MsBrambora

Pokud máte dost velkých akčních filmů, myslím si, že tohle velmi komorní drama z produkce A24 oceníte. Odehrává se totiž v jedné lokaci jen s velmi málo herci. To ovšem neznamená, že se zde nic neděje. Naopak tento snímek otvírá mnoho nelehkých témat a zpracovává je krásným způsobem. Herecký comeback Brendana Frasera je fenomenální a podává svůj nejlepší výkon – naprosto zaslouženě vyhrál Oscara za nejlepší mužský výkon v hlavní roli. Jeho postava je 270kilový učitel, který se snaží napravit svůj vztah s dcerou skvěle hranou Sadie Sink. Je to silný příběh a po celou dobu stopáže se pomalu buduje půda pro jeden z nejdojemnějších a nejemotivnějších konců všech dob, při kterém vám rozhodně nezůstanou oči suché.

Když by vám někdo řekl, že existuje film, který dokáže předat hrůzy druhé světové války a zároveň si z toho udělat legraci, pravděpodobně byste si pomysleli, že se dost plete. Jenže opak je pravdou a Králíček Jojo dokáže zvládat oboje naprosto perfektně. Dělá si srandu z nacistických stereotypů, což je podtrženo tím, že samotný režisér Taika Waititi tady hraje Hitlera, který je naprostý ňouma a je to imaginární kamarád mladého ústředního hrdiny. Druhá stránka tohohle filmu je ale ovšem to, že zničehonic přejde do vážnější noty a stane se něco, co hrdinu velmi ovlivní. V tenhle moment vám najednou ztuhne úsměv na tváři a s vykulenýma očima sledujete ten samý film, který jste doteď brali jen jako zábavu. Je to až neuvěřitelné, jak plynule a zničehonic se to stane, a tento snímek vám tím předá unikátní zážitek.

Pokud neznáte tohoto režiséra, musím vás poučit, že má velice originální a netradiční způsob vypravování, výběru barevné palety střihů a snímání obrazu, a pokud vám to nevyhovuje, asi se vám nebude líbit žádný jeho film. Pokud ovšem ano, tenhle jeho kousek je podle mě úplně nejpovedenější. Sice má naprosto zamotaný příběh, a tak vám chvilku potrvá, než se zorientujete, v jaké časové linii se vlastně nacházíme, ale můžu vás ujistit, že děj, humor a provedení tohoto filmu ve vás vyvolají úžasné pocity. Originalita Wese Andersona nezná meze a jeho vtipně napsaný scénář, skvěle prokreslené postavy a vizuální podmanivost každého záběru uchvátí naprosto každého.

Tento film jsem si pustila naprosto spontánně při jednom dlouhém podzimním večeru a musím říct, že se jednalo o obrovské překvapení, protože jsem absolutně nečekala, že se jedná o tak inspirující a nádherný snímek od režiséra Truman Show. Příběh sleduje partu studentů, kteří dostanou nového učitele literatury hraného fenomenálním Robinem Williamsem. Ten je naprosto nadchne do poezie pomocí latinského moudra – Carpe diem – užívat si života. Proto kluci založí tajný spolek, kde si čtou básně. Jeden z nich – Neil má ale vášeň pro divadlo a jeho otec ho nechce v tomto snu podporovat. Druhá půlka tohoto filmu se pak točí kolem toho, co je tento mladík schopen udělat pro svoji vášeň. Je to umělecké dílo, které nás poučuje o tom, že bychom si měli vážit podpory druhých a jít si vždy za svými sny. Také ukazuje vliv učitelů na žáky a dokazuje, že se správným přístupem si studenti mohou kantora velice oblíbit a že ten je zase může ovlivnit více, než si myslíme.