StaryJano

Sternberg drží tradici němého filmu jak formálním přístupem, tak tématickým soustředěním se na vlaky jedoucí do neznáma. V tomto případě je ono neznámo tím nejkrásnějším možným místem.

Pobroukávání a házení nohy přes nohu v křesle v podání Gabina při otevíračce Moulin Rouge je myslím příznačná ilustrace toho, jak Renoir režíruje filmy.

Pokud natočíte Dobrodružství (1960) a řeknete si, že to zvládnete i ve městě, pak pro vás opravdu neexistuje žádné přirovnání. Stále nikdo nezfilmoval lepší večírek.

ČSFD hantýrkou totální odpal. A je to jediný film v celé databázi, který si toto označení zaslouží.

Proč se mě osobně nejvíce dotýkají filmy z Taiwanu?

Žádný jiný poslední film tak krásně neshrnuje a nekompletuje práci velkého režiséra napříč dekádami. I u Langa se dá tvrdit, že své nejlepší věci natočil, když už mu zrak moc nesloužil. U něj je (ne)schopnost vidět navíc tématizována po celou dobu kariéry, tudíž se jedná o trefný konec evropského mistra, kterého řadím nad ty "woodmanovské".

Žádný film není progresivnější, tedy ani "větší". Intolerance (1916) druhé poloviny 20. století. Hooperova kariéra je plná mistrovských děl, ale argumentovat, že se masakru někdy přiblížil či ho dokonce překonal, je přinejmenším složité.

Všechny ostatní muzikály i romance se klaní.

Jedno z mnoha padesátkových veleděl Hollywoodu a jeden z mála filmů kde herci vyzařují až nadpozemskou energii. Walshova poetika je vystihnuta jednoduchým dějem i názvem díla.

Polštářové bitvy o duše.