Zaujímavosti (34)
- V knihe "Byla jsem šťastná" o svojich začiatkoch v Národnom divadle (1922/23): "Zkoušky bývaly často na Žofíne a v poledne, když jsme měli pauzu, jsme chodili k jednomu uzenáři, který byl blízko Národního divadla a jmenoval se Koula, na malé buřtíčky, známé pod jménem "kouláčky". Byly znamenité. K Žofínu se váže i další vzpomínka. Eduard Kohout měl přítele, hezkého hocha, který na něj často čekával. Seznámili jsme se a našli v sobě zalíbení. Chodili jsme po Žofíně na procházky, obyčejně jsme se drželi za ruce a musím říci, že to pro mne bylo to nejvyšší blaho. Dnes, když na to pomyslím a porovnávám to s dnešní mládeží, myslím si, o co oni vlastně přijdou. Vždy začínají koncem, chtějí míti všechno. Ale věřte, pro nás bylo všem míti vedle sebe někoho, koho jsme měli rádi, kdo se nám líbil. Po ničem jsme netoužili - to nám stačilo." (Šuplík)
- V knihe "Byla jsem šťastná" o svojich začiatkoch v Národnom divadle (1922/23): "Mimo povinnosti eléva jsem hrála v různých amatérských představeních a vůbec, kde se co naskytlo. A tu mne vyzval Hugo Haas, abych s ním hrála v Rokoku, to bylo v Lucerně, "Milenku pana ministra". Bylo to moc zábavné, ale stále jsem myslela i na zpěv. Nevynechala jsem žádnou příležitost slyšet i v tomto oboru největší umělce. V červnu a v červenci 1923 pořádala Česká obec sokolská na Vyšehradě "Nastolení Libušino" s Emou Destinnovou, Theodorem Schützem, Jiřím Humlem a Otakarem Chmelem. Můj otec při tom byl činný jako důležitá osobnost Sokola. Jednou si dodal odvahy, šel k Emě Destinnové a svěřil se jí, že má dceru, která nemyslí na nic jiného, než na zpěv. Poprosil ji, zda by si mne poslechla, k čemuž ona laskavě svolila." (Šuplík)
- Janko Blaho o nej: "Bolo úchvatné, koľko výrazu a citu vložila do svojho lyrického hlasu. Na javisku vyžarovala z nej určitá stratosférická nadpozemskosť. Jej prirodzená vôňa bola taká dráždivá, že mnohých partnerov šokovala. Spieval som s ňou v Predanej neveste (Smetana), Traviate (Verdi), Bohéme (Puccini), v Dvoch vdovách (Smetana), a v Madame Butterfly (Puccini)." (Šuplík)
České pěvkyně v Americe (2001)
- Komponovaný večer Čeští muzikanti v Americe představil úspěchy skladatelů, instrumentalistů a zpěváků především v USA. Kromě již natočených dokumentů Dvořák a Amerika a novince Návrat Karla Husy představili v dokumentu České pěvkyně v Americe úspěchy E. Destinnové, J. Novotné, L. Dvořákové. (NinadeL)
Haló, hudba (1999)
- V 76. díle věnovaném Jarmile Novotné, se objevují ukázky z filmů: Požár v opeře (1930), Frasquita (1934) a Poznamenaní (1948). (NinadeL)
Haló, hudba (1999)
- V 76. díle zpívá Jarmila Novotná směs lidové a vážné hudby - Lásko, Bože, Lásko, Smetanovu Prodanou nevěstu, Rusalku, Fibichův Poem, Teče voda, teče, Zdálo se mi, má panenko, Kálmánovu Čardášovou princeznu, Lehárovu Frasquitu a Hajej můj andílku. (NinadeL)
Slavné hlasy opery Národního divadla (1984)
- Součástí epizody o Jarmile Novotné je vzpomínka této umělkyně u příležitosti výročí ND v listopadu 1984. (NinadeL)
Tři spory - Spor herečky Kvapilové (1982)
- Citovaná hra Jaroslava Kvapila Oblaka byla hrána na Národním divadle celkem třikrát, poprvé s Hanou Kvapilovou (1903-1904), podruhé se Zdenkou Rydlovou (1918-1920) a potřetí s Boženou Půlpánovou (1938). Mezitím byla hra zfilmována jako Skřivánčí píseň (1933) s Jarmilou Novotnou. (NinadeL)
Hans Brinker and the Silver Skates (1958)
- Jarmila Novotná ve své knize Byla jsem šťastná vzpomíná: "Nemohla jsem s ním hned jeti do Vídně, protože jsem měla ještě jedno vystoupení v televizi. Byla to známá dětská pohádka o Hansi Brinkerovi a já hrála Hansovu matku. Tub Hunter, velmi populární zpěvák a herec, hrál hlavní úlohu a režisérem byl Sidney Lumet. Byla to dost komplikovaná hra se spoustou scén na bruslích. Hrál s námi též bývalý světový a olympijský vítěz v krasobruslení Dick Button, který na bruslích pochopitelně exceloval. Hugh Martin pro mne a pro Tuba Huntera napsal několik pěkných písní, ale zpívala jsem zde i českou ukolébavku Hajej můj andílku. Byla to jedna z nejhezčích televizních inscenací." (NinadeL)
The Great Waltz (1955)
- Jarmila Novotná ve své knize Byla jsem šťastná vzpomíná: "Vlastně jsem byla pozvána ředitelem Opery na její otevření už před rokem, 5. listopadu 1955, ale bohužel jsem tehdy nemohla přijeti, jelikož jsem v ten večer zpívala v New Yorku v Liebmanově televizní inscenaci Velkého valčíku." (NinadeL)
Líbej mě Katko (1953)
- Cole Porter původní počítal s účastí Jarmily Novotné, ale ta nikdy nehrála ani v původním představení, ani v této filmové verzi. (NinadeL)
Hoffmannovy povídky (1951)
- Slavnou árii Olympie nazpívala také Jarmila Novotná v češtině a němčině pro film Požár v opeře (1930). (NinadeL)
Velký Caruso (1951)
-
Jarmila Novotná ve své knize Byla jsem šťastná vzpomíná: "Squires připravil velkou publicitu a při mém příjezdu do Los Angeles čekaly hordy fotografů. S fotografiemi v novinách a časopisech se vyrojila pozvání ze všech stran. Začalo to tím, že Charles Brackett, producent, které jsem potkala u Cola Portera, pořádal večeři, na níž se mnou byli přítomni Zsa Zsa Gabor, Clark Gable, Peter Rathvon, Sophie Tucker, Ethel Barrymore, Joseph Cotten, francouzský ministr Paul Reynaud a jiní. A tak to bylo každý den. L. B. Mayer mne pozval na oběd do studia a řekl, že plánuje hudební film, ve kterém by pro mne měl úlohu. Jednalo se o film The Great Caruso podle scénáře Sonyi Levienové a Williama Ludwiga s Mario Lanzou, Ann Blyth a Dorothy Kirsten; režii vedl Richard Thorpe a producentem byl Joe Pasternak. Příprava pro tento film měla trvat ještě nějaký čas, čemuž jsem byla ráda, protože mne zajímal a měla jsem různá jiná angažmá.
Konečně začala práce na filmu The Great Caruso. Představitel titulního hrdiny – Mario Lanza – byl neobyčejně příjemný a veselý a měl výjimečně krásný hlas. Všechno zpívání se zaznamenávalo playbackem, což se ukázalo jako moudré, neboť zpěvu zde bylo opravdu mnoho. Spolu s Lanzou jsme měli zpívat dueto z druhého jednání Rigoletta. Než k tomu došlo, nahrával canzonu La donna è mobile, ale jak to bývá, musel ji několikrát opakovat. Když jsme pak poprvé zazpívali náš duet, byl už úplně vyčerpaný a odmítl dále zpívat. Jednoduše odešel ze studia. Všichni byli zděšeni, jelikož nahrávací frekvence s plným orchestrem je velmi drahá. Lanzův sekretář se snažil, jak mohl, ale bez výsledku. Tak jsme zaháleli, dokud se po dvou hodinách Lanza znovu neobjevil, úplně osvěžen a pln chuti do společného zpěvu. Mario byl opravdu roztomilý člověk a s touto jedinou, ale pochopitelnou výjimkou se s ním výborně spolupracovalo. Jednou, když se mnou přišly do studia děti, navrhl, abychom se na památku dali všichni společně vyfotografovat. To bylo od něho moc milé. Později dával mnoho koncertů, byl jimi přetížen, neubránil se alkoholu, a ten se pak stal příčinou jeho konce. Pití je kletba a má bohužel tolik obětí. Byla veliká škoda, že musel zemřít tak mladý.
Jarmilka chodila často se mnou do studia a L. B. Mayer jednou navrhl, aby také na zkoušku filmovala. Měla připravit malou scénu. Všem se velmi líbila, ale přece se nikdy k filmu nedala." (NinadeL)
Poznamenaní (1948)
- Po natočení filmu napsal Montgomery Clift (Ralph Stevenson) dopis Jarmile Novotné (Hana Malíková), kde jí vyznává svůj obdiv a lásku k ní. Celý dopis ocitovala Novotná ve své biografii. (lucascus)
Poznamenaní (1948)
- Krátce před smrtí Ivana Jandla (Karel Malík) se s ním ještě sešla Jarmila Novotná (Hana Malíková), aby zavzpomínali na staré časy. (lucascus)
Tak končí naše noc (1941)
- V roce 1940 scénář pro tento film odmítla Jarmila Novotná. (NinadeL)
Kozák a slavík (1935)
-
Jarmila Novotná ve své knize Byla jsem šťastná vzpomíná: "Když jsem se 5. října (1934) vrátila domů, byla jsem pevně rozhodnuta, že už nepřijmu žádnou nabídku. To se ovšem lehčeji řekne, než udělá. Jelikož Frasquita se hrála ve vyprodaných biografech, tatáž společnost (Atlantis) mne žádala, abychom hned začli filmovat nový film Kozák a slavík. Po dlouhých vyjednáváních jsem přislíbila, ale s podmínkou, že nezačnu dřív než v prosinci, protože jsem nechtěla přijít o krásný podzim na venkově. A tak jsem měla konečně trochu klidu.
Filmování Kozáka a slavíka začalo v ateliérech ve Vídni. Byl to komplikovaný kriminální film, ale velmi zábavný. Po ukončení interiérů jsme všichni odjeli do Řecka a Egypta. byla to báječná příležitost poznati tyto historické země. Jiří byl se mnou a využili jsme každou volnou chvilku, abychom si prohlédli musea, Parthenon, který na nás udělal ohromný dojem, a celou Akropolis - dokonalost v rozměru a kráse. Navštívili jsme i Mykény, kde jsme stanuli v ložnici mytické Elektry, na místě, kde byl zavražděn Agamemnon.
Pyramidy byly dílem scenérie našeho filmu. Jelikož se odbýval v opravdové poušti, jezdili jsme na oslíčcích nebo na velbloudech. Jednou nás tu překvapila písečná bouře. Co to je, to si nikdo nedovede představit – není tomu kam uniknout. Oči, nos, ústa, vše je rázem plné písku. A co bylo ještě horší, ve vteřině byly k nepotřebě filmové kamery a musely se dát vyčistit. To trvalo několik dní. Této pauzy jsem s Jiřím využila k cestě do Luxoru, Théb a Karnaku. Chloubou Luxoru a Karnaku jsou chrámy pojmenované po těchto dvou městech, která byla za dávných časů spojena v jedno, kde žil více než milión obyvatel. Tyto chrámy je nejlépe vidět v různých hodinách, aby tím vyniklo bohatství jejich barev a aby člověk viděl, proč Egypťané uctívali slunce, boha Amona – Ra, jako slunečního boha, krále bohů. Také stojí za to vidět luxorské museum. Mně se nejvíc líbily hlavy Achnatona – Amenhotepa IV., který nejenom že dal Egypťanům pojem jednoho boha Atona, ale též nový styl umění, nezávislý na strnulých tradicích jeho předchůdců. A ještě jedna vzpomínka: Na každém schodě chrámu stál kouzelník s hadem, který se musel vzpřímit s hlavou vzhůru – hady jsem pak viděla i ve snu.
Po pískové bouři a opravě kamer jsme film šťastně dokončili. Druhým protagonistou byl Ivan Petrović a režisérem Phil Jutzi. Všichni jsme se rozloučili a já s Jiřím jsme se na cestě domů zastavili v Benátkách, kde nás překvapil sníh. Byl to nezvyklý, ale překrásný pohled." (NinadeL)
Frasquita (1934)
-
Jarmila Novotná ve své knize Byla jsem šťastná vzpomíná: "Filmová společnost Atlantis povzbuzena velkým úspěchem Guiditty přišla s nápadem zfilmovat jinou Lehárovu operetu, Frasquitu. Velmi stáli o to, abych hrála hlavní roli. Libreto se mi líbilo a nabídku jsem přijala. Filmování začalo v červnu 1934. Některé záběry byly točeny ve filmových ateliérech ve Vídni a tam se také připravovaly zvukové snímky, které jako dirigent řídil sám Lehár. Pak celý štáb odjel do Dubrovníku v Jugoslávii. Tenokráte mohl jet se mnou Jiří, což bylo příjemné. Mými partnery byli Heinz Hans Bollmann, Heinz Rühmann a Hans Moser. Film režíroval Karel Lamač. Mnohdy to nebylo ani trochu snadné. Jedna scéna byla filmována na lodi z jiné lodě. Než se stačilo všechno připravit, moře se silně rozbouřilo a lodě se hrozně kymácely. Nejhorší při tom bylo, že jsem se musela dívat přímo do kamery, která mi tančila před očima, a udělalo se mi špatně. Nezbylo, než filmování přerušit, nemohla jsem dále. Opakovali jsme to příští den, díky Bohu bez vln. Film pak byl dokončen ve Vídni. Dodnes mne velmi těší, když se dozvídám od známých z Vídně, že se tam Frasquita ještě občas promítá.
Hned na to jsem dostala od Lehára následující dopis:
Velevážená milostivá paní,
odpusťte, že Vám posílám tuto fotografii, chtěl bych se Vám připomenout. Po našem návratu z Dalmacie jsem marně čekal na Vaše zavolání. Ale premiéra Frasquity bude ve čtvrtek v kinu Busch a píší, že budete přítomna. Je to pravda? Bych bych nesmírně rád,
Váš oddaný Franz Lehár." (NinadeL)
Hudba srdcí (1934)
- Štefan Hoza vo svojej knihe "Ja svoje srdce dám" spomína: "S ďalším návrhom sa ozval režisér Innemann, že práve dokončieva 'veliký film s Jarmilou Novotnou a jako protějšek chtěl bych vytvořiti veliký film s Vámi'. Pozval ma do Prahy a na Barrandove mi premietol film s Jarmilou Novotnou, ktorým aj ona, 'hlavně zvukovým příjmem byla nadšena'. Film ma prekvapil, lebo árie zneli naozaj krásne. Na jar roku 1934 sa ozvala A-B akciová filmová spoločnosť z Barrandova a Beda Heller film ako spoločné produkcie, že mi posielajú libreto, ktorého dej sa odohráva v umeleckom prostredí. Námet bol od Quida E. Kujala a H. Wintera pod pracovným názvom Svet umelcov, ktorý sa neskôr zmenil na Hudbu srdcí. Štrnásteho apríla 1934 som podpísal svoju prvú skutočnú filmovú zmluvu, podľa ktorej som bol povinný účinkovať v hlavnej úlohe svetového tenoristu Štefana Urbanca spolu s husľovou virtuózkou Bedřiškou Seidlovou, vtedy poslucháčkou husľovej triedy Jindřicha Felda na pražskom konzervatóriu. Réžiu mal Svatopluk Innemann, kameramanom bol Václav Vích, hudbu skomponoval Josef Kumok, texty piesní a dialógov napísal O. Hanuš. Hlavnú áriovú pieseň 'V srdci mojom lásky rudý kvet' som spieval vo filme so sprievodom Českej filharmónie, ktorú dirigoval Jindřich Feld, po slovensky v preklade básnika Janka Smreka. Dej filmu umiestnili scenáristi do starej Prahy, do Písku a do Tatier, kde som pod Veľkým vodopádom spieval vo voľnej prírode zbojnícku pieseň 'Hej, hore háj...'. Väčšia časť tatranských scén sa odohrávala na Štrbskom plese, priamo na jazere a na verande hotela Hviezdoslav. Premiéra filmu bola v Prahe 18. septembra 1934 v kine Fenix. Nezúčastnil som sa jej pre nachladnutie, tým viac ma potešil telegram: 'Za Vaší nepřítomnosti předveden film Hudba srdcí. Ohromný úspěch pro Vás a pro mne. Díky Vám. Beda Heller.' Dňa 12. októbra bola premiéra v Bratislave vo vtedy najväčšom kine Reduta a v kine s najlepšou aparatúrou - Metropol. Ani dnes, po toľkých rokoch nezatajujem, že to nebola náhoda, ale úmysel, že som naše Tatry s ich perlou Štrbským plesom a s ďalšou prírodnou krásou, vodopádom Skok žiadal uplatniť v tomto filme. A myslím si, že sa zaskveli v plnej kráse nie náhodne, ale pevne zakomponované v deji. Film Hudba sŕdc mal veľký úspech i v Nemecku. Berlínska spoločnosť Titanic Film ho synchronizovala. Beda Heller potom film predal do viacerých štátov - Bulharska, Maďarska, Juhoslávie a Poľska. Filmové libreto Q. E. Kujala ešte toho istého roku spracoval autor dievčenských a ľúbostných románov Josef Roden na rozsiahlu románovú fresku, ktorá týždenne vychádzala v časopise 'Pražský ilustrovaný zpravodaj'. Z filmu sa väčšia časť fotografií upotrebila na ilustrácie, čo ešte viac prispelo k jeho i mojej popularite najmä na českom a slovenskom vidieku. Ešte počas premietania filmu v Nemecku dostal som ponuku od Titanic Filmu hrať v nemeckom filme. Radi by boli nakrútili film s námetom, ktorý by sa odohrával na Slovensku s viacerými slovenskými hercami. Tatry urobili na nich veľký dojem, tobôž keď som im rozprával o iných horstvách na Slovensku. Nakoniec z filmovania zišlo pre vnútornú reorganizáciu spoločnosti..." (Šuplík)
La Dernière Valse (1934)
- Jarmila Novotná ve své knize Byla jsem šťastná vzpomíná: "Pak jsem musela jet do Paříže natáčet francouzský film Poslední valčík, obohacený velmi pěknou hudbou Oscara Strause. Zpívala jsem v něm několik rozverných písní a moc mě to bavilo. Dělali jsme nejen francouzskou, ale též anglickou verzi a pobyla jsem tam celé dva měsíce. Měla jsem s sebou Jiřího neteř Trixy. Režisérem byl Leo Mittler a mým partnerem Jean Martinelli z Comédie Française. Prováděl mě po Paříži, ale také tam byl velmi často Jiří a viděli jsme pěkná představení v Opeře i v Comédie Française. Bylo to krásné, ale cítila jsem, že film není pro mne to pravé." (NinadeL)
Súvisiace novinky
2. ročník Festivalu Jarmily Novotné
04.09.2013
Programy pro děti, přednášky, rozšířenou výstavu, dokumentární film, premiéru, koncert v liteňském kostele i vlastní operní produkci – na to vše láká návštěvníky 2. ročník Festivalu Jarmily Novotné,… (viac)
Hosť
| Relácie | |
|---|---|
| 2013 |
Události v kultuře |
| 2009 |
Terra musica |
| 2000 |
Domácí štěstí |
| 1999 |
Haló, hudba |
| 1993 |
Kalendárium |
| 1991 |
Album |
Jarmila Novotná |
|
| 1984 |
Slavné hlasy opery Národního divadla |
| 1977 |
Live from the Metropolitan Opera |
| 1950 |
The Colgate Comedy Hour |
| 1948 |
Toast of the Town |
Herečka
| Filmy | |
|---|---|
| 1958 |
Hans Brinker and the Silver Skates (TV film) |
| 1955 |
The Great Waltz (TV film) |
| 1951 |
Velký Caruso |
| 1948 |
Poznamenaní |
| 1935 |
Kozák a slavík |
| 1934 |
Frasquita |
La Dernière Valse |
|
The Last Waltz |
|
| 1933 |
Noc velké lásky |
Skřivánčí píseň |
|
| 1932 |
Prodaná nevěsta |
| 1931 |
Žebravý student |
| 1930 |
Požár v opeře |
| 1925 |
Vyznavači slunce |
| Seriály | |
|---|---|
| 1954 |
Justice |
The Elgin Hour |
|
| 1952 |
Omnibus |
| 1951 |
Hallmark Hall of Fame |
| 1950 |
Armstrong Circle Theatre |
| 1948 |
Studio One |
| Dokumentárne | |
|---|---|
| 2023 |
Hana Podolská, legenda české módy (TV film) - a.z. |
| 2019 |
Národní divadlo: Mýtus a realita (seriál) - a.z. |
Divadlo sobě, divadlo národu - a.z. (E02) |
|
| 2014 |
Pocta Jarmile Novotné (koncert) - a.z. |
| 2007 |
Vzpomínka na Jarmilu Novotnou (TV film) - a.z. |
| 2003 |
Hudební toulky s Ladislavem Smoljakem (seriál) - a.z. |
| 2002 |
Nepolapitelný motýl - a.z. |
| 2001 |
České pěvkyně v Americe (TV film) - a.z. |
| 1993 |
Vzpomínky - Dr. Karel Steinbach (TV film) |
| 1992 |
Poslední setkání s Jarmilou Novotnou |
| 1991 |
Memoáry paní J. N. (TV film) |
| 1990 |
Vox humana (TV film) |
| 1989 |
Jarmila Novotná |
| 1988 |
Jarmila Novotna im Gespräch mit Marcel Prawy (TV film) |
| 1985 |
Toscanini: The Maestro |
| 1973 |
Der große Zauberer - Max Reinhardt (TV film) |
| 1970 |
Úsměvy a slzí třpyt (TV film) |
| 1932 |
Film über Dreharbeiten zu "Die verkaufte Braut" |
| Krátkometrážny | |
|---|---|
| 1949 |
Die Stimme Österreichs |
Súvisiace novinky
2. ročník Festivalu Jarmily Novotné
04.09.2013
Programy pro děti, přednášky, rozšířenou výstavu, dokumentární film, premiéru, koncert v liteňském kostele i vlastní operní produkci – na to vše láká návštěvníky 2. ročník Festivalu Jarmily Novotné,… (viac)