Zaujímavosti (25)
- Byla mu věnována planetka 83657 Albertosordi. (classic)
- V roce 2017 se v Buenos Aires konala výstava fotografií, kostýmů a série filmů o některých jeho symbolických filmech. (classic)
- Od 14. února do 31. března 2013 hostilo Vittoriano v Římě výstavu „Alberto Sordi a jeho Řím“, věnovanou především jeho vztahu k rodnému městu. (classic)
- Albertu Sordimu byla v Římě věnována škola Istituto comprensivo Alberto Sordi, která vznikla spojením Scuole Medie Statali „PierLuigi Nervi“ na Piazzale Hegel a „Giacomo Puccini“ na Piazza Giuseppe Gola. (classic)
- Od roku 2004 se uděluje zvláštní cena Leggio d'oro „Alberto Sordi“ hercům, kteří se zasloužili o dabing, divadlo, televizi nebo film. Tato cena se uděluje během každoročního ročníku Leggio d'oro a byla herci věnována proto, že byl prvním držitelem stejného ocenění v roce 1995 za dabing Olivera Hardyho ve filmu Laurel a Hardy (1965). (classic)
- Město Grosseto po něm pojmenovalo hlavní třídu v nové čtvrti Casalone. (classic)
- Dne 7. prosince 2003 byla po něm pojmenována obnovená galerie Colonna v Římě, která se tak stala galerií Alberta Sordiho. Také v Římě byla 16. února 2013 za přítomnosti hercovy sestry Aurelie a starosty Gianniho Alemanna slavnostně otevřena alej věnovaná Albertovi ve vile Borghese. (classic)
- V roce 1999 mu byla udělena cena „Reggia d'oro“, kterou navrhl režisér Angelo Antonucci za roli první filmové hvězdy ve filmu I tre aquilotti, který se odehrává v královském paláci v Casertě. (classic)
Le Témoin (1978)
- Do hlavní role filmu byl režisérem původně vybrán Jean Gabin, ten ale během přípravné fáze filmu zemřel. Na návrh Philippa Noireta roli pak dostal Alberto Sordi. (ilclassico)
Le Témoin (1978)
- Film natočil režisér Jean-Pierre Mocky a podařilo se mu po několika letech znovu zaujmout diváky i odbornou kritiku. Základem byla solidní literární předloha, novela „Shadow of a Doubt“ z roku 1961 od amerického spisovatele Harrisona Judda. Stejně jako v jiných případech si Mocky napsal sám scénář, ale tentokrát na něm spolupracoval také s několika italskými scenáristy. Italové se na vzniku filmu podíleli i v jiných oborech, hudbu například dodal slavný skladatel filmů neorealistické vlny Piero Piccioni, v hlavní roli se ostatně objevil také Ital, a sice Alberto Sordi (Antonio). Poprvé se v tomto filmu Mocky sešel také s Philippem Noiretem. Vzhledem k umístění děje byly exteriérové záběry pořízeny převážně v Remeši, interiérové scény byly natočeny ve filmových ateliérech v Římě. Francouzská premiéra proběhla 20. září 1978. (argenson)
Miláčku, pomoz mi (1969)
- Klasickou scénou italských komedií se stala scéna, v níž se Giovanni (Alberto Sordi) na pláži v Sabaudii rozčilený vzniklou situací vrhne na Raffaellu (Monica Vitti) a několik minut ji pronásleduje a bije. V této scéně měla Vitti jako náhradnici mladou Fiorellu Mannoi, která později řekla: „Nejvíc, co se mohlo stát, bylo, že kvůli strčení ztratila rovnováhu.“ Ale jak zopakovala, k žádnému skutečnému bití nedošlo. (classic)
Miláčku, pomoz mi (1969)
- Ve filmu jezdí Giovanni Machiavelli (Alberto Sordi) zajímavým automobilem, který v mnoha směrech předstihl své současníky. Jedná se o vůz RO 80, dnes už neexistující automobil německé automobilky NSU. Design vozu byl na svou dobu převratný – reflektory a blikače byly sloučeny pod jeden skleněný kryt, příď vozu byla v půdorysném pohledu mírně klenutá, karoserie měla klínovitý tvar s vysokou a robustní zádí. Ale především byl k pohonu použit Wankelův motor s rotujícím pístem. (Pokres)
Ve službách mafie (1962)
- Režisér Martin Scorsese považuje tento film za jednu ze svých nejoblíbenějších gangsterek. Alberto Sordi (Antonio) vzpomínal, jak mu italsko-americký režisér při jednom setkání políbil ruku jako projev úcty k jeho skvělému výkonu v tomto filmu. (classic)
Ve službách mafie (1962)
- Jméno Antoniova (Alberto Sordi) města Calamo je fiktivní, ačkoli se zdá, že jde o anagram Alcama, lidnatého města mezi Palermem a Trapani. (classic)
Poslední soud (1961)
- Ennio Morricone v Posledním soudu vytvořil instrumentaci pro popěvek herce Alberta Sordiho. (Locksley)
Těžký život (1961)
- Dům v Římě, kde bydlí Silvio (Alberto Sordi) a Elena (Lea Massari), je boční ulice Via Tor di Nona v Římě, přesně Vicolo degli Amatriciani. (sator)
Těžký život (1961)
- Mlýn, kde Elena (Lea Massari) ukrývá Silvia (Alberto Sordi) a který se stane jejich hnízdečkem lásky, je komplex kamenných statků z 16. století sestávající ze tří celků (starobylý mlýn, kovářská kovárna s palicí a kovářský dům), který byl v roce 2004 kompletně zrekonstruován při zachování původní vnější konstrukce. Nachází se v Località Mulino na potoce Telo v tzv. Valle dei Mulini v obci Cerano d'Intelvi (Como). (sator)
Těžký život (1961)
- Restaurační galeona, kam chodí Silvio Magnozzi (Sordi) na oběd, byla Galleone Santa Monica, loď používaná jako restaurace kotvící v přístavu Viareggio v Darseně. Santa Monica byla v roce 1978 zdevastována požárem a o dva roky později rozebrána. Nákladní loď z Viareggia v roce 1920 postavila společnost Cantieri Benetti v Darsena Italia s tím, že ji bude prvních 40 let používat jako nákladní bárku. Později byla přestavěna na starou galeonu pro potřeby filmu. Některé filmy stojí za připomenutí, například Frenesia dell'estate (1963), Lo chiamavano Bulldozer (1978) a další. (sator)
Všetci domov (1960)
- Další důležité scény se natáčely v Toskánsku: kasárna na začátku filmu jsou letní kolonie Rosa Maltoni Mussolini v Calambrone (Pisa). Scéna ukazující útěk vojáků do tunelu byla natočena v železničním tunelu Orciano Pisano na trati Pisa–Vada a lokomotiva, která se v ní objeví, je 735.010, která byla v té době přidělena do lokomotivního depa Livorno. Scény nočního přepadení vlaku s konvojem zastavujícím v tunelu byly natáčeny na trati Orte–Caprànica a lokomotiva je 625.107 z DL Roma Smistamento. Scéna, kdy chlapec míří samopalem na Alberta (Alberto Sordi) a Ceccarelliho (Serge Reggiani) ve stanici Villa Literno, byla ve skutečnosti natáčena ve stanici Salone na trati Řím–Tivoli a lze v ní zahlédnout lokomotivu 735.048 z depa Roma Smistamento. (classic)
Všetci domov (1960)
- Role Alberta Sordiho a Eduarda De Filippa, kteří ve filmu hrají syna a otce, byly původně navrženy pro Vittoria Gassmana a Totò. (classic)
Herec
| Seriály | |
|---|---|
| 1989 |
I promessi sposi |
| 1972 |
Obraz uz obraz |
| Dokumentárne | |
|---|---|
| 2020 |
Siamo tutti Alberto Sordi? - a.z. |
| 2017 |
Super vacanze di Natale - a.z. |
| 2012 |
Close Up |
| 2010 |
1960 - a.z. |
| 2009 |
Vittorio D. - a.z. |
| 2004 |
Come inguaiammo il cinema italiano - La vera storia di Franco e Ciccio |
| 1970 |
Sport, sport, sport |
Režisér
| Filmy | |
|---|---|
| 1998 |
Incontri proibiti |
| 1994 |
Nestore l'ultima corsa |
| 1991 |
Zproštěn viny |
| 1987 |
Tassinaro a New York, Un |
| 1984 |
Všetci za mreže |
| 1983 |
Taxikář |
| 1982 |
Tati, to snad ne! |
Viem, že vieš, že viem |
|
| 1980 |
Já a Káča |
| 1978 |
Dove vai in vacanza? |
| 1976 |
Společný pocit studu |
| 1974 |
Dokud se válčí, je naděje |
| 1973 |
Polvere di stelle |
| 1970 |
On a ona |
| 1969 |
Miláčku, pomoz mi |
| 1967 |
Scusi, lei è favorevole o contrario? |
Un italiano in America |
|
| 1966 |
Fumo di Londra |
Scenárista
| Filmy | |
|---|---|
| 1980 |
Já a Káča |
| 1978 |
Le Témoin |
| 1974 |
Dokud se válčí, je naděje |
Hosť
| Relácie | |
|---|---|
| 2007 |
Memòries de la tele |
| 1982 |
De película |
Maurizio Costanzo Show |
|
| 1975 |
Les Rendez-vous du dimanche |