povedzme tak trochu nevydarený počin od mierne rozporuplného Jeana Renoira a s už medzitým dávnejšie ostrieľaným Jeanom Gabinom v hlavnej úlohe, a súčasne i s niekoľko naprosto hysterickými a mimoriadne ukričanými koketami extra naviac, či napríklad ešte i s extravagantnými a pestrofarebnými kostýmami k tomu, ako bonus, alebo dokonca aj s akousi umelou výpravou, ako priam vystrihnutou z hocakého ateliéru, na čo sa treba tiež jednoznačne pripraviť, a to ani nehovoriac o zväčša strnulých, hereckých výkonoch, vrátane i samotného protagonistu Henriho Danglarda v podaní Jeana Gabina, pričom si určite nemôžem dovoliť nespomenúť ani práve to, že obsadenie ako také, mi väčšinou strašne liezlo na nervy, t.j. takmer ani jeden predstaviteľ/predstaviteľka, mi zvlášť neprirástli k srdcu, pretože ženy mi neustále evokovali kariérne typy, a zase muži nemali toľko priestoru, koľko by si možno nakoniec sami zaslúžili, ak teda aspoň nepočítam pekára Pauloa a princa Alexandra, ktorí sa vedľa Henriho, spoločne uchádzali o jednu peknú babu Nini, pôvodom z práčovne, ale s talentom (z)dvíhať nohy pekne vysoko, à la výstredný tanec Kankán, a vôbec bola veľká radosť sa pozerať na čungále týchto dievčat so zvodným vykopávaním, ktoré ma neuveriteľne vzrušovali, no inak to nebola žiadna sláva! • Mínus : JG za svojich mladých čias, voľakedy tiež vystupoval v zábavnom priemysle, áno, myslíte presne na to isté, čo má teraz i recenzent na mysli, o čom v podstate priamo pojednával tento film, no bohužiaľ i napriek tomu - túto skutočnosť, režisér a scenárista v jednej osobe, ba ani „kabaretný herec,” nevedeli zúžitkovať podľa tých najideálnejších predstáv, ako si táto téma vlastne zaslúžila, keď namiesto toho najskôr riešili príliš nepodstatné, medziľudské, malicherné vzťahy, ktoré ani nedokázali rozvinúť tak, ako by bolo snáď ideálne, a tak ich tým pádom mali radšej nechať plávať. (12.06.2023)

Nemůžu si pomoct, ale kromě toho, že je film takový příjemně uvolněný a má velmi dobrou dobovou výpravu, mi to zase tolik nedalo. Jean Gabin je tu příjemně padnoucí dané roli, ženy jsou zde krásné, ale kankánu jsem asi nepropadl. Film mi nepřišel moc sexy, spíš jen hezké zachycení určité doby ve Francii. (07.01.2017)

Líbila se mi tehdejší lidská neskrývavá upřímnost, že za vším je sex a nic jiného než sex. Ten nebolí, může zabrat chvilku, je príma a vyřeší všechno. Dneska je to samé papírování, které bolí příšerně, trvá ještě hůř, je k hounu a ve finále neřeší nic. No a mému oku lahodila samozřejmě i závěrečná párty v Moulin Rouge, během které jsem litoval jenom toho, že tenkrát ještě neznali kalhotky bez rozkroku. To by teprv byl kankán! (29.12.2014)