Pláč pro banditu

Poměrně sirově natočený příběh skupiny banditů a především jejího vůdce ztělesněného vynikajícím F. Rabalem. Děj se odehrává na pozadí karlistických válek ve špaňělsku 19. století a do konfliktu mezi konzervativci a liberály se chtíc nechtíc zapojují i sami bandité. Epizodní roli kata si vtomto snímku zahrál Luis Buňuel. (27.06.2007)

Saurovo dobrodružné drama připomíná spíše balet než klasický historický film, ba lze říci, že předznamenává režisérovu pozdější baletní trilogii. Jednotlivé události citlivě zasazené do úchvatné krajiny zlyričťují písně a vše se poddává jakési ještě hlubší melodii a v nejrozmanitějších tanečních figurách se jednotí v podmanivé choreografii, jejíž pohybová souhra hmatá i po divácích. Vedle této originální stylizace, která primárně rozšiřuje národní dimenzi filmu, jsem rovněž ocenil výborné obsazení. Vedle charismatického Francisca Rabala září – jako vždy – skvělá Lea Massari, za jejíž mnohotvářnou tváří nikdy nepřestanu vidět všechny role, v nichž jsem ji viděl a které hrozí tu aktuální masku prolomit a identitu ztvárněné postavy zcela znejistit. (02.12.2021)

Aj Španieli mali vo svojej histórii svojho Jánošíka. Namiesto prepadávania však vyberal dane, označoval hory a územia za svoje a liezol na nervy kráľovi. Ani sa kráľovi nečudujem, mne svojou arogantnosťou a majetníckosťou liezol na nervy tiež. Plač pre takéhoto španielskeho banditu fakt nie je namieste. Zasadenie a lokácie sú zaujímavé, aj exteriérová kamera a širokouhlý obraz, ale príbehu chýba väčšia dramatičnosť. Snaží sa ju kompenzovať nekompromisnosťou a baladickosťou. Ventura v pre neho netypickej roli surového banditu sa dlho neohreje a tak všetko leží na pleciach hlavného hrdinu, ktorý však všetko nedokáže utiahnuť. Hlavne, keď na dobrodružnejší ráz je to miestami rozvleklé. (17.08.2021)

Pláč pro banditu je romantizovanou španělskou legendou o jednom z nejvíce proslavených banditů země. Historie banditismu sahá do starověku a nebyla vymezena hranicemi států a království. Andalusie byla pro tento druh živobytí přímo stvořena svou hornatou krajinou. Důvody byly především sociální, v 19. století, a zejména ve Španělsku, přibývaly ty politické (navíc bojovníci partyzánských bojů proti Napoleonovi neměli šanci dostat se do pravidelné španělské armády, ač o to usilovali). Pro Carlose Sauru měla legenda aktuální politický podtext, neboť jde též o boj mezi liberály a royalisty a o metody nedemokratické vládnoucí moci. Obrazy kameramana Juana Julia Baena jsou nadány poezií, a to jak ve vápencové krajině, tak v pohybech a živoucnosti jednotlivců a ve slovech a národních španělských atributech. Saurova adaptace se vcelku věrně drží historických skutečností a v rozpáleném iberském slunci odhaluje celou slávu a bídu doby, která byla rozpolcena mezi nadějí, tedy určitého dědictví občanské emancipace francouzské revoluce, a tradiční mocí, nekompromisní vůči jakékoli změně a k pozvednutí prostého člověka. Hrdinou romantizované legendy je José María Hinojosa Cobacho, zvaný El Tempranillo (dobrý Francisco Rabal), nová vůdcovská krev banditů. Má přirozenou autoritu, inovativní nápady, a do značné míry rovněž ušlechtilejší záměry a způsoby. Přesto však jde o nekončící extrémní dobrodružství. Hlavní ženskou postavou je zde María Jerónima (zajímavá Lea Massari), životní družka Josého Maríy. Příkoří minulá i ta současná jsou do určité míry vykoupena získaným postavením. Z dalších rolí: uprchlý politický vězeň a později též pravá ruka bandity Pedro Sánchez (Philippe Leroy), bývalý vůdce s nevybíravými způsoby El Lutos (Lino Ventura), jeden z nejvýraznějších členů bandy El Sotillo (Manuel Zarzo), stále věrný a starostlivý druh Josého Maríy Antonio (Fernando Sánchez Polack), či opatrnější z vůdců banditů El Lero (Antonio Prieto). Pláč pro banditu je filmovou romantizovanou legendou s politickým podtextem k tehdejší aktuální španělské době a stylovou filmovou poezií. (20.09.2022)

Nemienim vysvetľovať prečo ani sa ospravedlňovať za to, že ma Saurov film mimoriadne nudil. Každý, kto prečítal niekoľko mojich komentárov vie, že historické filmy sú mojou parketou iba ak v nich dominuje príbeh nad dejepisom. Ani dobrodružné filmy ma nebavia, pokiaľ mi pripomínajú jazdecko-šermiarske cvičenia. Takže z môjho pohľadu to nebol plač pre banditu, ale plač pre diváka. Ešteže mám v hlave vypínače, ktoré ma pri nadpriemernej nude uvedú do mikrospánku. Pripúšťam, že Španielom sa môžu Saurove filmy páčiť, ale to už nie je môj problém. Ja so Saurom končím. (26.11.2018)