Veľryba

The Whale aneb Darren Aronofsky se definitivně zbláznil. Celou dobu jsem přemýšlela, kolik lidí na place se muselo stresovat, aby ultra obézní Brendan Fraser neumřel na place tak, jak se pořád všichni strachují ve filmu. Ždímání emocí, plačtivost, patos. Mám tě rád, dcero moje. Nesnáším tě, tati. A tak pořád dokola. Něco pro Amíky. Když někteří po projekci tleskali ve stoje, musela jsem se cynicky smát. No way. 👎 (05.09.2022)

Úžasně vtahující komorní drama, z něhož každou vteřinou stopáže tryská na diváka smršť nevyřčených hlubokých emocí. Tak zhruba nějak takto lze popsat snímek režiséra Darrena Aronofskyho The Whale, v němž se skrývá mnohem víc než se na první pohled může zdát. Je jasné, že na první dobrou Vás zde zaujme samotná hlavní postava, která, pokud se tedy dobře pamatuji, ještě v žádném filmovém počinu nebyla tak dokonale a zároveň tak intimně zpracována. To je samozřejmě také lví zásluhou Brendana Frasera, jenž se tímto velkolepým způsobem vrací z hereckého zapomnění na pomyslný vrchol způsobem, v nějž asi nedoufal opravdu nikdo. Právě on postavě Charlieho propůjčuje tolik potřebnou dynamiku a intimitu k dosažení dokonalé harmonie mezi bravurním scénářem a hlubokými duševními, potažmo i fyzickými šrámy. Všechno to nakonec koliduje v perfektním filmovém koktejlu, přesně tak záhadném a nevyřčeném jaký máme od matadora Aronofskyho tak moc rádi. Ve finále zde tedy pouze zamrzí snad jen lehce přestřelená stopáž, díky níž i toto dílo obsahuje několik hluchých scén. V tomto bodě je také záhodno zmínit výtečnou Sadie Sink, která velmi zdatně sekunduje již výše zmíněnému Fraserovi, přičemž právě díky ní dostává celý počin ten správný osudový náboj. Co tedy dodat na závěr? The Whale je velmi osobitým a komplikovaným snímkem, kterému přijde na chuť asi jen málokdo. Nicméně pokud máte rádi režisérovu předchozí tvorbu a tento typ filmů, v nichž si musíte odpovědi na palčivé otázky nalézt sami, tak přesně právě Vám mohu The Whale jen a jen doporučit. Vážně totiž stojí za to. Skvělá práce! „Do you ever get the feeling that people are incapable of not caring?“ (08.03.2023)

Tak přesně tohle se vám, kluci, přihodí, když budete prcat chlapy a furt dokola číst tu Melvillovu přeceňovanou kudlankovsko - narkoleptickou sračku! Poslední vepřový týden Brandoráda Prasera je jedním z mála filmů houbičkového artisty Darrena, u jehož sledování neobrostete esotericko - psychodeliktickým mechem, a ani nemáte nutkavou potřebu v pravidelných intervalech zvracet pseudoyntelechtuálně nestravitelné kusy Schopenhauera nebo poťouchlé zbytky biblických metafor. Přisuzuji to zejména tomu, že mu autor vcelku solidní divadelní hry i scénáře nedal prostor příliš fetovat a projevovat obvyklou metadonovou „tvůrčí kreaturivitu“, a především veskrze dokonalé a až uhrančivě odpudivé kreaci samotného, dnes už i civilního keporkaka, Prasera, jehož jsem vždy považoval za skvělého kašpara, a je věčná škoda, že nezvládl přechod a vyžral se z mumijního fešáckého lumena skoro na porážkovou váhu hrdiny tohoto kusu. Ale aspoň na něj nemuseli patlat moc silikonu a role na tělo se pro něj zjevně pořád najde. Až mi bylo líto, že to pro podtržení té obskurní chrochtavé atmosféry nenatočili v 5D a projekce nepřenášela i otřesy sténajícího sedacího nábytku a pachy žluklého potu a tříselných mykóz. Jelikož neurazí ani samotný psychologicky solidně propracovaný příběh moderně náhle zbuznělého intelektuála, jehož religiózně rozpolcený klystýr pošel na anorexii, a on se na protest rozhodl užrat xmrti, přičemž kvůli neutuchajícímu životnímu optimismu nevidí, že je jeho homozanedbávaná dcera odporná charakterová mrdka, uberu pouze 1,5004243582 hvězdy za předchozí Darrenův audiovizuální terorismus a docela spokojeně se odeberu na posezení sežrat nějaký ten maxikyblík z Kentucky. (03.03.2023)

Asi nejlepší antireklama na junk food, co jsem kdy viděl. Dokonale namaskovaný Fraser je fenomenální, jeho přihrávači v čele se Sadie Sink a Hong Chau s ním ale velmi zdatně drží krok. Velryba je většinu času náramná komorní konverzačka, která nezapře divadelní původ, ale v tomto případě to vůbec nevadí, protože omezené prostory jednoho malého bytu Aronofski dokázal využít k natočení strhujícího lidského dramatu s pár devastujícími momenty (scény přejídání jsou až mimořádně nepříjemné). Kdyby to v závěru Darren (opět) nepřepálil, mohla být Velryba po Requiem za sen a Wrestlerovi jeho třetím (skoro)dokonalým filmem. Ve srovnání se samožerskými hovadinami typu matka! je to ale pro osobitého filmaře rozhodně krok správným směrem. 80 % (19.03.2023)

Divadelná hra prevedená na filmové plátno len aby dokázala to, že môže fungovať aj vo filmovej forme. Nič proti tomu, len aj tie metafory mi pripadali divadelné a samozrejme aj literárne. Ono aj ten tanier s jedlom za oknom pôsobil tak, že ho Hunter použil už v predlohe. Veľryba pôsobí akademicky, ale nemyslím tým "Miramax" spôsobom, ale že nad jeho významami sa budú zamýšľať najmä ľudia z akademickej obce a buď si povedia, že Arronofsky nakrútil už tisíckrát predvedené na doskách, alebo že šikovne pracuje s predlohou a presne toto dnešný CGI Hollywood potrebuje, využívať masky a triky pre potreby silného ľudského príbehu. (17.03.2024)