Zaujímavosti (14)
- Absolvent fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, projektový manažer Barrandov Studio, zástupce šéfredaktorky časopisu Cinema, hlavní dramaturg a kreativní specialista filmového centra České televize, člen České filmové a televizní akademie. (sator)
Krasosmutnění (2025)
- „Marek Epstein měl na Krasosmutnění spadeno dlouho, ale pořád si nebyl jistý, protože měl k látce respekt a sbíral odvahu. Nakonec ale přišel s verzí, která nám všem vyrazila dech,“ osvětlil vznik scénáře hlavní dramaturg Filmového centra Jaroslav Sedláček. (SONY_)
Vlastníci (2019)
- „Když jsem četl scénář poprvé, byl jsem nadšený. U současného českého filmu mám trochu problém, že nevidím současnou českou realitu, kterou žijeme. Většinou jsou to takové vztahové, lehce hysterické komedie nebo historické filmy, kdy utíkáme do historie, kde už víme, jak to dopadlo,“ řekl Jaroslav Sedláček z Filmového centra České televize. (SONY_)
Obsluhoval som anglického kráľa (2006)
-
Velmi komplikovaný vývoj snímku shrnul Jaroslav Sedláček v roce 2006 takto:
- 1986: První opravdu doložitelná zmínka o tom že se pracuje na filmové adaptaci "Anglického krále". Vedoucí 1. dramaturgické skupiny na Barrandově Jiří Blažek oznamuje, že režisérem filmu bude Karel Kachyňa.
- Květen 1990: Filmové studio Barrandov kupuje filmová práva na Hrabalův román. Opční právo má na čtyři roky.
- Leden 1993: Barrandov je privatizován společností AB Barrandov, nicméně práva na "Anglického krále" nejsou z rozhodnutí ministerstva kultury součástí privatizace.
- Prosinec 1993: Hrabal prodává filmová práva rovným dílem společnostem Perathon Film (producent Joseph Vilsmaier) a Studiu Sirotek (Jiří Sirotek). O rok později Perathon Film prodává svůj podíl Sirotkovi. Režisérem filmu má být Karel Kachyňa, scenáristou Václav Nývlt, jehož podpis najdeme mj. pod Ostře sledovanými vlaky (1966).
- Duben 1995: Sirotek podepisuje s Hrabalem dodatek k původní smlouvě, který mu umožňuje volný výběr scenáristy i režiséra.
- Červen 1995: Sirotek oslovuje ke spolupráci Jiřího Menzela. Ten svůj vstup do projektu podmiňuje souhlasem Kachyni, ten je však proti, proto Menzel od projektu odstupuje.
- Prosinec 1995: Kachyňa znovu kupuje od Hrabala práva. Ve smlouvě se praví, že Hrabal "neuzavřel a neuzavře" žádnou podobnou smlouvu s někým dalším. Režisér spojuje své síly se společnostmi Fronda Film (Jiří Pomeje) a Whisconti (Pavel Melounek, David Prudký). Opční právo mají na pět let.
- Leden 1996: Jiří Menzel se domnívá, že Kachyňa o látku ve skutečnosti nestojí, protože točí jiné filmy a seriály, a podepisuje s producentem Sirotkem smlouvu na scénář a režii "Anglického krále". Vzápětí poté Kachyňa veřejně oznamuje svůj prosincový obchod. Menzel se setkává s Hrabalem a ten podpis pod smlouvou pro Kachyňu a společnosti Fronda Film a Whisconti odvolává. Právníci se přetahují, na čí straně je právo.
- Červen 1996: Menzel dokončuje první verzi scénáře. Hrabal ji opatřil připomínkami, které Menzel zohledňuje do druhé verze. Podle Sirotka se začne točit na jaře 1997.
- Leden 1997: Sirotek spojuje síly s televizí Nova. Přípravné práce na filmu mají začít od dubna 1997.
- Únor 1997: Po pádu z okna nemocnice umírá Bohumil Hrabal.
- Červen 1997: Menzel vydává tiskové prohlášení, v němž Sirotka obviňuje ze lží, povodů a nemravného chování. Práva, která Menzel pro Sirotka získal od Hrabala za 50 tisíc korun, Sirotek prodal Nově za 4,5 milionu Kč. Nova chce vedle filmu natočit i seriál, což je pro Menzela nepřijatelné. Od projektu odstupuje a veřejně se omlouvá Kachyňovi.
- Říjen 1997: Objevuji se zprávy, že se chystá spojení obou konkurenčních projektů.
- Listopad 1997: Sňatek z rozumu se odkládá. Pro látku se hledá nový režisér.
- Červen 1998: Poprvé se v souvislosti s "Anglickým králem" zmiňuje jméno Jana Svěráka.
- Červenec 1998: Menzel sešvihal Sirotka na festivalu v Karlových Varech proutkem.
- Srpen 1999: Umírá Václav Nývlt. Vladimír Železný odchází s "novou" Novou na Barrandov, práva na "Anglického krále" zůstávají společnosti ČNTS.
- Leden 2000: Práva kupuje od společnosti ČNTS producent Rudolf Biermann.
- Březen 2000: V tisku se objevuje informace, že "Anglického krále" se ujme scenáristicko-režijní tandem Petr Jarchovský a Jan Hřebejk. Jan Svěrák to komentuje slovy: "Přeji kolegům hodně úspěchů, ta látka je prokletá."
- Únor 2004: Scenárista Evžen Gogela se dostal se svojí adaptací "Anglického krále" mezi pět nejlepších scénářů v soutěži o Cenu Sazky. Biermann protestuje u organizátorů, neboť vlastníkem práv je on, a Gogela je nucen ze soutěže odstoupit.
- Březen 2004: Umírá Karel Kachyňa.
- Duben 2004: Společnost AQS kupuje od Biermanna práva na film.
- Červenec 2004: Hřebejk oficiálně potvrzuje svůj úmysl natočit Anglického krále.
- Srpen 2004: Jiří Sirotek umírá na infarkt. Hřebejk odstupuje od projektu.
- Září 2004: Majitelé práv paralelně oslovují ohledně možné spolupráce režiséry Jana Svěráka a Jiřího Menzela.
- Říjen 2004: Menzel podepisuje smlouvu o smlouvě budoucí, zároveň se zavazuje napsat nový scénář.
- Květen 2005: Menzel podepisuje smlouvu na film.
- Listopad 2005: Na oficiální tiskové konferenci je představen projekt filmu Obsluhoval jsem anglického krále. Producenty filmu jsou společnosti AQS a Bioscop.
- Březen 2006: První klapka.
- Červen 2006: Film, jehož rozpočet činí 84,5 milionuKč, je dotočen.
- Prosinec 2006: Slavnostní premiéra v pražském kině Lucerna.
- Leden 2007: Snímek je uveden do široké distribuce. (NIRO)
Kolja (1996)
- Jak uvedl Jaroslav Sedláček, filmový publicista a scenárista projektu Rozmarná léta českého filmu (2010), Český film byl po odstátnění v takové krizi, že se vážně mluvilo a jeho zániku. Přišel však rok 1996 a Kolja, jenž svou slávou i za hranicemi země a ziskem prestižního Oscara nalil živou vodu do žil tvůrců i filmových sponzorů. Bez nadsázky se dá říct, že měl lví podíl na záchraně Českého filmu. (sator)
Mission: Impossible (1996)
- Bylo napsáno a nadiskutováno mnohé o tom, jak v polovině 90. let natáčení tohoto filmu způsobilo přibrždění tehdejšího přílivu zahraničních zakázek do ČR. V knize Jaroslava Sedláčka "Rozmarná léta českého filmu" je situace popsána takto: "Přislušné oddělení úřadu vlády, které spadalo pod ministra bez portfeje Pavla Němce, podepsalo nájem na Nosticův palác a okolí za 80 tisíc korun za jednu filmovací noc," říká tehdejší generální ředitel společnosti AB Barrandov Václav Marhoul. "Těch noček bylo pět. Ve chvíli, kdy se pan ministr Němec dozvěděl, že Tomu Cruisovi, který si přece zapaluje doutníky minimálně tisícidolarovkou, to pronajali za pouhých 80 tisíc, tak to vlastním rozhodnutím zvýšil na 580 tisíc za noc." Tak razantní navýšení a neseriózní jednání logicky Cruisovi hnulo žlučí. "Tom Cruise se objednal u Václava Havla, aby si stěžoval, Václav Havel volal premiérovi Klausovi, premiér Klaus poslal Václava Havla do prdele a přikryl pana Němce. Posledním krokem byl můj telefonát panu Němcovi, kdy šlo o rozdíl 2,5 milionu korun. Snažil jsem se ho přesvědčit, ať nechají původní cenu 80 tisíc s tím, že Barrandov těch rozdílných 2,5 milionu zaplatí, protože mi bylo jasné, co se stane a co se taky nakonec stalo. Tom Cruise je člověk, kterému se novináři hrabou v popelnicích, aby zjistili, čím si čistí zuby, takže ve chvíli, kdy se vrátil zpátky do Hollywoodu, tak poskytl několik rozhovorů, z nichž nejzásadnější byl pro Vanity Fair, v němž Českou republiku nazval naprostým Debilovem a Drnákovem, že je tu stále komunismus a že se tu nedají točit filmy. Takže Mission: Impossible kvůli dvěma a půl milionu korun, protože my přece ty Amíky sedřeme dranžírákem, pěkně až na kost, připravila český filmový průmysl o stamiliony na dalších zakázkách, které sem po takové negativní reklamě od Toma Cruise logicky nepřišly. Trvalo minimálně dva roky, než se celá kauza pozapomněla a začaly se věci vracet do normálu," říká Václav Marhoul. Ke knižnímu shrnutí lze ještě dodat šťastný konec - po nekrátké době se do Prahy vrátila i série Mission: Impossible, konkrétně její část Ghost Protocol (2011). (NIRO)
Amerika (1994)
- V knize Jaroslava Sedláčka "Rozmarná léta českého filmu" je na natáčení ve skutečné Americe vzpomínáno takto: "'Říkal jsem si, že se ve všem uskromním, ale že v tom filmu musí být aspoň jeden záběr z Ameriky, aby se to celé rozsvítilo,' vypráví Vladimír Michálek. 'Ameriku už jsem trochu znal, takže jsem věděl, že když poletíme na západní pobřeží, pojedeme do Arizony a tam uhneme doleva, tak dorazíme do Utahu, do takových městeček a vesnic, kde chlapi opravují repliky starých aut, a že tam je i poušť a růžové hory, tak jsme letěli do Los Angeles, odbočili do hor, třetí den našli chlápka s autem a celé to natočili. Nestálo to víc než sto dolarů.' Jednu komplikaci to ale přece jen neslo. 'Já mám trauma letadlo jen vidět, netož do něj sednout, říká Martin Dejdar. (...) Kvůli závěrečeným záběrům ho přitom čekal let z Helsinek, kde v tu dobu byl na zájezdu s Ypsilonkou, do New Yorku a odtud do Los Angeles, kde už na něj čekal producent Bouček. 'Čtyřiadvacet hodin jsem letěl, jen co jsem přistál, odvedli mě na jídlo s tím, že hned jedeme do Utahu a ať se nezlobím, ale že hned ráno v sedm se točí. Přijeli jsme tam asi v pět, já si šel na tu chvíli lehnout. Probudím se, koukám na hodinky a bylo jedenáct. Říkám si: Ty bláho, něco se děje, tohle není jen tak. Rozhrnu záclony v motelu a venku ležel sníh. Začal jsem se štípat, jestli se mi to nezdá. Vylezu ven, tam stál Vláďa Michálek, kouřil a říkal: Ty vole, tohle tady ještě nikdo nikdy neviděl. Tady padá sníh, protože tady točíme Kafku.'" (NIRO)
Slnko, seno, erotika (1991)
- V knize Jaroslava Sedláčka "Rozmarná léta českého filmu" je na část vzniku filmu vzpomínáno takto: "'Na natáčení v Itálii i s cestou tam a zpátky jsme měli týden, takže to byl strašlivej fofr,' líčí režisér Troška, 'naštěstí nám počasí přálo, ale i tak se řada věcí natočit nestihla, takže jsme je museli všelijak ošvindlovat, například v dialogu,' říká Troška. 'Byl to první film po hodně dlouhý době, který se takhle venku natáčel, takže nikdo s tím neměl zkušenost a žádnými povoleními se netrápil,' směje se Martin Dejdar, který ve filmu o družbě hoštických družstevníků s italskými zemědělci hrál společně s Oldřichem Kaiserem duo jižanských mafiánů. 'Všichni jsme fakt jeli jedním autobusem, herci, neherci, filmaři, stařenky, který v životě možná nebyly dál než ve Strakonicích, do toho Olda Kaiser s Jirkou Lábusem, Jarka Hanušová, vstávali jsme už v pět, chodili spát pozdě, aby se to všechno stihlo, ale fór na fór, prostě obrovská sranda,' říká Dejdar a vzpomíná, kterak italská pláž jako mávnutím proutku zmlkla, když na ni v plavkách vyšli Helena a Jiří Růžičkovi. 'Největší legrace ale byla, když jsme přijížděli na italské hranice a já se ptal šéfa produkce, jestli má nějaké povolení, že tam jedeme natáčet a že máme dole v autobuse kufr plný profesionální techniky,' líčí Dejdar další veselou historku z natáčení. 'Samozřejmě nic takového nikdo neměl, takže to dopadlo tak, že Jirka Lábus vylezl na italské celnici z autobusu ven, začal zpívat italsky árie, které zpíval v představeních Ypsilonky, celníci se váleli po zemi smíchy a za nimi pomalu projížděl autobus. Když byl na druhé straně, Lábus dozpíval, sedli jsme a oni nám ještě zamávali.'" (NIRO)
Annie Girardot
- Při návštěvě zlínského festivalu v roce 2000 odpověděla Jaroslavu Sedláčkovi na otázku ohledně českých diváků takto: "Všichni mají společné oči. Planoucí, upřímné oči, což pro herce i pro člověka obecně představuje vždycky to nejpříjemnější setkání. Právě teď se mi stala ve výtahu neuvěřitelně milá příhoda. Nastoupili jsme a nějaká paní si tam před zrcadlem rtěnkou malovala ústa. Když mě v tom zrcadle zahlédla, rtěnku upustila, začala se nepředstavitelně třást a pohledem prosila Věru Caïsovou, která mě doprovází, aby jí řekla, jestli jsem opravdu ta, kdo si myslí, že jsem. Když jí Věra řekla, že jsem to opravdu já, ta paní začala štěstím koktat: 'Můj sen se splnil, můj sen se splnil!' Víte, já prodávám tady na chodníku ponožky a moc jsem si přála, abyste šla kolem a já vás mohla zahlédnout. A teď s vámi jedu ve výtahu! Můj sen se splnil, můj sen se splnil!' Bylo to ohromně dojemné, a když jsem jí řekla, že si k ní tedy dojdu nějaké ponožky koupit, její nadšení nebralo konce. Najednou začala zmateně vyprávět, že se u stánku střídá s manželem a že by tam zrovna nemusela být a tak. Nakonec jsem se jí podepsala na fakturu, kterou držela v ruce. Nikoliv z té druhé, čisté strany, ale přesně do té kolonky, kdo má zaplatit. Snad mi to místo ukázala jen z rozčílení a nebudu jí muset nic doopravdy platit." (NIRO)
Emmanuelle Béart
- V roce 2001 popsala Jaroslavu Sedláčkovi své prvotní směřování k herecké profesi: "Když jsem byla doma, tak jsem ještě herečkou být nechtěla. Toužila jsem se stát cestovatelkou. K herectví jsem přičichla až v kanadském Montrealu, kde jsem se zdokonalovala v angličtině. Dlouho jsem nechtěla být herečkou. Když se tak v paměti vracím zpátky, určité předzvěsti tu ale bezpochyby byly. Ráda jsem měnila svou náladu, podobu, grimasy, písmo, podpis... maminka si s tím dělala starosti, moc se jí to nelíbilo. Ani jedna jsme tehdy netušily, kam tahle "náladovost" vlastně směřuje. Všechno to byla jen předzvěst toho, že se dokážu ponořit do osobnosti někoho jiného. A jak jsem byla prolhaná! Vyprávěla jsem mamince neskutečné historky, které se mi ale ve skutečnosti vůbec nestaly. Měla jsem velkou představivost a velkou imaginaci. Profese herečky mi umožnila se toho všeho zbavit, respektive si to upravit. Mezi námi - tahle hravá pořád ještě jsem." (NIRO)
Iva Janžurová
- Po jejím velmi úspěšném hereckém startu přišel v určité době určitý útlum. Jaroslavu Sedláčkovi k tomu řekla: "Ve filmové práci jsem začala stagnovat už s nástupem "normalizace" kolem roku 1973. Ono se o tom nesmělo moc mluvit, ale když mi dva režiséři tehdy řekli, že jsem nebyla schválena do obsazení, tak jsem si šla stěžovat. (...) Výsledek byl ten, že vyšlo nařízení, podle kterého se hercům nesní říkat o rolích, dokud neprojdou schvalovacím nařízením. Měla jsem zákaz a dovtípila jsem se i proč a zač. Už v roce 1972 jsem nesměla jet do Cannes, kde byly v soutěži Petrolejové lampy. Prošla jsem až díky Oldřichovi Lipskému, který využil nepřítomnosti soudruha Tomana na Barrandově a nechal mě schválit jeho zástupcem. Šlo o Cirkus v cirkuse, koprodukci se Sovětským svazem, tak to bylo důležité. Pak si mě třeba ještě prosadili například Václav Vorlíček nebo Petr Schulhoff, ale spousta režisérů raději do režimem nepovzbuzované herečky nešla. Doneslo se mi jeden čas, že mám normu a můžu být maximálně v jednom filmu ročně, v televizi jsem směla dělat jenom v redakci zábavy. Někdy jsem si situací ještě přiostřovala sama, ani ne vždycky statečností, většinou to bylo spíš nevědomky, například když jsem pochválila v článku pro nějaký bratislavský deník - bylo to dokonce novoroční pozdravení - dramaturgii slovenských televizních pondělků. Tím jsem obrovsky popudila ředitele pražské televize Zelenku, který měl právě namířeno k tomu, stát se ředitelem televize celostátní a tohle mu, říkali mi, notně podtrhlo stoličku." (NIRO)
Oldřich Kaiser
- Na téma svého sblížení s Jiřím Lábusem odvyprávěl mnohé. Například takto Jaroslavu Sedláčkovi: "Napsali jsme spolu scénář fiktivního filmu Rozednění o tom, jak sovětská vojska přijela v srpnu 1968 do Prahy, což hlavní hrdina komentuje slovy: 'Opět přišli včas.' A tuhle krásnou roli jsme nabídli přes jednoho produkčního, kterého jsme si na to sehnali, nejmenovanému kolegovi. Ta recese trvala asi tři neděle, dotyčný nevěděl, jak se z toho vyvlíknout, jako to odříct. Ve chvíli, kdy režisér - veliký straník, o kterém jsme mu řekli, že film bude točit, zemřel, se mu strašlivě ulevilo, ale jenom na chvíli, protože produkční mu obratem zavolal, že film přebírá jiný režisér, neméně kvalitní straník. Kroutil se jak had a nakonec řekl, že pokud se škrtne věta 'opět přišli včas', roli bere a se vším souhlasí. Ze strany filmu mu bylo vyhrožováno, že když to nevezme, už si neškrtne, a naopak, když to vezme, že to pro něj bude velký odrazový můstek k další kariéře. Klepal se chudák, všichni okolo věděli, že jde o recesi, jedinej on ne, až jsme mu to nakonec řekli a on radostí zkolaboval. Pak odmítal skutečné nabídky v domnění, že jde o recesi. Ale nijak ho to nemrzelo, protože scénáře byly podobného ražení. No a tak nějak jsme si s Jirkou padli do oka a v psaní a vymejšlení blbostí pokračovali." (NIRO)
Richard Krajčo
- Na otázku Jaroslava Sedláčka, zda chtěl být dřív hercem nebo zpěvákem, odpověděl: "U mě se to propojilo současně. V patnácti jsem si založil kapelu a v té samé chvíli potkal kluka, který měl v Havířově amatérské divadlo. Pozval jsem ho k sobě do kapely, pak ho vzal i k sobě do divadla. Kapela skládala pro divadlo, na koncertech jsme sehrávali drobné scénky, takže to opravdu šlo ruku v ruce. Jmenovali jsme se Crepácy a chtěli být takovými havířovskými Sklepáky, ale že bych se jedním nebo druhým živil, o tom jsem v tu cvhíli ještě neuvažoval. Pořád jsem to bral jenom jako zábavu. Vystudoval jsem elektrikařinu, i na vysokou školu jsem šel dělat elektrikařinu, teprve pak jsem pochopil, že je to omyl, a protože jsem nechtěl na vojnu, hledal jsem, kam se vrtnout. Jedinou šancí pro mě byla konzervatoř. Původně jsem chtěl jít na kytaru, ale protože jsem neuměl noty, nezbývalo mi než zkusit herectví. Kdy mě přijali, říkal jsem si: Fajn, rok tu vydržím, naučím se noty a pak přestoupím na kytaru, jenže v prvním ročníku jsme měli vynikajícího režiséra, velkého zastánce klasického divadla, který se mnou, odjakživa tíhnoucímu ke sklepáckému undergroundu, bojoval natolik tvrdě, že po tom roce mě ani nenapadlo dělat něco jiného než divadlo. K divadlu jsem tíhl stále víc a víc a dokonce kvůli němu odešel i z kapely. Jenže asi dva měsíce nato se ozvalo vydavatelství, jestli naše kapela ještě funguje, že by měli zájem vydat naše písničky. Tak jsem se najednou vrátil ke kapele, která už prakticky neexistovala, a přišel boom, který nikdo z nás nečekal. Richard Krajčo najednou nebyl 'ten herec', ale 'ten z Kryštofa'." (NIRO)
Tomáš Vorel st.
- Jaroslav Sedláček ve své knize "Rozmarná léta českého filmu" popisoval režisérovy začátky takto: "Jestli se v 80. letech o někom mluvilo jako o velkém talentu českého filmu, pak to bylo bezesporu o Tomáši Vorlovi. 'Vorel je zřejmě autor zakopávající o inspiraci, ať pohlédne nebo sáhne na cokoli. Jeho nápady i jejich provedení jsou originální a výsostně vkusné, dokonale vypráví obrazem a zvukem, skvěle cítí rytmus, komično situace, lidského obličeje, siluety, gesta, předmětu,' rozplývala se na stránkách časopisu Scéna v roce 1984 filmová teoretička a kritička Galina Kopaněvová a o Vorlovi mluvila jako o objevu roku. Režisér Václav Vorlíček mu dokonce říkal, ať na pražskou FAMU vůbec nechodí, protože už všechno umí. Protože by ho ale na barrandovský kopec bez glejtu o patřičném vzdělání tehdy nevzali, ke studiím v Lažanském paláci, kde FAMU sícli, ho přece jen nakonec přijali. Vorlovi se to ale povedlo až napodruhé. Když se totiž hlásil poprvé, členové přijímací komise ho obvinili, že jim odevzdal film, který si nechal natočit nějakým profesionálem v televizi, což je neetické. Podruhé si Vorel počínal chytřeji a snímek 'To můj Láďa' schválně opatřil debutantskými chybami a nedodělky. Komise konečně uvěřila, přijali ho - a Vorel rychle natočil stejnojmenný remake filmu tak, jak původně chtěl, a na konci prváku s ním vyhrál festival FAMU." (NIRO)
Súvisiace novinky
Letní filmovou školu odstartuje Bod obnovy
17.07.2023
Letní filmovou školu slavnostně zahájí v sobotu 29. července na české poměry nadstandardní žánrový snímek Bod obnovy. „Přesně po 60 letech (!!!) od premiéry legendární Ikarie XB1 se česká… (viac)
Producent
| Filmy | |
|---|---|
| 2024 |
Svatá (TV film) |
| 2022 |
Bezva zuby na zásnuby (TV film) |
Ledviny bez viny (TV film) |
|
Ruce v záruce (TV film) |
|
S písní v tísni (TV film) |
|
Velká premiéra |
|
| 2019 |
Klec (TV film) |
Teroristka |
|
| 2018 |
Dôverný nepriateľ |
Strihač
| Filmy | |
|---|---|
| 2016 |
Inštalatér |
Scenárista
| Relácie | |
|---|---|
| 2010 |
Rozmarná léta českého filmu |
Herec
| Dokumentárne | |
|---|---|
| 2008 |
Po stopách hvězd (seriál) |
| 2000 |
Příběhy slavných (seriál) |
Herec Karel Höger (S01E20) |
|
Hosť
| Relácie | |
|---|---|
| 2016 |
Ceny české filmové kritiky 2015 |
Súvisiace novinky
Letní filmovou školu odstartuje Bod obnovy
17.07.2023
Letní filmovou školu slavnostně zahájí v sobotu 29. července na české poměry nadstandardní žánrový snímek Bod obnovy. „Přesně po 60 letech (!!!) od premiéry legendární Ikarie XB1 se česká… (viac)