Poznamenaní

Práve som "docestovala v čase" a moje dojmy sú hlboké, pozitívne, milé... Veľmi príjemný film - aj keď z inej doby, povojnovej (zaujímavé autentické zábery), ale je plný nádeje, pochopenia, lásky..! Malý Jandl hral vynikajúco (zaslúžený Oscar!), a vychutnala som si aj Jarmilu Novotnú, výnimočnú a v Čechách, žiaľ, nedocenenú opernú speváčku (počínajúc už hneď úvodným "Aby nás Pán Buh miloval, miloval.....) a k tomu kvalitná Zinnemannova réžia...Áno, maximum! (02.09.2013)

Hodnotím vysoko hlavně vzhledem k době vzniku filmu. Tehdy byly ještě rány hodně rozjitřené a na příběhu válkou rozdělených a hledajících se rodin je to vidět. Montgomery Clift hraje amerického vojáka, který objeví - zachrání - chytí chlapce, který utekl z centra pro děti dovezené z koncentračních táborů. Naučí ho anglicky a chce si ho odvézt s sebou do USA. Chlapec dříve vůbec nekomunikoval, nepamatuje si nic z minulosti a nezná ani své jméno. Takových dětí, které si prošly peklem války, bylo hodně. Jejich přeživší rodiče je často marně a dlouhé měsíce hledali na různých místech Evropy. Pěkný a dojemný film. (27.06.2017)

Moje babička těsně po válce pracovala coby vychovatelka v akci Přemysla Pittra ,,Zámky" na zámku Štiřín. Spoustu takových ,,poznamenaných" dětí měla na strarost a stala se jim jim druhou maminkou. Dodnes jí tak při návštěvách z Izraele ty děti (dnes už staří lidé) oslovují.... Snad proto mne tento film velmi zasáhl i po tak dlouhé době. U něj si člověk obzvlášť uvědomuje zlo a zvěrstva napáchaná Němci na těch nejmenších . ---- Kolik dětí už nikdy nevidělo své rodiče...... Kolik rodin bylo rozprášeno a navždy ztraceno.... . Kolik dětí v hrůzách vyhlazovacích táborů pokud mělo štěstí a přežilo zapomnělo svoji rodnou řeč a už se se svými nejbližšími co přežili nikdy nesetkalo.......Strašné! Opravdu hrozné ! Doporučuji vidět. * * * * (18.08.2011)

Viděla jsem tenhle film už poněkolikáté a ani tentokrát jsem se neubránila dojetí. Hluboce lidský příběh matky hledající po návratu z koncentračního tábora svého syna je natočen v americké okupační zóně Německa a sutiny německých měst mu tvoří hrůzné, autentické kulisy! Na některé scény není možné se dívat bez pohnutí: zástupy vystrašených dětí, které prošly utrpením války a koncentračních táborů, jejich nedětské, monotónní výpovědi o tom, kdo jsou a co zažily, ale stejně tak i mlčení hlavního hrdiny, malého Karlíka, který stále dokola vyděšeně opakuje jedinou větu „Ich weiss nicht!"! Dojemná je i scéna, v níž se malý chlapec ptá svého amerického přítele „co je „matka"?, mlhavě se rozpomíná na chvíle, kdy ho odloučili od jeho maminky, a utíká ji hledat. Výborný Ivan Jandl v hlavní dětské roli! Škoda jen, že mu Oskar, nejvyšší filmová pocta, moc štěstí v komunistickém Československu nepřinesl! Pro mne je film zajímavý i osobností paní Jarmily Novotné, kterou jsem poznala po r. 1989 v Litni u Berouna. Přijela ze Spojených států, kde po únorovém puči našla se svou rodinou nový domov. Až do vysokého věku si uchovala svůj půvab a šarm. Její nádherný soprán ve filmu také dvakrát zazní. (18.09.2013)

Ve své době jistě milé pohlazení po válkou zdeptané duši. Také dnes však velice dojemný příběh, jenž si zaslouží být viděn a oceňován již pro svou vysokou míru realističnosti. Vždyť první minuty jako by byly vyňaty z nějakého dobového dokumentu. Odpovídá tomu komentář i věrohodnost prostředí, ve kterém se natáčelo (nechybí ani pár záběrů z tehdejší Prahy). Zhruba v třetině začíná film inklinovat spíše k jemně nasládlému příběhu o přátelství, ale ani na okamžik se nestane natolik sladkým, aby skolil třeba i méně tužené diabetiky. Zásluhu na tom má Montgomery Clift v roli amerického vojáka s dobrým srdcem, kterého jsem zatím v žádném filmu neshledával natolik snesinelným, a také neustálé připomínání hrůz koncentračních táborů. A to zpravidla nikterak explicitní formou. Jde spíše o drobné náznaky, jejichž působivost je umocněna záběrem na nevinnou, avšak poznamenanou dětskou tvář. Poznamenaní - český překlad je v tomto případě myslím zcela přesný a vystihuje jeden z nejvážnějších problémů spojených s poválečným obdobím. Teprve při zjištění, jak těžko zapomínali přímí účastníci, vyvstává na povrch děsivost skutečnosti, jak snadno zapomněli (a nadále zapomínají) mnozí jejich potomci. Na Poznamenaných je rovněž potěšující, že když se zde mluví česky, je to skutečně čeština, když polsky, skutečně polština atd. ... v tomto ohledu byli tvůrci nanejvýš obezřetní - kéž by s podobnou pečlivostí vznikal každý válečný snímek. Člověk by nevěřil, kolika procenty se na výsledné atmosféře podílejí právě takovéto "detaily". Sice mě naštvalo, že se ten malý kluk naučil během pár dní anglicky tolik, co já za nějaké dva roky, ale na konci jsem byl v takovém citovém rozpoložení, že jsem mu rád odpustil. 85% (08.05.2007)