Carlos Saura

Carlos Saura je vedle Luise Buňuela a Pedra Almodovara třetím nejznámějším španělským režisérem. Od malička byl fascinován fotografováním, což ho přivedlo i ke studím filmu v Madridu, kde v roce 1957 absolvoval a do roku 1963 zde přednášel. Po vyloučení ze školy z politických důvodů se věnoval natáčení svých autorských filmů.

Ovlivněn surrealismem a osobností Luise Buňuela natočil Pláč pro banditu (63), do kterého svůj režisérský vzor a přítele obsadil do symbolické role kata. Hon (65) byl vypjatým dramatem vášní a neshod mezi třemi kamarády, kteří svůj spor zakončí vzájemnou likvidací. Za film získal stříbrného medvěda za režii v Berlíně. Snímek Peppermint frapé (67), věnovaný Buňuelovi, byl studií zakomplexovaného měšťáka, který zabije ženu, která se mu vysmívá, aby si posléze zrekonstruoval její obraz v podobě své asistentky. Film byl pozoruhodný svoji obsesivní povahou a studií vyšinuté mysli. Film rovněž obdržel stejnou cenu jako Hon. Peppermint frapé byl prvním snímkem, v kterém uzavřel pracovní svazek s Geraldinou Chaplinovou, se kterou spolupracoval na svých nejproslulejších filmech přelomu 60. a posléze v 70. letech, jakými byly Stres ve třech (68), klaustrofobické drama podobné Honu, v kterém násilné vyvrcholení proběhne pouze v představách hlavního protagonisty, Anna a vlci (72), metaforická alegorie o represivních složkách společnosti ve Frankovském Španělsku. Film, který svým drastickým nekompromisním závěrem - fyzickým potupením a likvidací Any - patří k nejpozoruhodnějším režisérovým filmům.

Sestřenice Angelika (73), tentokrát bez Chaplinové, představila druhý, vedle politické alegorie, zájem režiséra, kterým je intimní a introspektivní pohled na lidskou, a zejména dětskou duši. Pozoruhodně křehký a jemný pohled na svět dětství prokázal i v Starém domu uprostřed Madridu (75). V roce 77 natočil hned dva neobyčejné filmy. První a známější z nich, drama o vztahu dceři (Chaplinová) a otce (F.Rey), Eliso můj živote, získal cenu pro Fernanda Raye v Cannes. Druhý film , Zavázané oči, byl sugestivní studií mučení, kterého se dopuštěli trýznitelé na postavě ztvárněné G.Chaplinovou.

V 80. letech se Saura věnoval filmům o delikventní mládeži v Rychle, rychle (81), které revidují režisorovy starší Pásky (62), ale především natočil volnou "taneční" trilogii, Krvavou svatbu (81) na námět F.G.Lorcy, Bizetovu Carmen (83) podle novely Prospera Merimééa s Laurou Del Sol, která se pomalu převtěluje do postavy Bizetovy Carmen. V této metamorfóze ji výrazně pomohl tanečník a choreograf Antonio Gades, který ztvárnil jejího mentora a milence. Po tomto proslulém díle následovala následovala méně známější Čarodějná láska (86).

Z 90. let stojí za zmínku drsné a citově velmi sugestivní a depresivní dílo Střílej (93) o drastickém znáslinění mladé artistky a o spravedlivé odplatě za její znásilnění a i o neodvratné smrti, která ukončí její trápení. Jiného charakteru je Tango (98), formálně vytříbený portrét španělského tance. Další Saurovy filmy se bohužel zatím nedočkaly oprávněného uvedení a publicity, jakou by si zasloužily.

kobejn