Hajao Mijazaki

Animátor, scenárista, producent, režisér i autor komiksů Hajao Mijazaki se narodil 5. ledna 1941 v Tokiu. Jeho otec byl ředitelem firmy, která vyráběla součástky do japonských stíhaček Zero, a matka, jež byla pro Mijazakiho velkým vzorem, v době jeho dětství několik let bojovala s tuberkulózou. Obě tyto skutečnosti následně výrazně ovlivnili podobu jeho tvorby, ale než se k ní dostal, absolvoval tradiční kariérní cestu japonským animačním průmyslem.

Byť vystudoval obory politické vědy a ekonomie, od dětství tíhnul ke kresbě. V dubnu 1963 získal práci jako animátor fází pohybu u Tóei animéšon a o rok později se během práce na seriálu Ókami no šónen Ken (Vlčí chlapec Ken, 1963) seznámil s režisérem Isaem Takahatou. V roce 1971 společně přešli ke společnosti A Company, která zrovna vyvíjela animovaný seriál Lupin III, na jehož několika epizodách si v tandemu s Takahatou Mijazaki poprvé ozkoušel práci režiséra.

V nadcházejících letech spolupracovali mimo jiné také na legendárním německo-japonském seriálu Arupusu no šódžo Haidži (Heidi, děvčátko z Alp, 1974), během jehož vývoje Mijazaki kvůli rešerším navštívil Evropu, jež mu učarovala, což se projevilo na stylizaci prostředí jeho nadcházejících počinů. V roce 1978 dokončil první autorský projekt, televizní seriál Mirai šónen Konan (Conan, chlapec z budoucnosti) a o rok později vstoupil do kin jeho celovečerní debut Lupin III: Zámek Cagliostrů, příznačně koncipovaný jako mix stylu bondovek a francouzských dobrodružných komedií.
V nadcházejících letech se vedle televizních seriálů jako byla steampunková dobrodružná variace na dílo Arthura Conana Doylea Slovutný detektiv Holmes (Meitantei Hómuzu, 1982) vrátil ke své původní ambici kreslit komiksy. Ta se materializovala do epického projektu Naušika z Větrného údolí, jenž začal na pokračování vycházet v únoru 1982 a byl kvůli pauzám vynuceným jinými projekty dokončen v březnu 1992.

Již v začátcích si získal velkou oblibu u čtenářů, a tak Mijazakiho oslovil jeho editor Tošio Suzuki s nabídkou na celovečerní adaptaci, která vznikla v roce 1984 v režii Mijazakiho a podle jeho scénáře, produkčně zaštítěná Takahatou a Suzukim. Finanční úspěch snímku umožnil zmínění trojici tvůrců v roce 1985 založit vlastní animační studio, které dostalo název Ghibli – tento arabský výraz pro silný horký vítr, který vane ve Středomoří a Severní Africe, signalizoval předsevzetí, že společnost má přinést nový vítr do japonského animačního průmyslu, jež naplnila více než vrchovatě.

V nadcházejících letech pod její hlavičkou Mijazaki vytvořil devět celovečerních filmů, z nichž se 7 stalo nejnavštěvovanějšími filmy svého roku a 4 dodnes figurují v desítce nejvýdělečnějších filmů všech dob uvedených v Japonsku. Finanční úspěch, který Mijazakimu i všem projektům studia Ghbli zajistil absolutní tvůrčí svobodu a zázemí pro vytváření detailně propracované kreslené animace, v tomto případě stvrzuje, že kvalita a osobitost oslovují diváky více než kdejaký komerčně vykalkulovaný produkt.
Mijazakiho filmy namísto klišé přinášejí upřímně povznášející a okouzlující vyprávění o velkých dobrodružstvích ve fantaskních krajích a nacházejí krásu v každodenním světě kolem nás, nenásilně vybízejí k úctě vůči přírodě a harmonii s ní, pohlcují diváky bujnou obrazotvorností a dávají jim zakusit směs euforie a úžasu z létání, které Mijazakiho od dětství fascinuje.

Po uvedení svého nejosobnějšího snímku Zvedá se vítr (2013) ohlásil Mijazaki definitivní odchod do ústraní. Jeho působení v oblasti celovečerní animace dalo světu nevídaně pestré a při tom autorsky sevřené portfolio filmů, z nichž některé jsou více dětsky rozverné či epicky dobrodružné, jiné zase civilní až intimní nebo myšlenkově hutné, ale všechny bez rozdílu stejně uhrančivé, pohlcující a nezapomenutelné.

AČFK