Réžia:
Svatopluk InnemannScenár:
Quido E. KujalKamera:
Václav VíchHudba:
Josef KumokHrajú:
Štefan Hoza, Bedřiška Seidlová, Otto Rubík, Karel Jičínský, Jaroslav Průcha, Ludvík Veverka, Alena Frimlová, Ela Šárková, František Paul, Antonín Holzinger (viac)Obsahy(1)
Nadaná houslistka Milada Bendlová končí studia na konzervatoři a díky finanční podpoře houslařského mistra Strady může pokračovat ve studiu u profesora Ševčíka v Písku. Stradův syn Karel Miladu miluje a odloučení ho trápí. Profesor Ševčík je Miladiným uměním nadšen. Na jeho doporučení ji přijme impresário Benoni, který pořádá světové turné. Milada vystupuje se slavným tenoristou Štěpánem Urbancem. Oba mají obrovský úspěch. Pěvec je obletován ženami, chce však získat Miladino srdce. Vezme ji proto do svého rodiště ve Vysokých Tatrách. Benoni z reklamních důvodů veřejně oznámí jejich zasnoubení. Oba umělci jsou tím zaskočeni, Urbanec je navíc pronásledován žárlivou milenkou Věrou Madenovou. Žárlí i Karel, ale nakonec se s Miladou usmíří a na důkaz lásky přijde na její koncert. Nečekaně se tam však objeví i Věra a uprostřed představení Miladu postřelí... (ČSFD)
(viac)Recenzie (4)
Struny houslí rozehrávají další kapesníkový melodram, který je v tomto případě zároveň cenným zachycením soudobé hudební kultury (jinak řečeno: Bedřiška Seidlová jako houslistka fascinující, jako herečka naprosto otřesná; totéž platí o Štefanu Hozovi s překrásným tenorovým hlasem). Ona proklamovaná mezinárodní sláva je ve skutečnosti jen víceméně zdvořilostní zatleskání v Berlíně, bůhví proč a bůhví nad čím. ()
Hudba srdcí je pozoruhodný film třeba v tom, že nás zavede i do zahraničí a takové záběry si do snímku vypůjčí a použije. Bohužel se na něm zřetelně podepsal zub času. Řada dialogů je špatně slyšet, některé scény jsou přerušené a působí chybným střihem. Scény jsou za sebou podivně poskládány, takže film jako takový nepůsobí uceleným dojmem. Mnohem zajímavější je filmový debut Svatopluka Beneše a svůj první natáčecí rok zažila i Věra Ferbasová. ()
Česko-slovenská jazyková verze premiérou na CSFilmu 16. 2. 2009. Právě Štefan Hoza z Národního v Bratislavě mluví slovensky, jinak všichni ostatní herci (z Národního i Velké a Malé operety v Praze) česky. ()
Jeden z nepříliš známých a významných filmů ale o to více od významnějšího režiséra. Viz např. "Muži v offsidu" či "Před maturitou". Film v sobě mj. skrývá nádherné záběry na prostředí tehdejších Vysokých Tater, přesněji na Štrbské pleso, zajde ale i nedaleko za naše hranice přesněji do Vídně a dál pak třeba ještě do Londýna ale nevynechá ani rodnou Prahu, Hradčany, Staré zámecké schody apod. Hlavní roli ve filmu ztvárnil pro film nepříliš známý slovenský operní a operetní zpěvák a textař Štěpán Hoza (spíše aktivní na divadle) který dostal příležitost ještě ve filmu "Polská krev", ze stejného roku, kde hrál hraběte Baranskýho. Jeho další osudy však nejsou všeobecně známi. Zemřel co jsem se dozvěděl ale až roku 1982. Ve filmu nehráli až zas tak zajímavý nebo tehdy populární herci, zvučných jmen. Snad až na předního člena ND Jaroslava Průchu (prof. O. Ševčík). O Opravdu malých rolích Ferbasové (lovkyně autogramů) nebo mladého studenta Beneše pro kterého to byl vůbec debut před kamerou se nemá cenu z hlediska přínosu nějak moc zmiňovat. Film je vlastně takovým melodramatickým příběhem o komplikovaných milostných vztazích, lásce, umění a žárlivosti. V hl roli malíře Karla se objevil O. Rubík a mladou houslistku Miladu si zahrála, Bedřiška Seidlová, známá houslová virtuoska kterou ztvárnila i ve filmu a pro kterou to byl jen jediný filmový zásah do černého. Součástí filmu-děje, jsou i scény z mezinárodní houslové školy profesora Ševčíka v Písku. Zároveň tehdejší světová premiéra filmu se uskutečnila právě v tomto městě. NFA mimojiné archivuje také německy namluvenou kopii. ()
Zaujímavosti (8)
- Film sa natáčal v Prahe, Písku, v Tatrách a na Štrbském plese. (Raccoon.city)
- Štefan Hoza vo svojej knihe "Ja svoje srdce dám" spomína: "S ďalším návrhom sa ozval režisér Innemann, že práve dokončieva 'veliký film s Jarmilou Novotnou a jako protějšek chtěl bych vytvořiti veliký film s Vámi'. Pozval ma do Prahy a na Barrandove mi premietol film s Jarmilou Novotnou, ktorým aj ona, 'hlavně zvukovým příjmem byla nadšena'. Film ma prekvapil, lebo árie zneli naozaj krásne. Na jar roku 1934 sa ozvala A-B akciová filmová spoločnosť z Barrandova a Beda Heller film ako spoločné produkcie, že mi posielajú libreto, ktorého dej sa odohráva v umeleckom prostredí. Námet bol od Quida E. Kujala a H. Wintera pod pracovným názvom Svet umelcov, ktorý sa neskôr zmenil na Hudbu srdcí. Štrnásteho apríla 1934 som podpísal svoju prvú skutočnú filmovú zmluvu, podľa ktorej som bol povinný účinkovať v hlavnej úlohe svetového tenoristu Štefana Urbanca spolu s husľovou virtuózkou Bedřiškou Seidlovou, vtedy poslucháčkou husľovej triedy Jindřicha Felda na pražskom konzervatóriu. Réžiu mal Svatopluk Innemann, kameramanom bol Václav Vích, hudbu skomponoval Josef Kumok, texty piesní a dialógov napísal O. Hanuš. Hlavnú áriovú pieseň 'V srdci mojom lásky rudý kvet' som spieval vo filme so sprievodom Českej filharmónie, ktorú dirigoval Jindřich Feld, po slovensky v preklade básnika Janka Smreka. Dej filmu umiestnili scenáristi do starej Prahy, do Písku a do Tatier, kde som pod Veľkým vodopádom spieval vo voľnej prírode zbojnícku pieseň 'Hej, hore háj...'. Väčšia časť tatranských scén sa odohrávala na Štrbskom plese, priamo na jazere a na verande hotela Hviezdoslav. Premiéra filmu bola v Prahe 18. septembra 1934 v kine Fenix. Nezúčastnil som sa jej pre nachladnutie, tým viac ma potešil telegram: 'Za Vaší nepřítomnosti předveden film Hudba srdcí. Ohromný úspěch pro Vás a pro mne. Díky Vám. Beda Heller.' Dňa 12. októbra bola premiéra v Bratislave vo vtedy najväčšom kine Reduta a v kine s najlepšou aparatúrou - Metropol. Ani dnes, po toľkých rokoch nezatajujem, že to nebola náhoda, ale úmysel, že som naše Tatry s ich perlou Štrbským plesom a s ďalšou prírodnou krásou, vodopádom Skok žiadal uplatniť v tomto filme. A myslím si, že sa zaskveli v plnej kráse nie náhodne, ale pevne zakomponované v deji. Film Hudba sŕdc mal veľký úspech i v Nemecku. Berlínska spoločnosť Titanic Film ho synchronizovala. Beda Heller potom film predal do viacerých štátov - Bulharska, Maďarska, Juhoslávie a Poľska. Filmové libreto Q. E. Kujala ešte toho istého roku spracoval autor dievčenských a ľúbostných románov Josef Roden na rozsiahlu románovú fresku, ktorá týždenne vychádzala v časopise 'Pražský ilustrovaný zpravodaj'. Z filmu sa väčšia časť fotografií upotrebila na ilustrácie, čo ešte viac prispelo k jeho i mojej popularite najmä na českom a slovenskom vidieku. Ešte počas premietania filmu v Nemecku dostal som ponuku od Titanic Filmu hrať v nemeckom filme. Radi by boli nakrútili film s námetom, ktorý by sa odohrával na Slovensku s viacerými slovenskými hercami. Tatry urobili na nich veľký dojem, tobôž keď som im rozprával o iných horstvách na Slovensku. Nakoniec z filmovania zišlo pre vnútornú reorganizáciu spoločnosti..." (Šuplík)
- NFA archivuje německy namluvenou kopii KK-N 2317,5 m. (ČSFD)
Reklama