Der Kosak und die Nachtigall
The Cossack and the Nightingale
Réžia:
Phil JutziHudba:
Willy Schmidt-GentnerHrajú:
Jarmila Novotná, Iván Petrovich, Gerda Maurus, Rudolf Klein-Rogge, Herbert Hübner, Siegfried Schürenberg, Erich Fiedler, Rudolf Carl, Fritz Imhoff (viac)Obsahy(1)
Hrabě Ogolenski, mladý diplomat v Kahýře, je zasnouben se slavnou zpěvačkou Věrou Staršenskou, která netuší, že její elegantní, zdánlivě lehkomyslný snoubenec, je šéfem špionážního oddělení státu Agiozonta a že v této své funkci svádí úporné boje s Tremoljevem, šéfem špionážního oddělení nepřátelského státu Ugestanu... [dobový program] (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (1)
Když pomyslím na to, že se Novotné už filmovat nechtělo a Kozáka a slavíka udělala jen na základě výrazného tlaku Atlantis filmu, který si užíval úspěch Frasquity... Přišli jsme o hodně. Na začátku 30. let se Novotná v německém filmu naučila mnoho, když po roce 1933 musela dál do Evropy, získalo Rakousko zralou umělkyni na vrcholu. A pokud ji, skvostný český soprán, spárovali s uhrančivým Srbem Petrovičem, nemohlo vzniknout nic jiného, než skvostný špionážní román z lepší společnosti s báječnými exteriéry egyptské Káhiry. Téma původně vycházelo na pokračování v Münchner Illustrierten. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (1)
-
Jarmila Novotná ve své knize Byla jsem šťastná vzpomíná: "Když jsem se 5. října (1934) vrátila domů, byla jsem pevně rozhodnuta, že už nepřijmu žádnou nabídku. To se ovšem lehčeji řekne, než udělá. Jelikož Frasquita se hrála ve vyprodaných biografech, tatáž společnost (Atlantis) mne žádala, abychom hned začli filmovat nový film Kozák a slavík. Po dlouhých vyjednáváních jsem přislíbila, ale s podmínkou, že nezačnu dřív než v prosinci, protože jsem nechtěla přijít o krásný podzim na venkově. A tak jsem měla konečně trochu klidu.
Filmování Kozáka a slavíka začalo v ateliérech ve Vídni. Byl to komplikovaný kriminální film, ale velmi zábavný. Po ukončení interiérů jsme všichni odjeli do Řecka a Egypta. byla to báječná příležitost poznati tyto historické země. Jiří byl se mnou a využili jsme každou volnou chvilku, abychom si prohlédli musea, Parthenon, který na nás udělal ohromný dojem, a celou Akropolis - dokonalost v rozměru a kráse. Navštívili jsme i Mykény, kde jsme stanuli v ložnici mytické Elektry, na místě, kde byl zavražděn Agamemnon.
Pyramidy byly dílem scenérie našeho filmu. Jelikož se odbýval v opravdové poušti, jezdili jsme na oslíčcích nebo na velbloudech. Jednou nás tu překvapila písečná bouře. Co to je, to si nikdo nedovede představit – není tomu kam uniknout. Oči, nos, ústa, vše je rázem plné písku. A co bylo ještě horší, ve vteřině byly k nepotřebě filmové kamery a musely se dát vyčistit. To trvalo několik dní. Této pauzy jsem s Jiřím využila k cestě do Luxoru, Théb a Karnaku. Chloubou Luxoru a Karnaku jsou chrámy pojmenované po těchto dvou městech, která byla za dávných časů spojena v jedno, kde žil více než milión obyvatel. Tyto chrámy je nejlépe vidět v různých hodinách, aby tím vyniklo bohatství jejich barev a aby člověk viděl, proč Egypťané uctívali slunce, boha Amona – Ra, jako slunečního boha, krále bohů. Také stojí za to vidět luxorské museum. Mně se nejvíc líbily hlavy Achnatona – Amenhotepa IV., který nejenom že dal Egypťanům pojem jednoho boha Atona, ale též nový styl umění, nezávislý na strnulých tradicích jeho předchůdců. A ještě jedna vzpomínka: Na každém schodě chrámu stál kouzelník s hadem, který se musel vzpřímit s hlavou vzhůru – hady jsem pak viděla i ve snu.
Po pískové bouři a opravě kamer jsme film šťastně dokončili. Druhým protagonistou byl Ivan Petrović a režisérem Phil Jutzi. Všichni jsme se rozloučili a já s Jiřím jsme se na cestě domů zastavili v Benátkách, kde nás překvapil sníh. Byl to nezvyklý, ale překrásný pohled." (NinadeL)