Peter van Eyck

Peter van Eyck bývá označován jako americký herec německého původu, jeho herecká kariéra zahrnuje ale i řadu filmů ve Francii i Německu a na svém kontě má přes 90 filmů různých kvalit, v nichž hrál podružné i hlavní role. Narodil se v německém Pomořansku ve vesnici Steinwehr, která je dnes součástí Polska a nese název Kamienny Jaz. Pocházel z pruské statkářské rodiny a otec pro něj plánoval vojenskou kariéru. Peter ale po studiích na střední škole odešel do Berlína, kde získal částečnou hudební průpravu, v roce 1931 kvůli svým antipatiím vůči vzrůstajícímu vlivu fašismu odešel z Německa. Třicátá léta prožil postupně v několika zemích, nejprve to byla Francie a Británie, poté v severní Africe Tunisko a Alžírsko, nakonec i Kuba a v roce 1937 zakotvil ve Spojených státech.

V Americe začínal jako barový pianista, ale poměrně brzy se mu podařilo získat zajímavé kontakty a jako asistent pracoval pro Irvinga Berlina nebo Orsona Wellese. Jeden čas byl také řidičem kamiónu a tato práce jej počátkem 40. let přivedla do Hollywoodu. Tady se setkal s významným režisérem Billy Wilderem, s nímž se znal již z Berlína, a Wilder mu pak zprostředkoval první filmové role. Mezitím se van Eyck také oženil a jeho manželkou se v roce 1940 stala herečka Ruth Ford (1911-2009). O rok později se jim narodila dcera Shelley, manželství ale nedlouho nato skončilo rozvodem.

Van Eyck - i když sám antifašista - byl se svým zjevem chladného elegána se světlými vlasy a německým přízvukem obsazován do menších postav německých nacistů. Připomeňme například Sirkův film HITLERŮV ŠÍLENEC (Hitler's Madman, 1943), který ještě bez znalosti všech souvislostí reagoval na Heydrichův atentát (tady van Eyck hrál menší postavu příslušníka gestapa). První větší roli dostal ve Wilderově válečném filmu PĚT HROBŮ U KÁHIRY (Five Graves To Cairo, 1943), v němž se setkal i s dalšími emigranty z Evropy. Co se týče evropské emigrace, uveďme také, že s francouzským režisérem Julienem Duvivierem a po boku Jeana Gabina natočil film PODVODNÍK (The Impostor, 1943).

Když v roce 1943 získal Peter van Eyck americké občanství, narukoval do armády a zúčastnil se závěrečných bojů v Evropě. Po skončení války se vrátil do rodného Německa, kde několik let působil jako úředník ve správě kinematografie. Koncem čtyřicátých let se začal znovu objevovat před kamerou jako herec a jednu z hlavních rolí hrál například v nepříliš zdařilém filmu KRÁLOVSKÉ DĚTI (Königskinder, 1950) režiséra Helmuta Käutnera. Hrál také v dalších německých filmech, příležitostně znovu účinkoval i v hollywoodské produkci (LIŠKA POUŠTĚ - The Desert Fox: The Story of Rommel, 1951). Peter van Eyck se také mezitím znovu oženil a se svou druhou manželkou Inge von Voris měl dvě dcery, z nichž Kristina van Eyck (*1958) později zamířila též k herectví.

V roce 1952 začal pracovat ve Francii, v mezinárodním měřítku jej zviditelnila jedna z hlavních rolí německého uprchlíka Bimba v Clouzotově hodnotném titulu MZDA STRACHU (Le salaire de la peur, 1953). Tímto filmem odstartoval Peter van Eyck svou mezinárodní kariéru, nadále točil ve Francii a Německu, znovu i v amerických filmech natáčených v Evropě (LIDÉ Z TEMNOT - Night People, 1954; ÚTĚK ZA SLUNCEM - Run For the Sun, 1956), ke spolupráci jej přizval například Orson Welles, s nímž se znal již delší dobu (PAN ARKADIN - DŮVĚRNÁ ZPRÁVA - Mr. Arkadin, 1955). Velké příležitosti mu poskytl významný francouzský režisér Henri Decoin (ZAPALTE STŘELNÝ PRACH - Le feu aux poudres, 1957; NEZNÁMÝ V POZADÍ - Tous peuvent me tuer, 1957), ústřední pár vytvořil s mladou Marinou Vlady v kriminálce SOPHIE A ZLOČIN (Sophie et le crime, 1955) režiséra Pierra Gaspard-Huita.

Koncem padesátých let točil Peter van Eyck převážně v Německu, připomeňme například hlavní roli v příběhu s pokusem o dokonalou vraždu manželky ve filmu THE SNORKEL (1958) režiséra Guye Greena nebo německý film KONEC JE MLČENÍ (Der Rest ist Schweigen, 1958), který realizoval již zmíněný Helmut Käutner. Menší role odehrál i ve filmech dalších předních německých filmařů jako byli Rolf Thiele (DÍVKA ROSEMARIE - Das Mädchen Rosemarie, 1958) nebo Erich Engels (DOKTOR CRIPPEN ŽIJE - Dr. Crippen liebt, 1958). Zvláštním způsobem se ve van Eyckově filmografii vyjímá horor TISÍC OČÍ DOKTORA MABUSEHO (Die 1000 Augen des Dr. Mabuse, 1960) slavného režiséra Fritze Langa. K této tématice se pak vrátil ještě dvakrát hlavními rolemi ve filmech SCOTLAND YARD VERSUS MABUSE (Scotland Yard jagt Dr. Mabuse, 1963) a SMRTELNÉ PAPRSKY DOKTORA MABUSEHO (Die Todestrahlen des Dr. Mabuse, 1964).

Během šedesátých let se Peter van Eyck zúčastnil četných mezinárodních koprodukcí a i z pohledu českého diváka absolvoval před kamerou zajímavá setkání, například s Jiřím Voskovcem (britský film ŠPIÓN, KTERÝ PŘIŠEL Z CHLADU - The Spy Who Came in from the Cold, 1965) nebo s Terence Hillem (německo-italský western SOUBOJ PŘED ZÁPADEM SLUNCE - Duell von Sonnenuntergang, 1965), hvězdné obsazení doplnil také v projektech jako americký válečný film NEJDELŠÍ DEN (The Longest Day, 1962) nebo povídkový snímek TAJNÁ VÁLKA (The Dirty Game, 1965). Vedle participace na dalších titulech špionážního a kriminálního žánru stojí za zmínku další hvězdně obsazený western SHALAKO (1968) s Brigitte Bardot a Seanem Connerym v hlavních rolích.

Jestliže van Eyck začínal ve filmu postavami německých důstojníků, podobná role - pochopitelně ve vyšší hodnosti - jeho filmografii důstojným způsobem uzavírá; v americkém válečném filmu MOST U REMAGENU (The Bridge at Remagen, 1968) natáčeném v tehdejším Československu hrál německého generálplukovníka von Brocka. I když zůstával vytíženým filmovým hercem, v šedesátých letech se trvale usadil ve Švýcarsku. Peter van Eyck zemřel na otravu krve v Zürichu 15. července 1969 ve věku 57 let.

Pavel "argenson" Vlach