Šógun

Přečkali mor, spoustu bouří, obstáli v boji s hladem a léta páně 1600 připlouvají v zuboženém vraku k břehům Japonska. Vřelé uvítání je ale rozhodně nečeká, protože na pevnině se tahá za nitky a bojuje o moc. Navíc drzost anglického lodivoda Blackthornea ničemu napomáhá, nerozumí ani slovo, chrlí nadávky a věří v následující rána. Skvělá výprava, zvuk a kostýmy, charismatičtí herci a permanentní mlžný závoj japonských břehů. To si pamatuju z prvních dílů. Stejně jako obtížnější orientaci mezi postavami, rozjímající tempo a dialogy, které nestrhnou. Ústřední postavou zůstává nemastný Blackthorne, Japonci přezdívaný Andžin, protože jeho jméno neuměli vyslovit, mnohem zajímavější jsou ovšem tlumočnice Mariko (půvabná Anna Sawai) a mistr a mocný válečník Toranaga (ostřílený Hiroyuki Sanada). Andžin postupně opouští pošetilost západního „civilizovaného světa“, který si nárokuje daleká území a nutí jim křesťanskou víru, vlastní řád a kulturu, záhy ale zase upozorňuje na místní „podivnosti“. Ostatně co si budeme: opakovaně tu někdo prosí o vlastní smrt, klíčová je oddanost a čest, pak je zase třeba myslet na vlastní odkaz či být otrokem svých rituálů. Postupně přibydou i souboje a bitevní pasáže, které zvládnou ohromit. Přesto to není pro každého. Ať už loudavými scénami, množstvím postav či nijak zvlášť atraktivními mocenskými partiemi. Určitě respektuju, že knižní předloha má přes tisíc stran, ale tak nějak jsem si přál, abychom už nikam moc neutíkali a drželi se „ústředních“ linií. A rozhodně jsem tak nepatřil mezi ty, jenž nemohli dýchat a hltali každou druhou scénu. Celkově fajn atmosféra, emoce za mě dost průměrné. (07.05.2024)

Přečkali mor, spoustu bouří, obstáli v boji s hladem, kdy museli okusovat telecí kůži z lan. Dvanáct námořních tuláků, kteří připlouvají roku 1600 v zuboženém vraku k břehům Japonska. Vřelé uvítání to rozhodně není, protože na pevnině se politikaří, tahá za nitky a především bojuje o moc. A pochopitelně se v tom všem rovněž najde prostor na věčný náboženský konflikt. Navíc drzost a nerozum anglického lodivoda Blackthornea ničemu napomáhá, nerozumí ani slovo, chrlí nadávky a věří v následující rána. Zatím je to i z mé strany takové oťukávání, protože ač jsou kulisy či kostýmy skvostné, stejně jako výprava, tak orientace mezi postavami je lehce obtížnější a samotné dialogy nestrhnou. Tempo krapet rozjímající. (04.04.2024)

Rozplétání zahuštěnějšího příběhu pokračuje. Barbar se dostává do Ósaky, což ještě víc rozdmýchá už tak napjaté vztahy. Víc prostoru dostává Mariko (půvabná Anna Sawai), kterou mistr a mocný válečník Toranaga využívá jako tlumočnici, a která zároveň stojí mezi novým náboženstvím a rodnou kulturou, která křesťanství odmítá. Skvělá výprava, zvuk a kostýmy, charismatičtí herci a všudypřítomná hrozba smrti. Omotaného mě tvůrci ještě nemají, ale druhý díl už si mě získal. Cosmo Jarvis se snaží, ale místy krapet přehrává. Řádění vražedkyně fajn. A režisér dvou úvodních epizod Jonathan van Tulleken má oko pro poutavé obrazové kompozice. (04.04.2024)

Skvělá výprava, zvuk a kostýmy, charismatičtí herci a permanentní mlžný závoj japonských břehů. Anglického lodivoda Blackthornea, tedy barbara Johna čeká přesun z Ósaky do rybářské vesnice, kde bude podle mistra Toranagy v bezpečí. Sám nadále čelí nepřátelství členů Rady regentů. Blackthorne postupně opouští pošetilost západního „civilizovaného světa“, který si nárokuje daleké území a nutí mu křesťanskou víru, vlastní řád a kulturu. Postupně si tak získá důvěru Toranagy a vstoupí do jeho služeb. A navíc má nově vycvičit zámořský oddíl za použití zbraní ze své lodě. Akce je podstatně víc, bitevní pasáže zvládnou ohromit. Pořád jde nicméně o sérii, která svou rozmáchlostí představuje poměrně těžké sousto. (05.04.2024)

Víc vnímáme rozdílnost kultur, jiné rituály, jinou etiku, jiný řád. Ale za mě to není úplně o tom, že bych prahnul po odhalování dalších míst a postav. Respektuju, že knižní předloha má přes tisíc stran, ale ocenil bych, abychom už nikam moc neutíkali. Andžin pomalu buduje své japonské jazykové dovednosti, Japonce má naučit evropskou taktiku boje a navrch mu byl přidělen dům, štědrá mzda i společnice. Jeho zájem ovšem směřuje jinam. Vidle do mnohého navíc hodí Toranagův synek, který se chce zřejmě dorovnat otcově slávě. S Cosmo Jarvisem (respektive jeho herectvím) to mám nahoru dolů… (05.04.2024)

Mistr Toranaga je zpět a rozhodně nemá radost z toho, co jeho synek posledně udělal. Vrátil se také manžel Mariko, kterého všichni považovali za mrtvého. Právě loajální Mariko má setrvat v Johnově domě, bude tak sloužit oběma. Holt doma bude zřejmě dusno. A když se k tomu při večeři přidá saké… Andžin navíc nadále opouští standardní „evropský“ způsob života, ale přijdou momenty, kdy to bude těžké: „Život pro vás nemá žádnou hodnotu. Jste otroky těch svých scestných rituálů.“ V závěru je patrné, že zase přijde na řadu politické manévrování… ještě předtím tu ale někdo stihne někomu důležitému podruhé zachránit život. (06.04.2024)

Politika to brzdí. Ten či onen (víceméně z první epizody, takže jsme už trochu pozapomněli) posilují svůj vliv v Ósace, z jednotlivých jednání Rady regentů nemůžou mít na pobřeží radost, Toranaga tak bude muset udělat klíčové rozhodnutí. Andžin je za svoje předešlé hrdinství jmenován generálem dělostřelectva a Toranaga mu udělí hodnost vrchního admirála. Dozvíme se něco z dětství a dospívání Mariko, zrovna tak z jejího zklamání z manželství. Andžinovo uvolnění nijak zvlášť „zajímavé“. Zatímco Hiroyuki Sanada předvádí tradičně silný výkon, Cosmo Jarvis ztvárňující muže taženého okolnostmi je pořád lehce nemastný. (06.04.2024)

„Proč se do bitvy ženou jen ti, kteří doposud v žádné nebojovali?“ Co si budeme: opakovaně tu někdo prosí o vlastní smrt, klíčová je oddanost a čest, pak je zase třeba myslet na vlastní odkaz či být otrokem svých rituálů. Respektuju danou kulturu, ale fakt místy zvláštní oddíl… Mračna se nadále stahují, Toranaga proto požádá svého bratra o spojenectví, ten ovšem přispěchal se vzkazem o velezradě. Toranagu by čekala poprava, většina jeho mužů by „absolvovala“ rituální seppuku. Celou dobu tak čekáme na jeho rozhodnutí. Kluk mohl vyhrát svou první bitvu... (07.04.2024)

Toranaga má zamířit do Ósaky, zatím má ale prostor k oplakávání syna. Jeho smrt bude mít nakonec podstatně větší význam, než by se mohlo zdát. Zatím je v Edu a jeho myšlenky jdou vstříc poklidné smrti. Jeho okolí ale o kapitulaci pochybuje. Andžin se chce setkat s členy své bývalé posádky. Tempem velmi loudavá epizoda (spousta pomalých scén, rituálů…), ale atmosférou strhne. Jiné tradice, jiná kultura. Výrazná snaha o vykreslení postav a komplexních vztahů mezi nimi pokračuje. Ale není to pro každého. Uvidíme, jak velký kolotoč nás v rámci zápletky čeká. Čajový obřad manželů s „nečekaným“ vyústěním. (02.05.2024)

Finále se blíží, díl před ním přináší bolestivý závěr. Andžin a Mariko míří jménem mistra Toranagy do Ósaky, právě Mariko se Rady starších rozhodně nezalekne a nenechá se přerušovat. Nějak nám, děvče, zdivočelo. „Nejsem žádná sedlačka, po které tu budete šlapat!“ Každý druhý tu každopádně zase chce volit dobrovolnou smrt, znovu přijde nějaký ten rituál a nespočet pomalých scén. Ale nevadilo mi to. Nestabilní Andžin zůstává buranem, na tom se asi už nic nezmění. (02.05.2024)

Nic epického na závěr, ale dalo se to s ohledem na celkové pojetí série čekat. Je to důstojné zakončení, nicméně celkově nijak do vzduchu neskáču. Určitě nepatřím mezi ty, jenž nemohli dýchat a hltali každou druhou scénu. Paní Mariko mělo být umožněno odejít, ale nakonec to dopadlo jinak, což je šokem pro všechny. Ústřední hrdina s vyhraněným postojem (ke kterému jsem si cestu po celou sérii rozhodně nenašel) naopak může z Ósaky odejít živý. Kdo má nicméně v útoku prsty? A proč je jeho loď zničená? Holt jeho osudem není opustit Japonsko… Atmosféra fajn, emoce za mě dost průměrné. (04.05.2024)