Peppermint frappé

...jak předělat ženu k obrazu svému (nebo-li kapitola z Příručky pro psychopaty: Vytvoř si svou vlastní barbie) - psychopat sice sladce psychopatický, ale na můj vkus až příliš úsměvný - a já se duševně nevyrovnaným postavám nerada směju, přijde mi to... zvláštní a tak nějak neuctivé (Hannibalovi jsem se taky nesmála!). Ale závěrečná scéna měl říz, to se musí nechat. (29.07.2012)

On ten film je skutečně velmi dobře natočený. A přirovnání k Bunuelovi je, myslím, naprosto na svém místě. Ale mám osobně s tímhle filmem trochu problém a to, že příběh je velmi předvídatelný, což se Saura ani nesnáží nějak zkomplikovávat (těžko říct, zda tomu tak bylo vždycky, nebo je to dílem času a "poučenějších diváků"). Každopádně oceňuji humor, kterého je ve filmu spousta, ač by film jistě fungoval i bez něj, a důraz na estetičnost, což tak nějak asi spojuje téma a formu v ten hezky jednolitý celek. (05.08.2012)

Kdybych předem nevěděl, že jde o film Carlose Saury, vsadil bych se o sud peprmintového frappé, že autorem je Luis Bunuel... Tento snímek je jiskřivým svědectvím, že posedlost jednou černobílou představou a láska k ní může mít v pravdě destruktivní vyvrcholení. V hlavní roli nevyzpytatelná a svůdná Geraldine Chaplin jako Elena a zdaleka ne tak atraktivní José Luis López Vázquez v roli konzervativního nábožensky založeného lékaře, pro kterého je právě Elena ztělesněním onoho přízraku. Kdo má rád Buńuelovy filmy, přijde si rozhodně na své! Mě tenhle snímek docela dostal, ale původně zamýšlených pět hvězdiček dám případně až po druhém zhlédnutí. (31.08.2006)

Hravá a neskutečně lehkonohá hříčka s Geraldine Chaplin v hlavní roli (respektive v hlavních rolích). Herecké obsazení většinou nevnímám jako klíčový element filmu, ale v tomto případě musím přiznat, že bez Geraldine by Peppermint Frappé bylo poloviční. Dekadentně hravé ladění filmu potlačuje morální přesah idey projekce a poté i „transplantace“ jak fyzických tak osobnostních vlastností z jedné ženy na druhou. Film tak působí osvobozujícím a nesvázaným dojmem. Na rozdíl od Doupěte zde také chybí sociální kritika a prostor je plně věnován oné zvrácené hře, kterou si lze pod Saurovým vedením výborně užít.[LFŠ 2012] (29.07.2012)

Peppermint frappé, to je trojí identifikace: muže, společnosti a lásky (vše ve španělských politicko-sociálních specifikách doby). Vzdání poklony Hitchcockově díle Vertigu a španělskému režisérskému mistrovi Luisovi Buñuelovi (narozen v Calandě) je nabíledni. Zmiňují se rovněž následky represí Francova režimu. Ta zřetelná postižení niter by tomu odpovídala, podobně je to s kontrastem místní/světový či s následky střetu tohoto kontrastu, s vypořádáním se sebou samým. V souvislosti s Francovou dobou se Saurovi podařilo představit ženské postavení za frankistického režimu: emancipace byla rouháním, ba dokonce herezí, ženin stav směl být závislý jen na otci nebo manželovi, jinými slovy žena měla mít své místo v domácnosti a být mužovou ozdobou, a to zejména úspěšných mužů (to ostatně vysvětluje také ty hrdinovy obsese). Film se natáčel ve starobylém a malebném městě Cuenca, kde žil Saurův starší bratr Antonio, a Calanda je vskutku proslavená frenetickým bubnováním na Velký pátek. Carlos Saura opět stvořil poezii zdeformovaného mužského nitra. Nejsilnější zbraní poezie jsou obrazy kameramana Luise Cuadrada, jejich kompoziční rozložení, a kontrasty, bohatství detailů, barvitost, stylově (snad až dokonale) naaranžované prostředí. Jsou příznakem a výrazem emočního rozpoložení. Niternost, vášeň a touhy jsou vyjeveny v hudebním toku Luise de Pabla. Deformace mužského vnitřního světa je identifikována, uchopena, rozervána a nakonec poražena skrze objekt té své vlastní posedlosti, neboť ve skutečnosti žena je vítězem situace (i přes nepochybné manipulování mužem). Hlavním objektem zájmu je Elena (pozoruhodná Geraldine Chaplin, rovněž v rolích pasivní zdravotní sestry Any a předmětu touhy bubenice z Calandy), "cizí", kosmopolitní element v provinčním světě. A tak vznikla představa, touha, posedlost. Fascinace živoucností a vášní, "cizokrajností" a zbožštěním. Hrdinou příběhu je Julián (velmi dobrý José Luis López Vázquez), úspěšný muž, radiolog s velmi soukromým životním radiem. Touha se však stane posedlostí a předmětem seberealizace za každou cenu. Důležitou, ale rovněž poslední zaznamenáníhodnou, postavou je Pablo (zajímavý Alfredo Mayo), Elenin choť a Juliánův přítel od dětského věku. Úspěšný muž má zde světáčtější povahu, a soupeření ho vlastně nikdy neopustilo. Peppermint frappé: alegorická podstata je obecná, estetické a poetické rozložení naopak uchvacující. Výjimečně zneklidňující pohled do vnitřního světa člověka. (23.09.2022)