Réžia:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Rob SimonsenHrajú:
Brendan Fraser, Sadie Sink, Hong Chau, Ty Simpkins, Samantha Morton, Sathya Sridharan, Huck MilnerObsahy(2)
Charlie vedie online kurzy štylistiky na univerzite. Snaží sa svojich študentov naučiť písať jasne a presvedčivo. Len tak môžu svoje myšlienky efektívne predávať ďalším. Chce, aby boli úprimní a autentickí. On vidí svojich študentov vo svojom notebooku, ale oni jeho nie. Vyhovára sa na pokazenú kameru, ale v skutočnosti nechce, aby ho videli. Má totiž takmer tristo kíl, je osamelý a pod ťarchou vlastných tráum sa len zložito vyrovnáva s minulosťou. Uzavrel sa vo svojom byte a stresové situácie rieši prejedaním. Hoci jeho zdravotný stav je čoraz horší, odmieta ísť do nemocnice a spolieha sa len na svoju kamarátku Liz, ktorá je ošetrovateľkou v nemocnici. Liz neustále v sebe rieši spor medzi jej povinnosťou rešpektovať želania priateľa a jej túžbou udržať ho nažive. Napriek svojmu psychickému a fyzickému stavu však okolo seba naďalej šíri nákazlivý optimizmus a v ľuďoch vidí len dobro. A snaží sa nájsť cestu späť k svojej dospievajúcej dcére Ellie, ktorú spolu s jej matkou pred ôsmimi rokmi opustil. (ASFK)
(viac)Recenzie (443)
Doteraz som videl všetky Aronofskeho filmy (u mňa neplatí, že love him or hate him), tie najkultovejšie ma najviac nebavili (Pi a Requiem for A Dream) a naopak, najslabšie hodnotený Noah mi rezal. Najradšej mám od neho ale Black Swan, Fontánu a Wrestlera. Veľryba je niekde uprostred. Cítiť tam jeho typické prvky, aj tie, ktoré ma bavia, aj tie, ktoré vyslovene nemusím. Takže za mňa taký zlatý stred, aj keď na záver som nečakal toľko dojímavosti, ale úplne posledný záver ma zas len vytočil. Úplne skvelý bol Brendan Fraser, ale výborne mu sekundovala aj Sadie Sink, priznám sa však, že som čakal od tohto filmu trošku viac. ()
Náročné, místy až nechutné. Divák je však za svoji trpělivost odměněn emocionálním závěrem. ()
Herecký koncert neuvěřitelného Brandona Frasera a zároveň jeden z nejdojemnějších filmů, které jsem za poslední léta viděl. Výpověď o posledních dnech života jednoho člověka, který ztratil téměř vše (částečně vlastní vinou), kterému dávno přestalo záležet na vlastním životě, ale který přesto neztratil svou víru v lidi. Opravdu silné emocionální komorní drama podkreslené minimalistickým, ale přesně sedícím soundtrackem, který je většinou jen lehce na pozadí, ale přesně ví, kdy zatlačit na pilu a podpořit tak emocionální či dramatické momenty. Famózního Brandona jsem již zmínil, ale je třeba vychválit i všechny ostatní herce, kteří bez výjimky podali skvělé výkony. Jedinou drobnou výtku bych asi měl k úplně poslední scéně, tedy k "nanebevzetí", které už je za mě lehoučce přes čáru. Jinak ale samozřejmě 10/10, nemohu jinak. ()
Bylo to až moc sentimentální? BYLO! Ale já to čekal, proto jsem s tím otálel a čekal na tu správnou náladu. Takový Aronofskeho Best of snímek, kterým se proplétají jeho oblíbená témata, podepřena solidním scénářem, který částečně napsal sám život. Fenomenální výkony všech pěti zúčastněných strhávají a musí vyvolat emoce i v každém cyniku. ()
Podle mého názoru film k zamyšlení...to že tam byl gay..ehm - už na něho čekám v každém filmu (bohužel) nicméně příběh to byl moc hezký a silný... ()
Dobré je, že lidi pořád ještě chodí do kina a to i na předpremiéry, takže pouze s očekávám, nikoliv s tím, zdali se to tomu či onomu líbilo či nelíbilo. ()
// "I need to know that I have done thing right with my life!" // The Whale je... iný level fantastického filmu. Darren Aronofsky totižto spolu s Brendanom Fraserom natočili srdcervúci, emotívny a inšpiratívny príbeh o ľuďoch samých, kedy nikto nie je tak úplne zlý človek a ktorý učí ľudí sa nevzdávať a robiť niečo so svojím životom, pretože nikdy nie je neskoro. To všetko sa im darí z prostredia malého domu, presnejšie z jeho obývačky, a ja stále nemôžem uveriť, čo som to práve videl. Neviem či to je famóznymi hercami, možno to je príbehom, ktorý dokáže byť smutný, milý a vlastne trochu vtipný zároveň, ale jedno viem jasne, toto je film, ktorý musí vidieť každý. 10/10 // "I think that she has forgotten what an amazing person she is." // ()
Velryba je velice silným snímkem pojednávajícím o všech možných radostech i strastích běžného života, který vám dokáže vykouzlit úsměv na tváři stejně dechberoucím způsobem, jakým vás následně rozpláče. Že jde ve skutečnosti o velice skromný snímek viditelně vycházející z divadelní hry, je pak paradoxně také jeho největší zbraní. Právě díky tomu je nám totiž jako divákům umožněno plně se soustředit jen a pouze na Charlieho nešťastný životní příběh plný bolesti, strachu a utrpení, ale také lásky, naděje a odpuštění. Aronofsky pak sice jako režisér v samotném závěru přece jenom malinko ztrácí nervy a trochu zbytečně tak vystrkuje růžky úplně jiným způsobem, než bych si přál. I přesto se nicméně jedná o suverénně nejlepší snímek, jaký od dob Černé labutě natočil. Více zde. ()
Po emocionální stránce extrémně působivé dílo, jehož největší síla tkví v jeho přirozené lidskosti a jenž krásně klame tělem a nabourává očekávání diváka. Na první pohled totiž nový film Darrena Aronofskyho působí jako prvoplánové, sebelítostné drama, nesoucí se v dosti depresivní atmosféře. A ano, depresivní feel alespoň z části má, ovšem to gró spočívá v přesném opaku. Jde o příběh životem zdeptaného člověka, který své úzkostné stavy řeší nepřiměřeně velkou konzumací jídla a zákonitě tak vypadá sám o sobě dost odpudivě (v některých scénách diváka režisér v této odpudivosti dokáže nemilosrdně vykoupat). Ovšem uvnitř, pod hromadou tuku, se jedná o vysoce optimistického člověka, jenž za každé okolnosti vidí v ostatních dobro. Díky tomu si učitel angličtiny Charlie k divákovi postupně nachází cestu a od prvotního šoku jsem si minimálně já osobně prošel cestu, na jejímž konci mi na jeho osudu záleželo mnohem více, než jsem zprvu očekával. Velice mě potěšilo, že i skrze to, že jde o skutečný příběh, tak je Charlie jako postava "nečernobílý" a že na jednu stranu mnoho ran utržil, avšak některé i sám ve svém životě rozdal a ve filmu je tak krásně popisován tento rozkol, jenž ho obrovskou měrou polidšťuje. Mimo příběh tohoto filmu, jako takového, mě ovšem zajímal i příběh hlavního představitele, Brendana Frasera, který má ve finále mnoho společného s hlavní postavou Charliem a díky tomu na mě jeho obsazení působilo v ještě silnější rovině, než by tomu bylo jindy. Každopádně i bez této okolnosti musím Brendanův výkon extrémně pochválit, protože ať už za pomoci výrazů, tak i pomocí "fyzického" herectví, kdy musel divákům prodat fakt, že hraje 300 kilového chlapa, tak na oba pády podal fenomenální výkon, kterým si po právu znovu otevírá dveře mezi hereckou elitu a já mu z celého srdce přeji toho oscara. A stejně tak přeji i samotnému filmu Velryba jen a jen to nejlepší, protože svou skvělou režií, hereckými výkony či poselstvím, jaké předává, mi zajistil emoční zážitek tak silný, jaký jsem už dlouhou dobu neměl a vysoké hodnocení je tak naprostou samozřejmostí. ()
Tento film u mňa vyvolal neskutočné pocity. Fraser ma zničil. Teraz idem spať s týmto ťažkým pocitom. 9/10. ()
75% ()
Tlustý lidi smrděj hovnama a potem a taky se vyznačujou mikroskopickým kokotem. Radši začni cvičit, nebo budeš brzo v píči. Cože? Nerozumím, máš plnou hubu čevabčiči. 70% ()
Fraser je frajer a úprimne on bol jediný človek z tohtoročných oscarov, ktorý si tú sošku právom zaslúžil. Reeves zožal svoj herecký comeback Johnom Wickom, zato sympaťák Brendan si to musel oddrieť v ťažkej maske muža zodratého vlastným životom a telom a okrem toho musel toho muža aj autenticky vyjadriť, čo sa mu nesmierne podarilo. Film je silný, rieši diskutabilné témy o spackanom živote, ktorý na všetkých frontoch chudáka Charlieho pohorel a je naplnený silnými scénami, z ktorých tá výsledná polhodinová zasiahne asi každého. Aronofsky roky mlčal a tento rok vystrelil naplno. Film sa opiera o jeho tradičné autorské markanty, akými sú skeptické vyjadrenia k náboženstvu, zúbožená hlavná postava a jej smutný život, ktorý nemožno pretočiť naspäť. Za mňa spokojnosť a solídnych 75%. ()
Tak chci dát fullhouse, protože to je neskutečně krásně natočený. V kontrastu s tím, že musím na plnou hubu říct, že hlavní hrdina - morbidně obézní obecně - je odpudivý. Tenhle pocit mě provázel po celou dobu filmu. A proto se na filmy díváme. Chceme zažít určitý pocit a u Aronofskyho filmů příjemný není. Drtivý konec, u kterého už jsme buleli jak já, tak kamarádka vedle. Na tenhle film se už asi nikdy nepodívám, ale vy byste určitě měli. Stojí to za to. ()
Rozhodně se jedná o snímek, který cílí na silné emoce a divákův sentiment. A já nejenže si velmi ráda užívám silné emoce, ale jsem občas ráda sentimentální. Se střízlivým ohlédnutím zpět musím podotknout, že některé pasáže byly příliš nereálné a hlavní protagonista je ve svých povahových rysech až příliš ryzí. Jeho optimistický pohled na jiné lidské bytosti, které se mu v životě míjí je místy příliš umělý. První část nám představuje život hlavního hrdiny, druhá hlavního hrdinu a důvody, proč je tím, kým je. Nebo vlastně ne. Obezita je následkem řady nešťastných událostí, které na už tak velmi citlivého Charlieho měly zásadní dopad. Hlavní hrdina si tak hledá psychickou berličku v přejídání se, které je ve snímku velmi dobře popsané jako druh sebepoškozování. Problém snímku je především v jeho černobílém pojetí. Charlie je velmi dobrý člověk, který je laskavý, přátelský, inteligentní, sentimentální a láskyplný. Opustil svou rodinu, nicméně ne z důvodu toho, že by byl alkoholik, který nesnesl odpovědnost, že by si hledal milenky nebo zpronevěřil milion a odstěhoval se do Karibiku. Zamiloval se. Zamiloval se do muže, což je polehčující okolnost v rámci veřejného odsouzení - je homosexuál, tudíž nedává smysl další soužití se ženou, že? O dceru zájem projevoval vždy, nicméně matka mu v tom samozřejmě bránila. Neexistuje téměř nic, co bychom Charliemu mohli vyčíst. Vedle toho na sobě nosí čtvrt tuny tuku, které mu brání v tom, aby ukázal byť jen svou tvář na webovou kameru. Velmi frekventovaných slovem ve filmu je "nechutný", což probouzí pocity soucitu a lítosti s hlavním protagonistou. Ostatní postavy jsou osobnostně rozmanitější, nicméně jejich chování vůči hlavnímu hrdinovy už tolik ne. S Charliem se ocitáme na straně oběti mezilidských vztahů, lidských předsudků, citů, minulosti i obezity, která se ve snímku tváří jako důsledek, nikoli příčina jeho stavu (ačkoli je pravda přesně uprostřed). Ocenila bych podstatně širší škálu emocí, která donutí diváka přemýšlet o tom, co hlavní postavu vedlo k sebepoškozování tohoto typu - nejen emocemi zabarvené vylíčení minulosti. Vedle toho bych ráda zdůraznila, že se snímek odehrává pouze v jedné místnosti, což je pro emocemi znásilňovaného diváka téměř nepostřehnutelné. *po dvou měsících* Hlavní protagonista si zvolil cestu absolutní nenávisti sám k sobě, jelikož to bylo pohodlnější než nenávidět svět kolem sebe. Raději se utápí v sebepoškozování, čímž prohlubuje onu nenávist a ve svých očích glorifikuje každou jinou lidskou bytost. ()
Čekal jsem něco dost jiného, ale Aronofsky mě zase dostal. Naservíroval nám opulentní hostinu o jedné ztracené duši a jejím spasení. Spasení skrz vlastní dceru, vlastní vzpomínky, skrz závislost na jídle, skrz až intimní vztah se sestrou svého milence, ale taky skrz poslíčka s pizzou a poslíčka s vírou. 80% ()
10/10. Další fenomenální, aronofská sonda do zlomené lidské duše. Tady jedou všichni na plný plyn. ()
Charlie je ztělesněním a pomyslným ambasadorem traumat, která se člověku jen můžou stát. Zemře vám milovaný. Rodina s vámi nedrží kontakt a vám nezbývá nic jiného, než to nějak přežít. Charlie a jeho příběh je silný. Je dokonalý. Je osobitý, nejednoduchý, a i když Charlie svoje problémy řeší špatným, až dementním způsobem - prežíráním - tak i přesto neztrácí jakoukoliv naději v to, že všechno je skvělé. Že lidé jsou úžasní. A to se mi líbí. To že po době zde nemáme film o depresi, ale o tom, že bychom měli být šťastní. A že jsme výjimeční a úžasní. Každý je úžasný....Je to prostě zase perfektní. Aronofsky je borec. Fraser je Borec a Velký herec, nebýt Brendana tak nebrečím a nevypotím ani jednu malou slzu. Brendan to celé táhl. Hop pro toho Oskara. 10/10 ()
Brendan Fraser byl, je a vždy bude pro mě legenda. Před 15 lety mi ukázal filmové dobrodrůžo a velkou jízdu viz. třeba The Mummy Trilogy, poté jsem moc o něm neslyšel. Velryba není určitě film, který bych si jen tak někdy pustil, ale jelikož je tu má legenda, tak jsem ihned neváhal a jaký je můj názor? Prostě WOW. Ačkoliv se mi pár minut moc nezamlouvalo, tak 80% jsem nechápal, co to Brendan právě dokázal. Ukázal, že je to pořád velký srdcař. Celý film se v podstatě odehrává v obýváku na gauči, a přesto svým dialogem dokáže odrovnat. Mé hodnocení: 9/10 ()