Betty Kysilková

Betty Kysilková se narodila 1. února 1879 v Praze jako Barbora Berghofová. Chybně byla psána jako Betty Kysílková. V mládí snila o divadelní kariéře. Od roku 1905 začala účinkovat na malých pražských divadelních scénách. Později se stala nápovědkou v Uranii a ve Vinohradském divadle (1919 – 1932), kde vytvářela různé menší komediální role. Vrchním rekvizitářem a hercem malých rolí těchto divadel byl její manžel Václav Kysilka (1885 – 1932). Z Vinohrad nakonec herečka odešla na odpočinek.

Kysilková se díky svému menšímu, mohutnému, ale mrštnému tělu skvěle hodila do různých oblíbených komediálních rolí, které ještě více zvýrazňovala svým vysokým hlasem, prudkými pohyby rukou a celého těla, ostře řezanou mimikou a se smyslem pro nadsázku, parodii a sebeshazování.

Před filmovou kamerou se poprvé objevila jako paní purkmistrová v Majerově a Macharově melodramatu MAGDALENA (1920). Již v němém období se stala skvělou představitelku rázných a komických postav a postaviček ve třiceti snímcích (často hrála i v několika snímcích ročně).

Zahrála si v dobových titulech ROZTRŽENÉ FOTO (tlustá žena), SÁZKA O HUBIČKU (Fróny), MNICHOVO SRDCE (Anna), MANŽELÉ PANÍ MILENY (zbohatlíkova žena), IRČIN ROMÁNEK I. a II. (služka Anna), VENOUŠEK A STÁZIČKA (paní Nesvačilová), DEJTE SE OMLADIT (Kordula Máčková), ADAM A EVA (služka Máry), JOSEF KAJETÁN TYL (farářova hospodyně), JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ (Eližběta Vaňousová – Pecková), POHÁDKA MÁJE (farářova hospodyně), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (paní Palivcová), LÁSKY KAČENKY STRNADOVÉ (hokynářka Hroznata Šnytlíková), MILENKY STARÉHO KRIMINÁLNÍKA (jasnovidka Štefanie Lesczynská), HŘÍCHY LÁSKY (nápověda ve Velkém divadle) nebo TAKOVÝ JE ŽIVOT (výplatčí).

V němé éře vytvořila s Antonií Nedošinskou (obě často vytvářely podobné role) komickou titulní dvojici trhovkyň Nanynky a Katynky v Kubáskově melodramatu PANÍ KATYNKA Z VAJEČNÉHO TRHU (1927) a titulní roli rázné a chudé Peštové v oblíbeném přepisu Langrovy divadelní hry VELBLOUD UCHEM JEHLY (1926) režiséra Karla Lamače.

Ve zvukovém filmu hrála opět malé role. Většinou hrála paničky z vesnic a z měst (MILÁČEK PLUKU, JINDRA, HRABĚNKA OSTROVÍNOVÁ, LÍZIN LET DO NEBE, DOKUD MÁŠ MAMINKU, KANTOR IDEÁL), rázné matky (CÁCORKA, ADAM A EVA), záporné role drben (ŽENA NA ROZCESTÍ, KARIÉRA MATKY LÍZALKY, JARČIN PROFESOR), sousedky (MANŽELSTVÍ NA ÚVĚR, BLÁHOVÉ DĚVČE), energické manželky (ANITA V RÁJI, ŠVANDA DUDÁK, ROZVOD PANÍ EVY), bytné či domovnice (FIDLOVAČKA, SKALNÍ ŠEVCI, POSLEDNÍ BOHÉM, SVÍTÁNÍ, UMLČENÉ RTY) a další.

Z jejích významnějších a větších rolí ve zvukové éře si ještě připomeňme: neodbytnou vdavekchtivou vdovu Ouholičkovou v Innemannově komedii MUŽI V OFFSIDU (1931), hospodyni Barboru ve druhém díle s názvem NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ (1932) Gustava Machatého, španělskou doňu ve snímku LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE (1932) Vlasty Buriana a Karla Lamače, vdovu Františku Plicovou v Lamačově komedii FUNEBRÁK (1932), ráznou manželkou v kabaretu Cafourkovou v JEDENÁCTÉM PŘIKÁZÁNÍ (1935) Martina Friče, Barboru Štětivcovou v oblíbené operetce NA TÝ LOUCE ZELENÝ (1936) Karla Lamače či pacientovu manželku v komedii U POKLADNY STÁL... (1939).

Ve zvukové éře sehrála pouze jednu jedinou hlavní roli Kateřiny Vomášené ve Špelinově komedii PANÍ KAČKA ZASAHUJE... (1939). Úplně poslední postavou Betty Kysilkové byla domovnice Šťastná v komedii PANTÁTA BEZOUŠEK (1941) Jiřího Slavíčka.

Příležitostně pracovala pro rozhlas. Ještě v roce 1947 byla zařazena v hereckém seznamu zestátněné československé kinematografie. Oblíbená představitelka výřečných ženských a tetek a sousedek Betty Kysilková zemřela zapomenuta v sanatoriu v Mělníku 21. října 1951 ve věku sedmdesáti dvou let.

Jaroslav "krib" Lopour