Mare z Easttownu

Pozor, tohle je jeden dlouhej zhrzenej spoiler. *** Herecky virtuózní ztvárnění složité ženské osobnosti procházející těžkou životní etapou je pro mě na tomhle počinu jediná ocenění hodná věc. Postava Kate Winslet je jednoduše uhrančivá, věrohodná, krásná, vydržela bych sledovat další hodiny a hodiny, jak se to, co se v ní děje, na ní všechno odráží, jak ji to, čím prochází, opracovává a proměňuje z neústupné, tvrdohlavé, uštěpačné a utahané ženské ve zkušenější, trpělivější, smířlivější, laskavější... v krásnější... lepší bytost. *** Jenže to samo na dobré filmové dílo nestačí. A všechno ostatní v tom balíčku prostě tvoří produkt ke konzumaci vhodně a chytře namíchaný ze žádoucích ingrediencí a kulis a s jasným (falešně) uklidňujícím sdělením: i když lítají třísky, z ošklivého chaosu nakonec povstává příjemný řád. Každá postava tu znázorňuje do pár vět načrtnuté sociální klišé a jako taková má předem předvídatelně určenou trajektorii, i konec (negr se ufetuje a přestane všechny trápit, a jeho obětavá sestra i s rodinou přijde o roli a zmizí ze scény, milá a chytrá dcera odjíždí na vysokou do světa za mávání kapesníčků, mladý prostitutky jsou vražděný nebo v zajetí a na svobodě přijdou o roli a mizí ze scény, exmanželé, bývalky a současky se spřátelí, bílá drogově závislá mladá matka se z lásky k synkovi vrací na odvykačku, dowňačka nenápadně prošumí, policista-vyšetřovací parťák je zastřelen, hostující učitel tvůrčího psaní odjede na další štaci, stará matka s dospělou dcerou si vzájemně i každá sobě odpustí (doprčic, proč na tohle Bergman potřeboval celou Podzimní sonátu?), duchovní se škraloupem dostane druhou šanci tmelit komunitu atd. Nic nepřekvapí, neurazí – až na to, že přesně to je definice urážlivého kýče, ubíjející mediokracie – vlády prostřednosti – která nás škatulkuje, otupuje a zabavuje nás nám samým, našim osvobodivým realizacím.). *** Mimochodem není bez významu, že všechny tematizované sociální problémy i radovánky (drogy a alkohol, šikana, partičky, kapely, chytání ryb, chataření, lesbická láska, incesty, mladá mateřství...) tu jsou dnes stejně, jako tu byly už v šedesátkách – seriál se odehrává v apolitickém bezčasí, a jako kdyby nevěděl nic ani o klimatické krizi a dalších aktuálních problémech, ačkoli je plný smartphonů. Ale hlavně fakt bolí, že celé dílo je jeden papírem šustící konstrukt, záměrně si nastrojující situace (například scény při mytí chlapečka ve vaně, kdy starší žena klade matce na srdce, aby ani na chvilku nepolevila v pozornosti) a cílící na dojemné finále. Což je forma neslučitelná s žánrem vyšetřování zločinu v sevřené lokální komunitě – místo abychom každou vteřinou z každého gesta či výměny pohledů místní komunitu lépe poznávali a rozvíjeli si cit a zkušenou vnímavost pro vnitřní hlubší logiku chování jejích členů a její utvářenost, nás série až do pátého dílu bombarduje pořád novými z vnějšku přicházejícími postavami, fakty a informacemi, které se předem nedají nijak vyvodit, ale přinášejí zvraty a posuny, takže jakékoli aktivní pokusy ze strany diváka něco odhalovat jsou nežádoucí a odsouzené k jalovosti – divák se má nechat pasivně a lacině překvapovat vším, co se právě dedukovat nedalo a nemělo. Děj se tu posouvá na základě nových a nových překvapení a strojeností, které jako by vypadly z desatera Hříchů pro pátera Knoxe, prohřešků, kterých se dopouští jen špatný nebo zlomyslný scénárista – či demiurg. A šestý a sedmý díl pak jsou tu už jen od toho, aby všechny trajektorie dovedly do jejich divácky (a tak nějak lidsky) uspokojivých sladkobolných konců, a to dokonce i za cenu řady logických chyb, chatrných oslích můstků, nepřesností a nedotažeností, což je u detektivky omluvitelné snad jen tím, že v éře post-faktické, post-kvalitativní a post-pravdivostní na tom přece ani moc nesejde, hlavně že to bylo cool, vždyť kdo dneska ví něco o konzistentnosti a logice vyplývání? *** Chyb je tam moc. Ta nejblbší: v jednu chvíli se starý pán svěřuje Mare, že jeho zbraň několik dní chyběla, a celkem přesně popisuje, jak to ví, aby se v další scéně ten, kdo dívku nakonec nešťastnou náhodou připravil o život, přiznal, že ji odnesl jen na několik krátkých nočních hodin, během nichž by to, že pistole chybí, stařík ani zjistit nemohl.  Nebo se od Mare dozvíme, že policie z výpisů ví, že ten večer na Johnův mobil nikdo nevolal, takže on se jí přizná, že používali předplacené jednorázové, aby se vzápětí ukázalo, že mu právě na jeho mobil oběť volala. Nebo: proč by si ten feťák pro svoji dceru vybíral k narozeninám z nabídnutých cizích holčičích věcí zrovna dres, na kterém je jméno a příjmení jiné holky, nebo cizí pamětní mikinu? (Tj., kdyby je u něj nepotřebovali ve scénáři najít a identifikovat?)  Nebo co ta nastrojenost, s níž vyšetřovatelé dostali pod nos naservírovanou poznávací značku dodávky, aby je to rychle dovedlo k jedinému a od pohledu čítankově podezřelému týpkovi, který opravdu v tom malém městě všem na očích na půdě vězní rok a půl různá děvčata? A ta pistole speciální edice „Detective“, která se na poslední chvíli objeví, aby to do sebe zapadlo, jak je potřeba? Atd. atp. A ach jo. Nehledě na to nakašírované maloměšťácké poselství, že nemáme traumatizovat děti nevěrami a rozpady "jádrových" rodin, protože to může vést k nedozírně tragickým koncům, které si přece nikdo nepřál, když v dnešní době, kdy vychází najevo, že se máme a musíme všichni vnímat jako mnohem širší funkční celek, v němž je nutné budovat důvěru, jinak jako lidstvo dost možná nepřežijeme ani konec tohohle století, je zrovna tohle už dost přežitý pohled na věc. Ach. Ach. *** Bonus: Úsměvné by bylo dotočit v nastolených intencích ještě dva díly, kdy v osmém by vyšlo najevo, díky tomu, že zase ještě něco do sebe nezapadá (třeba to s tou zbraní), že dívku nezabil ani ten malý kluk, ale vzal to na sebe, protože chtěl chránit Lori, svoji maminku, a v devátém by se konečně ukázalo, že to nebyla ani Lori, ale ta že zase chtěla chránit svoji dceru s Downovým syndromem, která za prvé měla popravdě všechny důvody to tam komplet vyvraždit, když si vezmu, jak se tam k ní všichni, včetně autorů série, chovali, a za druhé by to bylo originální vysvobození ze stereotypů o postižených a taky by to získalo tolik chybějící nadhled a sebeironii ;) Howgh. *~ (19.01.2022) (menej) (viac)