Planéta Praha

K dokonalosti dotažená Planeta Česko, tentokrát však zaměřená čistě na pražské městské prostředí. Bez toliko kritizované osobní složky režiséra, tentokrát zaměřená čistě na zvířata a krásné záběry. Pořád to pochopitelně není tak akční a barvité jako konkurenční značně dražší dokumenty od BBC, ale je to pojato velice příjemným a relaxačním způsobem. Vůbec bych se nezlobil, kdyby tahle série pokračovala dál a dál. Je dobré upozorňovat na krásy kolem nás, byť nejsou třeba až tak vidět. Přírodu, které je potřeba si vážit a znát její ekosystém tak, aby bylo možné jej chránit. (28.10.2023)

Za ty krásné záběry mého oblíbeného města to rozhodně stálo, nicméně forma vyprávění mi zde příliš nesedla. Když se totiž tento dokument neustále vrací k pražským zvířatům, která již byla představena v předchozích pasážích, ve výsledku jich nezobrazí tolik a na konci jsem tak měl pocit, že jsem se toho vlastně příliš nového nedozvěděl. (08.01.2024)

Planeta Praha zaujme díky množství pro běžné oko nevídaných záběrů z naší metropole, v níž nejsou pouze betonové památky, nýbrž i celá plejáda více či méně známých tvorů. Dost mě překvapilo, že byl Macháčkův komentář hodně střídmý a vyvaroval se lascivitě. Vím, že se jedná o rodinný film, i tak to bylo překvapení - a to milé. Ze zobrazovaných zvířat mě nejvíce zaujaly sekvence se slípkou zelenonohou a s muflony (jejich přítomnost beru jako nápad na další návštěvu Prahy). Rovněž se mi líbilo úvodní ("středověké") a závěrečné ("postapokalypické") vyobrazení matičky Prahy. (15.08.2022)

Krásné detailní záběry a určitě i dobrá práce s vytipováním míst pro natáčení, přesto jsem z kina odcházela s pocitem, že jsem se z dokumentu nic moc nového a poučného nedozvěděla a že nad celou uvedenou faunou převládalo ptactvo. Pro mě vizuální krása s nízkou výpovědní hodnotou, slušný relax ale v porovnání s jinými dokumenty o zvířatech trochu nuda. (07.08.2022)

Moc hezký film o pražské přírodě a o tom, jak se zvířata dovedou přizpůsobit životu ve městě. Slípka zelenonohá si postavila hnízdo na stromě, protože rákosí sežraly nutrie, které žerou i její vejce. Břehule, jež přišla o nezpevněné břehy, v nichž si původně hloubila hnízda, také našla jiné řešení. Mostní pavouk, který se dříve stranil světla, dnes splétá své pavučiny u osvětlovacích těles, protože zjistil, že tam má výrazně vyšší úlovek. Pěkné byly i námluvy roháčů. Kdyby samička brouka zůstala sedět někde v trávě, sameček by si ji stejně našel, protože zachytí její feromony na úžasnou dálku a přiletí k ní. Ale to ona ne. Jako každá správná ženská vyrazí do společnosti, aby byla líp vidět. Rozletí se a přistane na stolku v zahradní restauraci. Jenomže do společnosti si vyšli i lidé. „Ale fuj!“ zvolá jedna lidská žena a je poznat, že by brouka nejraději smetla na zem jídelním lístkem. Pak si ale vzpomene, že se to natáčí a že jí říkali, že tam budou nějací brouci, takže se překoná a divák posléze může sledovat zápas dvou roháčů o samičku. Většina žen nemá brouky v oblibě a pavouky snáší ještě hůř. Snad každý muž od své manželky (resp. družky, přítelkyně, dcery) asi už slyšel tuto větu: „V kuchyni je pavouk.“ Toto sdělení obsahuje poselství: „Jdi tam a něco s tím udělej.“ No a chlap jde a pořeší to. Ženám je třeba vyhovět, to je jasné. Kromě toho se problém s pavoukem řeší snáze, než kdyby šlo dejme tomu o šavlozubého tygra. Je dobře, že v Praze žijí různá zvířata. A také je dobře, že tady některá zvířata nežijí. (24.09.2023)